Péče o přírodu, jejímž jménem budou ultraglobalisté snižovat počet obyvatel, je velmi zajímavá věc. Odkud se tito „zelení“ takříkajíc vzali? To je samostatné téma. Ale přesto se chci podělit o několik informací. Myslím, že o tomto tématu budeme ještě mluvit.
Faktem je, že „zelení“ v Německu měli při svém vzniku 3 osoby: Haus Leiter, Mann a Schilly. Haus Leiter se prezentoval jako sirotek, ale ne kazaňský sirotek, ale berlínský sirotek, který během války přišel o doklady… Pak však vyšly najevo jeho nacistické výroky a jeho účast v malých pravicových skupinách po válce. A to automaticky znamená spolupráci s BND (Německá spolková zpravodajská služba), „práci pod kuratelou“. Faktem je, že pravicové skupiny po válce byly pod kontrolou německé tajné služby a CIA. A najednou se Haus Leiter mění z pravice na Zelené, ze Saula se stává Pavel.
Druhý muž, Schilly, se proslavil jako advokát teroristů z Rote Armee Fraktion, která byla také pod dohledem zpravodajských služeb SRN. U soudu obhajoval Enslina, Baadera a Meinhofovou. Byli to takoví „levičáci“, takříkajíc teroristé, kteří najednou ve vězení spáchali sebevraždu.
V osmdesátých letech, kdy bylo jasné, že čas klasické levice pominul, bylo třeba vytvořit nový řízený tým ve stejné oblasti, ale jiného typu, závislý na kurátorech. A co je zajímavé, němečtí Zelení, ať už Baerbocková, Beck nebo Kelly, všichni jsou slovy pacifisté a humanisté, ale jakmile dojde na zahraniční politiku, zejména Zelení druhé generace, stávají se z nich jestřábi. A přirozeně na straně kolektivního Západu a korporací.
Mnozí lidé, kteří přežili 60. a 70. léta a patří k poválečné generaci – jako já, a 60. a 70. léta byla obdobím bezbřehého vědecko-technického a průmyslově-ekonomického pokroku, těžko věří, že životnost průmyslově-technické civilizace je omezená. Jsou objektivně omezené. To však neznamená, že Davosané mají pravdu. Ale spekulují, že exponenciální růst skutečně nemůže být věčný. A v zásadě to musíme pochopit, abychom vytvořili postexponenciální svět způsobem, který by vyhovoval většině lidstva, a ne těm, kteří se scházejí v Davosu a doporučují, aby lidstvo zaniklo. Jde však o to, že ne všichni lidé ze 60. a 70. let budou překvapeni těmito řečmi o omezené životnosti průmyslové civilizace.
Jde o to, že v 60.-70. letech bylo velmi módní téma, problém komunikace s mimozemskými civilizacemi, komunikace s mimozemskou inteligencí. Nebo problém CETI. Semináře a konference o tomto problému se konaly v Bjurakanu v Arménii. A hlavní otázkou, o které se tam lidé dohadovali, kromě technických problémů, bylo: Jsme ve vesmíru sami, nebo ne? A dvěma hlavními oponenty, ale častěji v nepřítomnosti než osobně, byli polský spisovatel vědecké fantastiky Stanislav Lem a sovětský astronom Josif Šklovskij, autor mimořádně populární knihy Vesmír. Život. Mysl.
Lem věřil, že jsme ve vesmíru totálně osamělí, a to nejen v naší galaxii, ale také v metagalaxii. A Šklovskij tvrdil a matematicky dokazoval, že mimozemské civilizace musí existovat. A v nemalém počtu. A pak se vynořila otázka. A pokud je tomu opravdu tak, proč dosud nedošlo k žádnému kontaktu s mimozemšťany. Argumenty ufologů na toto téma, paleo- a neokontakty byly odmítnuty, protože žádný z těchto kontaktů nebyl prokázán. Takže nejvážnější argument, který mnohé přesvědčil, byl ten, že „čas průmyslově technické fáze ve vývoji každé civilizace je tak omezený, že nemají čas jít do hlubokého vesmíru“. Možná tedy ve vesmíru existuje mnoho civilizací, ale objektivně je osamocený. Neexistuje žádný kontakt.
