Americký dluhopisový fond Pimco o hodnotě 1,9 bilionu dolarů se již diverzifikuje z amerického dluhu do relativních bezpečných přístavů Austrálie, Kanady a dokonce Velké Británie – pozoruhodná změna v post-Trussově vnímání, nebo nám možná říká, že epizoda s Trussovou nikdy nebyla tím, čím se zdála být.
Podle mého názoru bude Fed znovu nucen zakročit, aby nakoupil americký dluh, přičemž tentokrát bude hrubou silou potlačovat výnosy ze státních bondů, jako to činil po devět let mezi rokem 1942 a dohodou mezi ministerstvem financí a Fedem z roku 1951.
Tehdy násilně omezil výnosy krátkodobých pokladničních poukázek na 0,375 procenta a dlouhodobých dluhopisů na 2,5 procenta. Vzhledem k tomu, že inflace běžela na 20 procentech, na konci se jednalo o prachobyčejné vyvlastnění stávajících držitelů dluhopisů. Ale to byla alespoň dočasná výhoda, než si Amerika dá svůj dům do pořádku. Amerika tentokrát nic takového nedělá.
Fed bude mít problém zdůvodnit návrat ke kvantitativnímu uvolňování (QE) tak brzy poté, co vypustí inflačního džina z láhve. Nikdy však nepodceňujte schopnost chucpe centrálních bankéřů. Fed by mohl namítnout, že musí jednat, aby zastavil budoucí pokles inflace výrazně pod 2 procenta nebo aby odrazil deflační dovozní šok z Číny. Samozřejmě by se vyhýbal termínu QE a nazval by to dynamickou kontrolou výnosové křivky nebo nějakou takovou podobnou krásou vypůjčenou od Bank of Japan.
Nákupy dluhopisů by ve skutečnosti byly zjevným měnovým financováním státního dluhu. Čisté zametání prezidentství Trump 2.0 by si to mohlo vynutit změnou zákona o Federálních rezervách. Prezidenství Harrisové by z nutnosti skončilo téměř stejně.
To, co začíná jako permanentní fiskální nepořádek, se vyvine v permanentní monetární nepořádek. To je místo, kam nyní Amerika míří svižným klusem.
Žádná jiná země nebo blok zatím není schopen ukotvit mezinárodní měnový a úvěrový systém. Žádná jiná měna není připravena nahradit dolar. Všichni budeme muset žít s opilým hegemonem.
Autor:
Ambrose Evans-Pritchard
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Tohle si střihne The Telegraph. Představa, že by něco podobného publikoval někdo v Česku, ať už Kovanda nebo Pikora o analyticích velkých bank nebo dokonce i rádoby ekonomických novinářích zdejších redakcí je stejně směšná jako nesmyslná. Smí se ještě jakž takž kritizovat Evropa a její zadlužení , ale sloup kolektivního Západu – USA , nikoliv.
Fiala, Stanjura, Jurečka, Bartoš, Pekarová, Rakušan a další tahle cháska má plná mluvidla toho , jak nelze zadlužovat budoucí generace, ale také jak jsme vzorně bok po boku s USA na věčné časy….Jak můžeme být bok po boku s největším a tudíž zdaleka nejnezodpovědnějším světovým hazardérem a dlužníkem? Tohle mi hlava nebere!
Ano už bankrot takové předlužené Itálie by představoval obrovskou ránu světovému/kolektivně západnímu finančnímu světu. Ale šlo by jen o odřené koleno ve srovnání s něčím podobným v USA. Opakuji – tohle by zasáhlo i Křováky v poušti Kalahari nebo mongolské pastevce na okraji poušti Gobi. O všech ostatních nemluvě.
A ani náznakem to nevypadá, že by s tím někdo chtěl cokoliv dělat. Protože kandidát na prezidenta nebo prezident, který by to byť jen zkusil, by se stal v USA okamžitě škodnou bez sebemenší šance. Volič /až na českého troubu, co na sobě nechá dříví štípat/ prostě chce za každou cenu svůj blahobyt. I když je na nesplatitelný dluh. A když mu jej někdo upře, tak s ním zatočí. Začarovaný kruh. Bohužel s celoplanetárními důsledky.
