Nekonečné prodlužování ukrajinského konfliktu těmito prostředky odkládá plnou implementaci plánovaného amerického „zpětného obratu k (východní) Asii“, může vést k tomu, že Rusko prodá své bohatství přírodních zdrojů Číně za nejnižší ceny a zachová tak „aktivní neutralitu“ Číny.
Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) se koncem minulého měsíce v článku o tom, jak „ukrajinská válka s drony odhaluje nepříjemnou závislost na Číně“, odvolávalo na letní vyplacení první miliardy eur Ukrajině na nákup dronů ze 6 miliard eur slíbených na tento program. Upozornilo na výjimku, která Ukrajině umožňuje nakupovat čínské díly z těchto prostředků, a proto tehdy onen politicky nekorektní postřeh, že „EU plánuje platit Číně za to, aby pomohla Ukrajině zabíjet Rusy“.
RFE/RL uvedla, že „zatímco Kyjev omezil nákup hotových dronů z Číny, po komponentech, jako jsou motory, lithiové baterie a optická vlákna, je stále vysoká poptávka“. Dále uvádí, že „v prvních šesti měsících roku 2026 dosáhl dovoz čínských dílů již přibližně 76 % celkového objemu zaznamenaného za předchozí rok“. Citovala také ukrajinskou zprávu, která tvrdila, že „38 % hodnoty komponentů dronů dovezených Ukrajinou v první polovině roku 2025 pocházelo z Číny“.
Účelem jejich článku se zdá být vštípení Ukrajině i Západu pocitu naléhavosti radikálně zvýšit domácí výrobu dronů, aby se snížilo to, co jeden z jejich citovaných expertů popsal jako „nepřátelskou vzájemnou závislost“ Ukrajiny na Číně. Vysvětlili, že „Peking zůstává největším obchodním partnerem Kyjeva, zatímco Ukrajina je klíčovým dodavatelem zemědělského zboží do Číny“. To je pravda a je to jeden z důvodů, proč Čína Ukrajinu neodřízne od prodeje dronů, ale je v tom něco víc.
Ačkoli jsou čínsko-ruské vztahy lepší než kdykoli předtím v historii, již na začátku roku 2023 panovalo podezření, že „Čína nechce, aby na Ukrajině někdo vyhrál“. Důvodem bylo, že údajně zvládnutelná válka trvající věčně by na neurčito oddálila plnou realizaci plánovaného amerického „otočení (zpět) k (východní) Asii“. Navíc by se Rusko bohaté na zdroje mohlo stát neúměrně závislým na Číně, což by vedlo k tomu, že Moskva bude prodávat své přírodní bohatství Pekingu za nejnižší ceny.
Ve snaze o dosažení tohoto cynického cíle Čína současně sehrála nezastupitelnou roli v dodávkách dronů, součástek a optických vláken Ukrajině (i když jen nepřímo prostřednictvím zprostředkovatelů, jak spekulují apologetové), a zároveň sloužila jako nenahraditelný ventil proti tlaku sankcí pro Rusko. Ukrajina je tak schopna držet krok s ruským vojensko-technickým pokrokem, ruská ekonomika se vyhýbá krizi, kterou se Západ snažil katalyzovat sankcemi, a Čína si zachovává svou „aktivní neutralitu“.
Poslední bod se týká toho, že Čína aktivně pomáhá Ukrajině a Rusku, čímž se stává neutrální v tom smyslu, že se nestaví na žádnou stranu. Čína finančně profituje z nákupů dronů Ukrajinou, její ekonomika nadále roste díky rozsáhlému dovozu silně zlevněných ruských energií a relativně snižuje celkový západní tlak na ni tím, že dokazuje, že není tajně „spojena“ s Ruskem. Tato politika, ať už si o jejích výhodách myslíme cokoli, nepopiratelně přispěla k prodloužení konfliktu.
Kdyby Čína odřízla Ukrajinu od prodeje dronů v duchu svého „neomezeného“ partnerství s Ruskem, které bylo vyhlášeno několik týdnů před zahájením speciální operace, pak by Rusko mohlo v konfliktu dosáhnout více ze svých deklarovaných cílů, ne-li přímo maximálního vítězství.
Vojenská a zpravodajská podpora USA pro Ukrajinu je důležitější než prodej dronů Čínou, ale vzhledem k tomu, že americká podpora je v nedohlednu, mělo by se Rusko pokusit přimět Čínu, aby Ukrajinu konečně odřízla.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Totéž můžeme říci o Rusku a válce proti Íránu. Nepomáhá to USA ani Izraeli, ale užívá si dlouhou válku v Íránu. S takovým chováním se BRICS nikam nedostane.