Nový světový řád, který je nezbytný pro průmyslově-obchodně-informační civilizaci, představuje smrtelnou hrozbu pro celý svět. Jak ukázala zkušenost, socialistické alternativy v rámci této civilizace jsou dočasné, na 2-3 generace, a degenerují na druh kapitalismu, protože taková je její povaha, vyjádřená strukturou její nezvratně krizového způsobu reprodukce: výroba ► výměna ► spotřeba ► pokrok ► pokles zaměstnanosti ► výroba fikcí ► růst dluhů ► revoluce ► světová válka.
A proto se pozoruje Velké ticho vesmíru – civilizace se nestávají kosmicky významnými, protože buď zahynou ke konzumu, nebo se uzavřou, protože změnily svou povahu z průmyslové a obchodní na biocenotickou bez míst a přestávají být civilizacemi.
Zda je vůbec možné letět do vesmíru na jiném základě, tato otázka zůstala čistě teoretická. Výlet za hranice průmyslové civilizace je něco, co je čistě teoretické. Třetí říše byla možná na pokraji takového skoku, ale válka ho zablokovala. Možná byl SSSR v 70. letech na pokraji takového skoku, ale tento pokus zmařila nomenklatura. To znamená, že takový skok se neuskutečnil. A nyní západní špičky záměrně likvidují průmyslový rozvoj ve vlastním zájmu.
To znamená, že dobu existence průmyslově technické civilizace určuje především energie, její energetický potenciál. Takže současná pozemská civilizace zvládla jen 16 % energetického potenciálu planety. A podle prognóz, pokud lze postoupit dál, bude to jen o velmi málo, jen o několik procent.
Už jsme mluvili o konferenci v Santa Fé Complexity Institute v roce 2018, která byla podle mě průlomovým bodem pro západní elity, přechodem od evolučního, takříkajíc, postkapitalismu – rychlým, revolučním krokem. Nyní se dotknu energetické části této konference. Téma energie bylo součástí zprávy Jeffa Manna a Joela Wainwrighta. Přednáška se jmenovala “Kolaps komplexních společností 3.0. Klima, energie, ekonomika a Zugzwang”. Mann a Wainwright zdůraznili dva body:
1) Energetické problémy dnes patří k neřešeným a s největší pravděpodobností neřešitelným problémům průmyslového výrobního rozvoje kapitalistického systému.
2) Problémy světové energetiky nespočívají ve vyčerpání zásob ropy, plynu a kovů včetně vzácných zemin, ale v neustálém snižování efektivnosti těžby energie, což automaticky snižuje účinnost výroby.
Existuje takový ukazatel jako EROEI (návratnost energie na investovanou energii). To znamená, že je to ukazatel energetické rentability, tedy kolik energie jste investovali na získání energie. Podle odborníků průmyslově vyspělé země překročily vrchol energetické návratnosti ropy. Na přelomu 40. a 50. let 20. století byl EROEI u fosilních paliv 50:1. Do znamená, že uhlí a rašelina, brány samostatně, byly na začátku 60. let na úrovni 44:1. A v případě plynu v polovině 60. let je EROEI 150:1. Výpočty ukazují, že pokud do roku 2050 nedojde k nějaké globální katastrofě, EROEI bude jen o něco vyšší než na začátku 19. století. Mann a Wainwright připisují katastrofu EROEI třem skupinám faktorů:
- První. Neustálé zhoršování podmínek těžby ropy a plynu, a to nejen těžby, ale také průzkumu a vázání infrastruktury. Všechno se rychle zdražuje. Pokud byl EROEI pro saúdskou ropu v polovině 60. let 120:1, nyní je to 15:1 a pro břidlicovou ropu a plyn je to 7,5:1.
