Rusko by mohlo právně převést vlastnictví svých zmrazených aktiv na USA. Ty by následně mohly být Rusku vráceny výměnou za americké podíly v ruském energetickém sektoru – což by zároveň mohlo odradit Ukrajinu od útoků na tato zařízení.
Trump však bude muset nejprve zajistit, aby mu Evropa vydala prostředky, které by se tak staly „americkými“ zmrazenými aktivy.
Polský ministr zahraničí Radek Sikorski během Varšavského bezpečnostního fóra dramaticky prohlásil, že ruská aktiva zmrazená v Evropě budou vrácena pouze „přes naše mrtvoly“. Toto vyjádření přišlo ve stejné době, kdy deník Financial Times přinesl zprávu, že „USA zvažují uvolnění části ruských aktiv s cílem obnovit mírová jednání o Ukrajině“. Trumpovi zvláštní vyslanci Steve Witkoff a Jared Kushner údajně již o týden dříve navrhli, aby byla tato aktiva „přesunuta do nového účelového finančního subjektu pod dohledem Washingtonu“.
Navzdory odporu Evropanů by toho bylo možné dosáhnout pomocí tvořivé energetické diplomacie. Již v dubnu 2025 bylo vysvětleno, „jak by plynovody a zabavená ruská aktiva mohly USA poskytnout značný vliv na EU“. Rusko by mohlo převést právní vlastnictví svých aktiv zmrazených v Evropě na USA – ať už zcela, nebo částečně. Mohlo by jít o platbu za rozsáhlé nákupy letadel Boeing (o čemž se údajně hovořilo již tehdy) a/nebo o situaci, kdy by USA vrátily prostředky Rusku výměnou za podíly v jeho plynovodech či energetických společnostech.
Všechny tři varianty vzájemné výměny jsou pro „Trumpa 2.0“ atraktivní, zejména ty poslední dvě. USA totiž postupují v realizaci dlouho vyjednávaného strategického partnerství s Ruskem, zaměřeného na přírodní zdroje – což dokládá i jejich dohoda o dodávkách nafty, jejíž význam v tomto kontextu byl vysvětlen zde. Nejnovější zprávy o tom, že USA usilují o podíl v plynovodu Nord Stream (což by později mohlo zahrnovat i podíly v plynovodech Jamal a/nebo Bratrství), korespondují s dalšími informacemi o plánech na rozsáhlou energetickou dohodu. Ta by měla být součástí kompromisu vedoucího k ukončení konfliktu na Ukrajině.
Podstata spočívá v tom, že by se mohl obnovit ruský vývoz plynu a ropy do Evropy, což by stimulovalo slábnoucí ekonomiku tohoto bloku, jejíž oslabení mimochodem snižuje schopnost tamního trhu nakupovat americké zboží a služby.
K tomu by však bylo nutné, aby USA v těchto projektech získaly podíly, které by jim zajistily trvalý vliv na poválečné vztahy mezi Ruskem a EU. Tohoto cíle by bylo možné dosáhnout například tak, že by Rusko převedlo právní vlastnictví svých zmrazených aktiv v Evropě – ať už zcela, nebo částečně – na USA, které by je následně výměnou za něco jiného předaly zpět Rusku.
Stejně tak by bylo možné zabránit Zelenskému v pokračujících útocích na ruskou energetickou infrastrukturu (navzdory Trumpovým požadavkům, aby s nimi přestal) tím, že by USA získaly podíly v klíčových ruských energetických společnostech. USA by pak mohly ospravedlnit zastavení dodávek zbraní a zpravodajských informací Ukrajině tím, že útočí na aktiva, která by v té chvíli byla fakticky americkými investicemi. Konflikt by v každém případě pravděpodobně brzy poté skončil. Aby však bylo možné tohoto konečného cíle dosáhnout, musí mít USA politickou vůli přimět EU k uvolnění oněch ruských prostředků, které by byly na USA převedeny.
Například hrozba zavedení likvidačních cel nebo stažení významné části amerických sil z Evropy by mohla stačit k tomu, aby EU uvolnila prostředky, které by v tu chvíli právně náležely USA. Tyto prostředky by pak mohly financovat rozsáhlé ruské nákupy v USA a/nebo americké majetkové účasti v ruském energetickém sektoru. EU se nachází ve špatné ekonomické situaci a její elity mají z Ruska patologický strach; kombinace výše zmíněných hrozeb by tedy měla stačit k tomu, aby se blok podřídil Trumpovým požadavkům.