► Andrew Korybko: Podle mého názoru je ruská neutralita ve třetí válce v Perském zálivu pasivní, protože neposkytuje přímou podporu žádné ze stran, zatímco Čína obě strany proti sobě vyzbrojuje.
► V případě Íránu, takzvaného věčného přítele, takzvaného strategického partnera, který bezdůvodně udělal agresi, se zničenou zemí, zabitými lidmi a uškrcenou ekonomikou, je neutralita víc než zločin, je to chyba.
► Andrew Korybko: Osobně si přeji, aby Rusko udělalo více pro pomoc Íránu, ale chápu, proč odmítlo. Jedna z myšlenek, která se mi honí hlavou, je, že Rusko nikdy nečekalo, že si bude muset vybrat stranu uprostřed mnoha složitých vyvažovacích akcí po celém světě.
Když konečně došlo k těžkým situacím, dalo přednost pasivní neutralitě před pomocí jedné či druhé straně, ale to implicitně pomáhá íránským odpůrcům, protože mají v různé míře americkou a izraelskou podporu, zatímco Írán je většinou sám.
► Vyřazení ukrajinských přístavů na Černém moři a Dunaji z provozu by mělo pomoci snížit závislost Číny na ukrajinském zemědělském dovozu a omezit dovoz komponentů dronů od třetích stran přes Turecko atd.
Zpočátku jsem si myslel, že tyto útoky byly navrženy tak, aby způsobily pouze omezené škody na přístavní infrastruktuře a záměrem bylo použít „blokádu“ jako vyjednávací nástroj k dosažení ústupků v případných jednáních. Nyní však vidím, že Rusové při těchto náletech používají těžké bomby FAB i rakety, takže předpokládám, že nyní hodlají způsobit tak značné škody, aby se přístavy dlouhodobě staly nepoužitelnými, a tak postavili Západ před hotovou věc.
Další blokování ukrajinského obchodu přerušením železničního spojení s Evropou a ničením mostů a dalších úzkých míst pravděpodobně způsobuje velké obavy západním spojencům Ukrajiny. Nechápu, proč se to neudělalo před pár lety.
► Andrew Korybko: Myslím, že se to neudělalo dříve ze dvou důvodů, prvním je Putinova upřímná víra, že Ukrajinci jsou bratrským národem Rusů, a druhým je zpětně velmi omezený počet raket, nebo alespoň kalkul, že je lepší většinu z nich nechat v záloze pro případ, že by vypukla horká válka s NATO (dokud by se konečně nezměnila výroba, aby jich Rusko mohlo použít více).
Je také možné, že USA a Rusko dosáhly nějaké nehlášené dohody o kontrole eskalace, podle níž by Rusko omezilo své útoky na ukrajinskou infrastrukturu výměnou za to, že USA budou vždy předem signalizovat svou další eskalaci (např. vyslání stále technologicky vyspělejších a významnějších zbraní), aby Rusko mělo dostatek času na přípravu.
► No, to je asi stejně dobré vysvětlení jako jakékoli jiné, a pokud máte pravdu, mohlo by to vysvětlovat, proč Spojené státy a jejich spojenci na tento kritický vývoj reagovali tak málo.
Až konflikt konečně skončí a Zelenskij bude bezpečně pryč, očekávám, že ukrajinský lid znovuobjeví své bratrské city k Rusku, podobně jako Německo a Francie ke Spojencům po druhé světové válce.
► Protože část ruské elity spí a vidí, jak se Ukrajinci probudí, vrhnou se jim do náruče a dají celý průmysl pod jejich kontrolu. Proč ničit to, co brzy bude naše? Zdá se ale, že zdravý rozum nyní porazil chamtivost a idealismus.
► Role Číny na Ukrajině vůči Rusku se zdá být podobná roli Turecka. Obě země dovážejí ruskou energii (Turecko nyní mnohem méně než před několika lety kvůli strategii Trumpa 2.0), ačkoli Čína je pro ruský průmysl menším trhem než Turecko, které je na Rusku více závislé v klíčových odvětvích, jako je cestovní ruch. Obě země také vyzbrojují Ukrajinu, přímo Ankaru. Má podle vás Rusko větší vliv na Čínu nebo Turecko?
► Andrew Korybko: Myslím, že role Číny je mnohem významnější než role Turecka, protože turecké drony byly na začátku konfliktu rychle zastaralé ruským vojensko-technickým pokrokem, zatímco čínské drony se ukázaly být přesně tím, co obě strany potřebovaly. Turecko také dováží mnohem méně ruské ropy a plynu než Čína a jeho role jako ventilu před západním sankčním tlakem je mnohem méně důležitá. Čína má také větší vliv na Rusko než naopak.