- Druhý důvod. Negativní vliv zvyšování tzn. obnovitelných zdrojů energie v energetickém mixu. To je něco, co mají „zelení“ velmi rádi: slunce, vítr, voda, elektrické baterie. V některých západních zemích dosáhl podíl těchto obnovitelných zdrojů energie 25-27 %. Jde však o to, že obnovitelné zdroje energie mají velmi nízký EROEI, v případě větru 17:1, lithiových baterií pro elektromobily 7:1, geotermie 4:1 a sluneční energie 3:1. Z tohoto důvodu účinnost energie skokově klesá a s ní i účinnost výroby. Kromě toho, dnes je slunce, zítra není, dnes fouká vítr jedním směrem a zítra jiným, a vy si nemůžete nic odepřít…
- Třetí důvod, pokud jde o jadernou energii, situace je taková: EROEI energie vyrobené v rychlých neutronových nebo thoriových reaktorech je 75-60:1. Byly vyvinuty v SSSR v 80. letech, ale přestože jsou velmi bezpečné, prakticky nikde se neuvádějí do provozu. EROEI většiny jaderných reaktorů s rozptýleným obohacováním je 10:1. To však stačí k zajištění potřeb země, jako je Francie. Nejslibnější oblastí energetiky, která umožňuje oddálit krizi alespoň o 50-70 let, je jaderná energie, ale právě proti jaderným elektrárnám bojují „zelení“.
Vezmeme-li v úvahu, že Zelení jsou výtvorem západních tajných služeb, tj. ultraglobalistů, vše se stává docela jasným. „Zeleným“ je jedno, že postupný pokles EROEI působí na snižování HDP a reálných příjmů obyvatelstva.
„Zelení“ jsou obecně první stranou v Evropě, která slibuje budoucí zhoršení života, nikoli zlepšení. Kromě toho hájí snižování spotřeby ve jménu falešného hesla „záchrana přírody před člověkem“. A k tomu, aby se alespoň udržela současná úroveň, je třeba investovat stále více peněz do jejího udržování. Ukazuje se, že existence kapitalismu je prakticky nemožná nejen ze sociálně-ekonomických, ale i z energetických důvodů.
V průběhu následujícího čtvrtstoletí bude HDP s klesajícím EROEI neustále klesat, jaderná energie tento proces jen na chvíli zpomalí. A tady Mann a Wainwright píší:
Neinformovaným se situace v energetickém sektoru může zdát daleko od kritické. Protože i v tom nejnepříznivějším případě je nepravděpodobné, že by EROEI do roku 2035 byla nižší než 15-10:1. Jinými slovy, z každých 15-10 jednotek vyrobené energie se pouze jedna jednotka použije na výrobu samotné energie. Autoři zprávy však předem namítají vůči „neinformovanosti“.
Efektivnost v energetice je jen jedním z faktorů ekonomické efektivnosti, tu mj. zajišťují:
Kvalita zdrojů používaných jako předměty práce, efektivnost hlavních výrobních prostředků, úroveň rozvoje infrastruktury.
Při EROEI 50:1 šla velká část efektivnosti energie na kompenzaci celé řady nákladných operací, školení, drahých projektů infrastruktury.
U EROEI 15-10:1 je to prakticky nemožné a hned se vyčerpá několik hospodářských oblastí. Samozřejmě, v rámci socialismu, jak je teoreticky přijímán, jsou tyto problémy řešitelné.
Pohádka je postavena na určitém archetypu. Archetypy se od vzniku moderního lidstva nezměnily. Proto není překvapující, že pohádky sovětského období reprodukují to, co je již známo. Otázkou je, co ze známého se reprodukuje a jak. A zde je příznačné, že celý komplex dětských pohádek sovětského období lze podle mého názoru rozdělit na dva typy – pohanské a sociální. Pohanská klasika je pochopitelná. Ale sociální jsou Buratino, Neználek a já bych k nim přidal ještě Čeburašku a Strýčka Fjodora. A v nich se již projevuje sovětský archetyp vztahů. To, že tyto zápletky, tito hrdinové a tento typ vztahů jsou aktuální, svědčí o tom, že sovětská idea je živá a logicky navazuje na nevyčerpatelné pohanské archetypy, které jakoby přesahovaly buržoazní kulturu. A tam, kde se drží, ji předělává pod sebe až do naprosté ideologické odlišnosti.
