Když začala druhá světová válka, německé velení k porážce svých protivníků použilo taktiku všeobecně nazývanou jako blesková válka. Jedním z klíčových aspektů této strategie bylo použití tankových divizí, které se v kombinaci s pozemními a leteckými silami ukázaly jako velmi účinné proti ostatním zemím. Lehké německé tanky přitom občas narážely na obávaného protivníka – těžké francouzské tanky Char B1. Proti nim byly bezmocné – podpořilo je však letectvo, dělostřelectvo a… protiletadlová děla ráže 88 mm.
Tankové divize byly během německé invaze do Polska, Nizozemska, Francie, Belgie a Lucemburska hojně využívány. Ukázalo se, že jsou mnohem účinnější než spojenecké tankové jednotky – tedy dokud se nedostaly do kontaktu s francouzskými těžkými tanky Char B1. S tímto tankem se muselo počítat natolik, že je Němci po porážce Francie zavedli nemálo do své výzbroje.
Foto: Zničený francouzský tank Char B1 bis | Bundesarchiv, Bild 101I-125-0277-09 / Fremke Heinz / CC-BY-SA 3.0
Myšlenku na Char B1 navrhl v roce 1919 generál Jean Baptiste Eugène Estienne, který chtěl „bitevní tank“, který by dokázal prorážet nepřátelské linie, ničit opevnění i protivníkovy tanky. Brzy poté, v lednu 1921, začala komise vedená generálem Edmondem Buatem pracovat na vytvoření toho, co si Estienne představoval.
Pět společností – Delaunay-Belleville, Renault, Schneider, Forges et Acièries de la Marine et d’Homécourt (FAMH) a Forges et Chantiers de la Méditerranée (FCM) – vyvinulo prototypy, které byly porovnány na zkušebním polygonu. Každý z nich byl řízen tříčlennou osádkou a bylo rozhodnuto, že budoucí tank bude založen na společném návrhu společností Renault a Schneider.
Konstrukce zahrnovala houfnici ráže 75 mm, pásový podvozek Holt-track vyvinutý společností Forges et Chantiers de la Méditerranée a čelní pancíř o tloušťce 40 mm. Další varianta, známá jako Char B1 bis, byla upravena tak, aby měla 60mm pancíř a věž APX4 s kanonem SA 35 ráže 47 mm. Hlavním výrobcem tanků se nakonec stala společnost Renault, přestože tanky B1 vyráběly i jiné výrobní společnosti. Jejich výroba byla velmi nákladná, každý stál 1,5 milionu francouzských franků.
Navzdory intenzivnímu používání Francouzi v počátečních fázích druhé světové války měl Char B1 některé závažné nedostatky. Nemohl jet tak rychle jako lehčí tanky, jeho maximální rychlost byla pouze 27 km/h (bis byl ještě pomalejší). Také trpěl vysokou spotřebou paliva, což znamenalo, že vojenské jednotky musely vozit další zásoby, což bylo zátěží pro armádní logistiku.
Navzdory relativně moderním parametrům tanku Char B1 bis byla jeho vysílačka schopna vysílat povely pouze v morseovce, což bylo v taktických situacích nepratické. A i když byly do některých tanků instalovány lepší vysílačky, bylo je přes běžící motor špatně slyšet. Tanky B1 měly také mimořádně neúčinné věžové systémy, protože je obsluhoval jediný člověk. To znamenalo, že velitel musel současně střílet, nabíjet a vydávat rozkazy.
Bez ohledu na problémy se Char B1 ukázal jako účinný prostředek proti prakticky všem německým tankům. Například Panzer II používal jen 20mm kanón, kterým nemohl B1 ohrozit vůbec. Vzhledem k tomu, že tento tank byl v roce 1940 v jednotkách Wehrmachtu nejrozšířenějším, měli Francouzi velkou výhodu.
Ostatní tanky jako Panzer III, 38(t) a IV na tom byly jen o málo lépe. Pokud se k tanku B1 přiblížily na velmi malou vzdálenost, měly sice šanci svým 37mm nebo krátkým 75mm v určitých místech se štěstím jeho pancíř prostřelit, ale jejich úspěšnost nebyla nijak vysoká.
Jediná přímou palbu vedoucí zbraň, která se ukázala při zastavování francouzských tanků jako úspěšná, byl 88mm protiletadlový kanón. V jednom případě byl tank zasažen 90 střelami různých ráží, přišel o obě hlavní děla a přesto dokázal bojovat, a byl nakonec zničen až protiletadlovým dělem. Mnoho jich také vyřadila Luftwaffe účinným nasazením svých střemhlavých bombardérů, případně byly zasaženy palbou těžkého dělostřelectva.
I když měly Char B1 nad nepřítelem převahu v odolnosti i palebné síle, nebyly dostatečně silné, aby dokázaly samy o sobě Francii v roce 1940 zachránit. Němečtí tankisté svého protivníka respektovali. Tanků Char B1 s francouzskou kapitulací padlo mnoho do německých rukou a byly obratem zařazeny do výzbroje pancéřových divizí Wehrmachtu. Nikoli však jako prvoliniová standardní zbraň, ale byly používány jako stroje druhé linie nebo jako výcviková a zásobovací vozidla.
Z některých tanků byly odstraněny věže a namontovány na německé bunkry obklopující pláže v Normandii. Nejneobvyklejší bylo, že řada z těchto tanků byla přeměněna na plamenometrné tanky (Flammwagen auf Panzerkampfwagen B2). Jedna z německých výcvikových jednotek, Panzer-Kompanie 224, používala tyto upravené tanky během operace Market Garden v září 1944.
Používání tanků Char B1 Němci, zejména v druhé polovině druhé světové války, poskytlo Francouzům ideální příležitost získat tato vozidla zpět pro sebe. Zejména francouzští odbojáři se dokázali mnoha opuštěných vozidel zmocnit. Byla pak použita při osvobozování Paříže.
Svobodná francouzská armáda také shromáždila 19 vozidel B1, která byla opuštěna ve výrobním závodě Renault, a přidělila je do Royanu a La Rochelle, kde se stále ukrývali Němci. Dva z nich byly také přeměněny na odminovací tanky a pomáhaly při poválečném čištění od položených minových polí.
Zdroj: warhistoryonline