Krajní scénář – tedy úplné odříznutí Ukrajiny ze strany USA (pokud by Zelenskij odmítl uposlechnout Trumpovy výzvy k zastavení útoků na to, co by v té době bylo fakticky americkými investicemi v ruském energetickém sektoru), doprovázené zavedením drtivých cel vůči EU a rozsáhlým stažením amerických sil z Evropy – je neudržitelný. Ukrajina by rychle zkolabovala a EU by ji následovala svým vlastním způsobem.
Trumpovi stačí jediné: najít v sobě politickou vůli k uskutečnění těchto hrozeb, načež by ukrajinský konflikt brzy poté skončil.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Jsem skeptický k tomu, že by tato možnost mohla vyjít. Zaprvé, jak uvedli Lavrov a další, USA nejsou schopny uzavírat dohody – a to nejen proto, že Trump je nepředvídatelný, ale také proto, že to americký „hluboký stát“ (deep state) nedovolí.
Dále je třeba vzít v úvahu, že Trump se brzy stane prezidentem na odchodu (tzv. „lame duck“), a v každém případě tu za dva roky už nebude.
Andrew Korybko ► Lavrovova rétorika byla jen rétorikou; jakožto tvář ruské diplomacie se totiž nadále snažil dosáhnout nějaké dohody s USA. Jeho slova však uvedla v omyl miliony lidí, kteří nyní věří, že každé ruské diplomatické úsilí je součástí „mistrovského plánu v šachu v 5D, jehož cílem je rozhodit USA“ (netvrdím, že tomu věříte zrovna vy, ale většina lidí, kteří tento obrat používají, má obvykle na mysli přesně to, co jsem popsal).
Pokud jde o to, že Trump bude prezidentem na odchodu: stále může opakovaně udělovat výjimky ze sankcí. Rusko by tak mohlo vždy den po vyhlášení takové výjimky znárodnit jakékoli podíly, které by USA v ruském těžebním průmyslu získaly (a naopak by tyto podíly mohlo znárodnit v případě, že by se k moci vrátili demokraté a rozhodli se výjimku neprodloužit).
► Co říkáte na teorii, že Putin a Trump mají tichou dohodu, podle níž má být vše ukončeno do dubna 2027? Mám dojem, že jsem to slyšel říkat Larryho Johnsona.
Andrew Korybko ► Larrymu Johnsonovi nevěřím – zvlášť poté, co se stal nesporným „nástrojem“ (tzv. „assetem“) pákistánských zpravodajských služeb. Děje se tak skrze jeho roli při „legalizaci“ informací, které jeho spolumoderátor (nebo snad řídící důstojník?) výslovně označuje za „zpravodajské poznatky“ pocházející z „pákistánské vojenské rozvědky“. Nicméně sám se domnívám, že by to všechno mohlo skončit už na jaře.
Jeho další spolumoderátor, Pepe Escobar, v tomto videu z léta otevřeně prohlásil, že „těží“ ze „zpravodajských poznatků“, které dostává od „pákistánské vojenské rozvědky“:
Kdokoli, kdo přijímá „zpravodajské informace“ od cizí tajné služby a následně je předává veřejnosti, naplňuje učebnicovou definici „nástroje“ (assetu) cizí rozvědky – ne-li přímo agenta.
Všimněte si také, že Larry se nezaregistroval podle zákona FARA jako agent pákistánské vlády, což naznačuje, že koordinuje své kroky s vládou USA (což pro žádného pozorného pozorovatele není žádné překvapení!).
► „Trumpovi stačí jen najít politickou vůli k uskutečnění takových hrozeb – a ukrajinský konflikt krátce nato skončí.“ A právě v tom je ten problém. Trump je slabý, hloupý a snadno manipulovatelný. Nemluvě o tom, že zastánci války mají v rukávu vlastní trumfy a Američané i Evropané jsou naprogramováni tak, aby v Rusku viděli nepřítele. Očekávejte například záplavu historek ve stylu „Rusové opékají miminka, panebože!“
► Na jedné straně diplomacie mezi USA a Ruskem, na straně druhé provokace v podobě dronového útoku na Petrohrad – dronů, které podle litevského ministra proletěly polským vzdušným prostorem. Máme snad okamžitě začít válčit jen proto, že diplomacie pro nás představuje hrozbu? Evropské loutky začínají být značně neklidné.