Hypoteticky by Čína a USA mohly dosáhnout dohody o zajištění většího dovozu čínské energie po moři v přitaženém za vlasy scénáři, kdy by Rusko zneškodnilo svůj vývoz do Číny (přestože by jej nikdy nezneškodnilo EU), a Čína by pak mohla Rusko odříznout.
Bez rozsáhlých nákupů energie ze strany Číny by byla kremelská pokladna mnohem lehčí a ekonomický rozvoj země by byl bez dovozu čínských technologií, včetně dronů, brzděn podle různých zpráv.
► Role Číny jako držitele dluhu v USD je možná důvodem, proč se USA nepodařilo plně přerušit čínsko-ruské vazby, s výjimkou sekundárních sankcí, které čínské banky dodržují. Ekonomická asymetrie mezi USA a Čínou ironicky snižuje tlak USA na Rusko do určité míry, vzhledem k tomu, že USA jako klíčový obchodní partner stále spoléhají na čínskou průmyslovou základnu.
► Peking si může dovolit (cynicky?) pragmatickou politiku vůči Rusku, ale může si dovolit tento pragmatismus, protože Číňané dnes ruskou diplomatickou pomoc nikde na světě nepotřebují. Časy se však mohou změnit a Čína může Rusko potřebovat jako přítele. Přítel v nouzi je skutečný přítel. Až ten čas přijde, Rusko si možná vzpomene na čínský „pragmatismus“.
► Pokud Čína nebude dodávat drony Ukrajině, Ukrajina je nakoupí přes Polsko, Rumunsko, Německo a tak dále. Jinými slovy, Čína musí obchod s drony úplně zastavit. Navždy. Pro všechny. Protože je lze koupit i přes zprostředkovatele v Kongu nebo Hondurasu. To je asi tak hloupé, jako zakázat ruskou ropu, abyste si ji mohli koupit od Indie s prémií. V propojeném globálním světě je snaha zastavit obchodování, aniž byste si ublížili, naprosto nereálná.
► Andrew Korybko: Upřímně řečeno, jako někdo, jehož celý život (rodina, životní úspory, majetek) je v Rusku, jsem z Číny hluboce zklamán. Tento konflikt mi skutečně otevřel oči ohledně reality čínské zahraniční politiky. Ve skutečnosti jsem kdysi měl státního klienta, se kterým jsem spolupracoval v letech 2019-2022, který si vymýšlel všechny možné výmluvy, včetně absurdního odkazu na COVID! – aby se mi vyhnul placení od února 2022 do srpna 2022, kdy jsem si konečně otevřel neschválený bankovní účet a oni mi k dobru zaplatili v plné výši. Je zřejmé, že dodržovali americké sankce, ale nemohli to přiznat.
Zároveň, jak nyní víme, Číňani vyzbrojovali Ukrajinu až po zuby drony, součástkami a optickými vlákny, a to vše při volání po ukončení konfliktu, kritizování velké strategie USA atd. Je to prostě taková dvojakost a nemůžu si pomoct, ale přemýšlím, jak jinak by všechno bylo, kdyby Čína od začátku neformálně nedodržovala některé americké sankce a také okamžitě neodřízla Ukrajinu od prodeje dronů. Opravdu věřím, že Čína doufala ve velmi rychlé ruské vítězství, a když to nebylo možné, zavázala se k tomu, že z tohoto konfliktu udělá věčnou válku.
► Mezi státy neexistuje žádné přátelství, pouze zájmy (samozřejmě vládnoucí elity). Čínští vůdci nepotřebují vysoké IQ ani žádné „čínské kulturní“ triky, aby viděli, že Rusko slouží jejich potřebám levnou energií. Ani nepotřebují zvláštní vhled, aby si uvědomili, že vítězné Rusko po válce s NATO se k nim bude chovat jako velmoc, kterou je.
► Andrew Korybko: Mezi západními i nezápadními experty panuje všeobecná shoda, že Čína je jediným strategickým soupeřem USA, takže by mohla být další v jejich hledáčku po skončení zástupné války s Ruskem. My, přátelé i nepřátelé Číny, jsme proto předpokládali, že Čína udělá více pro pomoc Rusku.
John Helmer
► Možná jsou Číňani šarlatáni. Hlavní motivací pro jejich fandění je například »Rusko vítězí« »BRICS změní svět« atd. Je to jejich nadějí, velkou nadějí, že Rusko nebo Čína – budou v mezinárodních vztazích působit jako antiimperialistické síly/mocnosti. Avšak nedělají to. Moc se mi líbí, co John Helmer kdysi řekl o Putinovi (a Si Ťin-pchingovi): »Nemá v těle ani kost antiimperialistického cítění.« Věřím, že jen prosazuje ruské národní zájmy (které jsou samozřejmě zájmy oligarchů).
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).
