Zde je pět postřehů o nejnovější provokaci Kyjeva z širší perspektivy
Rusko obvinilo Ukrajinu z pokusu o nálet bezpilotního letounu na jednu z kompresorových stanic plynovodu Turecký proud.
Což mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov nazval „energetickým terorismem“ a ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl, že USA tomu daly zelenou, aby získaly energetický monopol nad zeměmi EU. Stalo se tak necelé dva týdny poté, co Ukrajina přestala přes své území vyvážet ruský plyn do Evropy. Zde je pět postřehů o nejnovější provokaci Kyjeva z širší perspektivy:
1. Toto není první pokus Ukrajiny zaútočit na Turecký proud
Ukrajina se od konce roku 2022 pokusila ropovod zničit nejméně třikrát a dva z jejích neúspěšných pokusů o sabotáž jsou analyzovány zde a zde, ale toto je poprvé, co se pokusila použít drony. To ukazuje, že Turecký proud zůstává pro Kyjev prioritním cílem, ale překvapivě nevedl ke zhoršení vztahů s Ankarou, o čemž svědčí jejich pokračující vojenská spolupráce, jejíž součástí je i továrna na výrobu dronů. Neočekává se proto, že by nejnovější pokus o útok poškodil jejich vztah.
2. Turecko ani NATO jako celek se o tuto provokaci nestarají
Postoj Turecka je těžko pochopitelný, ale buď nevěří ruským tvrzením, že Ukrajina se snaží zaútočit na Turecký proud, nebo se nevysvětlitelně domnívá, že má více získat z pokračování ve vyzbrojování Ukrajiny navzdory těmto provokacím, než z jejího odříznutí v reakci. Pokud jde o NATO, zatímco členský stát Maďarsko to odsoudilo jako porušení své suverenity kvůli své částečné závislosti na exportu plynovodu, bloku jako celku se to předvídatelně netýká, protože je až do morku kostí protiruský.
3. Ukrajina chtěla dokončit oddělení ropovodů Ruska a EU
Motivem Ukrajiny bylo zničení posledního fungujícího plynovodu mezi Ruskem a EU, o kterém se domnívala, že by jim po skončení konfliktu ztížilo smysluplné sblížení a také by Kreml připravil o příjmy na financování jeho probíhající speciální operace. V podstatě měla doplnit teroristický útok na Severní proud v září 2022 ve smyslu využití jako geopolitické mocenské hry k ovlivnění poválečné budoucnosti Evropy.
4. Byl to hluboký státní podvod nebo to schválil Biden?
Ruský ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov
První scénář by byl v souladu s hypotézou uvedenou zde loni na jaře o ukrajinských útocích na ruské systémy včasného varování, které byly považovány za zoufalý pokus o eskalaci, který byl později pod kontrolou, zatímco druhý by byl v souladu s plynovodem Severní proud 2 precedensem. Lavrov už obvinil USA, takže je otázka, do jaké míry o tom jejich zvolená vláda věděla. Odpověď pomůže předpovědět, zda Trumpův návrat do úřadu příští týden situaci změní.
5. Jak by mohl Trump
na tento vývoj reagovat po návratu do úřadu?
Na základě výše uvedeného by bylo pro Trumpa těžší omezit darebácké chování hlubokého státu, pokud by byl proti tomu, co udělali, ale Bidenův precedens (nebo spíše ti, kteří ho ovládají) dokázal zastavit ukrajinské útoky na ruské systémy včasného varování. Což naznačuje, že to není nemožné. Na druhou stranu nelze vyloučit, že může podporovat sabotáž Tureckého proudu za účelem získání energetického monopolu v EU a/nebo páky na Turecko, v takovém případě může následovat více takových pokusů.
* * *
V nejlepším případě dá Trump Ukrajině brzy jasně najevo, že útok na Turecký proud je nepřijatelný, a pak zadá svým stoupencům hlubokého státu vykořenění podvratných živlů s tím spojených. Jak je zde vysvětleno, Turecký proud by mohl hrát roli v tvůrčí energetické diplomacii v rámci velké rusko-americké dohody o Ukrajině, jejíž výsledek se shoduje s jejím cílem rychle ukončit konflikt. Odchylka od tohoto kurzu by mohla snadno vést k eskalaci, která riskuje, že se nebezpečně vymkne kontrole.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energetická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).