► Uvalení sankcí na EU a snížení počtu amerických sil v tomto regionu jsou jediné logické kroky, vzhledem k tomu, jak tvrdě se EU staví proti ekonomickému oteplení vztahů mezi USA a Ruskem (čehož příkladem je dohoda o naftě mezi Trumpem a Putinem). Zelenskij je přesvědčen, že díky podpoře EU „přečká“ Trumpa, kterého považuje za slabocha – odtud pramení jeho neústupnost.
Kdyby Trump jednal logicky, vzhledem k přetrvávající neposlušnosti EU a Ukrajiny by již podnikl zmíněné kroky. Zelenskij se místo toho spoléhá na své spojence v Kongresu – napojené na tzv. „hluboký stát“ (deep state), kteří obcházejí Trumpa tím, že obnovují a rozšiřují systém Starlink pro další útoky na ropné rafinerie.
Trumpovy reakce na prohřešky EU a Ukrajiny byly dosud, co se týče hmatatelných trestů, extrémně slabé, a to navzdory jeho snaze o sblížení s Ruskem. Přitom má rozhodně prostředky k tomu, aby je zkrotil, pokud by chtěl – a jelikož zjevně stojí o dohodu s Putinem, je jeho nečinnost v tomto ohledu o to podivnější.
► Trump je slabý, hloupý a snadno ovladatelný.
► Andrew, měl bys napsat o tom trojstranném formátu, který navrhl Putin: USA, Rusko a Čína. To naznačuje to, co jsem si celou dobu myslel – že Čína je v celé této situaci skrytým agresorem. EU funguje jen jako podřízený hráč, jako zástěrka, zatímco Čína uplatňuje svůj vliv a těží z toho. Samozřejmě se na to dá dívat i jinak, ale v podstatě to vypadá, že Putin naznačuje, že na čemkoli se dohodne Čína, to bude mít přednost před jakýmikoli hysterickými názory, které EU zastává nebo tvrdí, že zastává.
► Velmi hypotetické. USA jsou krajně nespolehlivé. Trumpovo okolí sice prahne po snadných penězích, ale co přijde po volbách v polovině funkčního období (midterms), kde republikánům hrozí debakl? Proč by Rusko mělo věřit jim víc než EU?
Andrew Korybko ► Trump už dokázal, že může sankce rušit podle libosti, takže volby v polovině funkčního období jsou v tomto ohledu nepodstatné. Rusko by pak mohlo pokaždé, když Trump zruší nějaké sankce, naplánovat hlasování o zrušení znárodnění amerických podílů v ruských těžebních společnostech. Tím by se zajistilo, že pokud by po volbách v roce 2028 Trumpa nahradil demokrat, bude muset respektovat jeho odkaz. Pokud by tak neučinili, Rusko si své podíly prostě vezme zpět.
► Trump se zjevně snaží neutralizovat Rusko, ale naráží přitom na zásadní problémy. V tomto jeho kroku však vidím vzácný záblesk logiky. Už mnohokrát prohlásil, že se chce zbavit svých válečných závazků v Evropě, aby se mohl zaměřit na Čínu – a svá slova podpořil činy, když přetvořil evropské poměry. Zde naráží přímo na americkou skupinu posedlou tématem „Rusko, Rusko, Rusko“ – na tu partu, která již před mnoha desetiletími začala soustavně podkopávat americké geopolitické zájmy. Trump sní o tom, že z Ruska učiní okrajového spojence, nebo jej alespoň přivede na cestu neutrality. Jeho problém však přetrvává: Rusko se NEBUDE řídit pokyny a neotočí se zády k Íránu, Indii, Číně a Severní Koreji jen proto, aby ho Trump poplácal po rameni.
Tím „slonem v místnosti“ – tedy zřejmým, leč přehlíženým problémem – zůstává ruská bezpečnostní otázka: Pokud by došlo k příměří s Ukrajinou, jakou má Rusko záruku, že USA, EU a NATO nebudou Ukrajinu dále vyzbrojovat a nezaplaví ji svými vojenskými silami? Pro Rusko je ve skutečnosti výhodnější pokračovat v konfliktu nízké intenzity, než vyhovět přáním Trumpa a Zelenského. Tato válka velmi pravděpodobně skončí v roce 2027, dost možná kolapsem ukrajinských ozbrojených sil. Zároveň se objevují náznaky, že Trump začíná být v otázce války s Íránem zoufalý a pohrává si s myšlenkou použít proti této zemi jaderné zbraně. Nejsem si jistý, zda mu tento šílený krok skutečně zajistí řešení situace s Íránem. (ZDROJ)
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).