Byly by řešitelné, kdyby nešlo o zachování moci a privilegií světové vrchnosti, která se chystá zhoršit život 90 % obyvatelstva. Je zajímavé, že pokud první průmyslová revoluce položila základy průmyslového systému, ale omezený potenciál tohoto raného průmyslového systému přinutil kapitalisty kompenzovat ho brutálním vykořisťováním proletářů, což zpomalilo rozvoj systému. Tato druhá průmyslová revoluce, spalovací motor a další věci, dramaticky zvýšily EROEI, uhlí – 75:1. A to vedlo ke kvalitativní změně samotného kapitalismu, umožnilo zvýšit vyrobený produkt a část z něj vynaložit na zvýšení blahobytu pracujících. A tím je měřit, integrovat do systému a netlačit na ně tvrdě.
Samozřejmě, třídní boj a koloniální a polokoloniální expanze sehrály významnou roli v tomto minimálním, ale pro pracující lid důležitém nárůstu. Pokud však vytvořený produkt a energetický potenciál systému zůstal na úrovni raného průmyslu první průmyslové revoluce, nebylo z čeho zvyšovat podíl. Jinými slovy, tři skupiny faktorů:
- průmyslová revoluce,
- koloniální expanze v polovině 19. století
- a třídní boj proletariátu
změnily kapitalistický způsob z pokročilého na dominantní a zformovaly systém do kapitalistického celku. V této podobě existoval 150 let.
Dnes je expanze v prostoru nemožná. Průmyslový systém upadá, energetický potenciál systému také rychle klesá, a to vše znamená, že historický prostor kapitalismu se zmenšuje jako šagrénová kůže, a jedním z nejjasnějších projevů toho je energie.
Jurij Andropov byl nejvyšší představitel Sovětského svazu od 12. listopadu 1982 až do své smrti o patnáct měsíců později.
A opět se připomíná Pobisk Kuzněcov, který 40 let před konferencí v Santa Fé předpověděl energetickou Kostějovu jehlu smrti kapitalismu. Připomínám, že na samém začátku 80. let Pobisk Kuzněcov na základě pečlivě kalibrovaných výpočtů vyslovil následující předpověď (pro Andropova):
V letech 1993-1995 počet dolarů používaných ve světové ekonomice překročí hraniční limity. V důsledku toho se zahájí hyperinflace takového rozsahu, při které nebude moci normálně fungovat kap-systém. Začnou se hroutit banky.
A v analytické poznámce Andropovi Kuzněcov napsal, že „do roku 2000 se kapitalismus zhroutí“. Tato předpověď se nenaplnila. Z prostého důvodu.
SSSR se zhroutil, přesněji, byl záměrně zničen, aby si kapitalismus přidal 15-20 let života tím, že vyraboval socialistický tábor. Ale vše skončilo v roce 2008 a dále se konec prohlubuje.
A aby si zachovali svou moc a privilegia, nejvyšší světoví představitelé zahájili takovou transformaci světového systému, v němž všechna břemena padnou na 90 % světové populace.
Svět exponentů skončí a přijde svět asymptoty. Jde ovšem o to, že svět asymptoty může být jiný. Může to být návrat k represivním formám raného kapitalismu nebo předkapitalismu z 15.-16. století. Může být kastovní. Ale může být i relativně rovnostářský. A to je otázka sociálního boje. Je otázkou, nakolik to masy na Západě budou schopny pochopit, přestože jsou konformní a nechtějí náhlé převraty. Myslím si, že stále více lidí na Západě si uvědomuje, že nad nimi visí sekera a že je brzy pošlou do nejhorší verze asymptoty…
Pokud to přeložíme do jazyka románu Arkadije Strugackého Obydlený ostrov, je to vnější kruh, ten nejodpornější. A podle všeho by se lidé, alespoň v to doufám, měli začít bránit.
ZDROJ (překlad Naše Pravda)
