29.08.2024
… začínají se objevovat nové podrobnosti z tohoto PASKVILU NATO v Kursku. Ale ještě než se tam dostaneme – tady je fenomén, který se hrubě přeceňuje. Upozorňuji, že to nepíšu já, ale američtí historici.
Nejpřeceňovanější osoba 2. světové války
LAURENCE REES: A kdo je nejvíce přeceňovanou osobou?
GEOFFREY WAWRO: Z druhé světové války? Mohl bych přidat někoho, kdo si ve druhé světové válce opravdu udělal jméno, samozřejmě Charlese De Gaulla. ….
LAURENCE REES: Někdo, kdo si z ní vlastně odnesl dobrý výsledek, ale ve skutečnosti je za tím PR, takže si svou pověst úplně nezasloužil.
GEOFFREY WAWRO: No, zřejmým příkladem by byl někdo jako generál George Patton na americké straně, protože o něm vyšlo tolik knih a film s Georgem C. Scottem v hlavní roli o Pattonovi. Takže se stal ikonickou postavou a je velmi spjat se vším, co si Američané myslí o druhé světové válce. Ale Patton má i velmi temnou stránku, a to oběti, které byl ochoten podstoupit. K americkým obětem je nelítostný. Po osvobození Paříže, když se postupovalo dál, aby se zaútočilo na Německo, a on zaútočil na Metz, zúčastnil se frontálního útoku proti zakopaným německým jednotkám a tankům za říční bariérou a utrpěl strašlivé ztráty, a to bylo něco, co byl Patton ochoten udělat, aby udržel dynamiku postupu, ale také aby si zajistil vlastní slávu. Takže si myslím, že na Pattonovi je třeba ještě zapracovat. Byl energický, agresivní, velký americký hrdina, nechyběla mu statečnost a nemyslím si, že to dělal proto, aby jakoby přenesl břemeno na své vojáky, on sám by to břemeno uvítal. Ale na jeho generálství bylo něco, co bylo na dvacáté století poněkud primitivní.
LAURENCE REES: Ano, a to je něco, co si lidé nutně neuvědomují.
GEOFFREY WAWRO: Správně.
No, ne nadarmo Pattonovi vojáci říkali „mistr kuřecích hoven“. Ale pokud chcete vidět skutečné mistry kuřincû, nechoďte dál než do Londýna a britského vojenského „generálního štábu“ alias oficiálně orgánu, kterému šéfuje náčelník generálního štábu (Radakinův člověk). Tihle chlapíci stále uctívají své Waterloo, které nakonec nic moc nezměnilo, ale dál přebývají ve své bublině a myslí si, že mají skvělé vojenské výsledky v kombinovaných operacích. Nemají, ani zdaleka. Nakonec to byla americká armáda, konkrétně Hodgesova 1. armáda a zejména její hrdinná 2. a 99. divize, která vzala na sebe hlavní tíhu posledního hazardu Wehrmachtu v Ardenách v roce 1944. Jinými slovy, jsou přeceňovány až neuvěřitelně, vlastně – naprosto groteskně. Ale proč se, možná se ptáte, soustředím právě na ně? Velmi jednoduše – narážka, která se krátce mihla londýnskými Timesy a několika dalšími britskými bulvárními listy prostřednictvím článku se symptomatickým názvem Britská invaze do Kurska se vymstila?
A víte co? Tentokrát Washington možná mluví pravdu, alespoň částečně. Tenhle debakl v Kursku už měl Londýn vepsaný ve tváři, což potvrdil i plukovník Maduro, tedy Alexej Leonkov (v ruštině).
Takže TO JE, nebo spíše BYLA, „operace“ Londýna a nesla všechny znaky britského vojenského „myšlení“ – amatérismus, neznalost, iluze o velikosti a nedostatek jakýchkoli zkušeností s moderním válčením. Vojenskou historii a válečnictví nestudují ani v Sandhurstu, Joint Services Command and Staff College nebo v RUSI a Chatham House. Představa, že štáb armády s nulovými seriózními vojenskými výsledky, ubohými obrněnými a leteckými silami a disponující skutečnými bojově připravenými silami o velikosti severní tribuny stadionu Elland Road (FC Leeds) je více než absurdní. Je to ubohé.
Jsem důsledným kritikem Washingtonu v zahraničních i domácích záležitostech, protože kdysi krásná země (USA) se řítí do záhuby, ale USA jsou stále velmocí, i když v úpadku! Velká Británie není ani ve stejném vesmíru, zvláště když bojuje s Ruskem, jehož vojenské úspěchy převyšují ty americké. Nebýt Falkland a Reaganova varování Argentincům, že USA odstraní překážky pro použití jaderných zbraní, nemá UK doslova žádné jiné výsledky než provádění akcí pod falešnou vlajkou, zabíjení civilistů, jejich únosy a další sračky, za které si britské vojenské špičky lepí další legrační písmenka k už tak nafouklým předponám svých titulů. Jediný titul, který nemají, jsou síly schopné seriózního operačního plánování, zejména proti chlapíkům, kteří čas od času demolovali nejlepší síly, jaké mohl kombinovaný Západ shromáždit. A tak si s přibývajícími informacemi mysleli, že svých šílených „cílů“ dosáhnou pomocí nejlepšího kanonenfutru, který 404 mohou postavit do pole. Tohle plus jejich SAS a další „poradci“, kteří řídili show. Chlapci, vraťte se do školy… Byla to především ruská pohraniční stráž a nějaké roztroušené jednotky, které jim vyšly vstříc 6. června, a celý „plán“ šel stranou. Poté se rozvinula celá ruská rutina:
Zde je jedna z vlajek této vychvalované a Brity vycvičené 82. brigády VSU. Nyní Rusové vymetají tuto creme de la creme z Kurské oblasti. Kolik anglo DRG nyní hnije v kurských lesích, se dozvíme v pravý čas. Ale tady jde o tohle – raději by se měli v Londýně probudit do reality, že jsou amatéři ve srovnání s armádou, která změnila paradigma ve vedení války a má schopnosti, o kterých se KCB, ADC, WTF, CNN siru Tonymu Radakinovi ani nikomu v RUSI nezdá, protože o těch věcech nikdy neslyšeli. Co se týče boje s Rusy u Kurska – raději se zeptejte duchů Ericha von Mansteina, Waltera Modela nebo Hermanna Hotha – ti vám to řeknou.
Pro ty, kdo poslouchají Leonkova s překladem–věnujte pozornost tomu, kolikrát nadává na ta pseudopatriotická média v Rusku, z nichž většina je „obsazena“ otevřenými i stínovými aktivy VSU/GUR, jako jsou Podoljaka, Rybar, Vojenský zpravodaj, plukovník Cassad a další, včetně těch, které v anglosféře mnozí znáte, a mějte na paměti, že ze všech fyzických výhod uvedených v Polní příručce 3-0 USA nezbyla žádná. Jediná nominální výhoda je v „ poskytování informací“, ale ani ta nefunguje na území, které vidělo smrt nacistických obrněnců. Myslet si, že nějací amatéři, v jejichž čele stojí právník (ano, Radakin je právník), mohou na této půdě obstát, je úsměvné. Proč se Londýn neřídí MacArthurovou radou a prostě kurva nezmizí z arény velkých kluků.
Překlad Deepl
