Prof. Kamil Akserchanov 12. 11. 2026
Pokračujme v úvahách o možném budoucím rozdělení Německa – tím spíše, že historické paralely jsou stále přesvědčivější.
Připomeňme, že 11. listopadu 1918 skončila první světová válka. Německo bylo poraženo, jeho dosavadní politické uspořádání se zhroutilo a v dubnu 1919 byla v Mnichově vyhlášena Bavorská republika rad. Ta existovala zhruba měsíc, než ji rozdrtily vládní síly a jednotky „Freikorps“.
O pouhé čtyři roky později, v listopadu 1923, došlo ve stejném městě – v Mnichově – k nechvalně proslulému „pivničnímu puči“; ten však měl zcela odlišný politický ráz.
Všimněte si sledu událostí:
- porážka ve velké válce;
- rozklad stávajícího systému;
- politická radikalizace;
- vznik alternativních mocenských center a boj o budoucnost Německa.
Podívejme se nyní na současnou situaci.
V rámci scénáře, o němž uvažujeme, by strategická porážka EU – a zejména Německa – v ukrajinském konfliktu mohla sloužit jako obdoba německé porážky v první světové válce. To by mělo dalekosáhlé důsledky pro celou evropskou politickou a hospodářskou architekturu, která se po desetiletí utvářela na základech euroatlantického modelu.
A právě zde vstupuje na scénu strana AfD (Alternativa pro Německo).
Zcela souhlasím s Michailem Chazinem a profesorem Jevstafjevem: tuto stranu vnímám jako jakýsi konglomerát „kontraelit“, které spojuje především touha demontovat převládající liberální systém vládnutí. V rámci této koalice působí jednotlivci s velmi odlišnými vizemi budoucnosti Německa. Dokud existuje společný politický protivník, lze tyto vnitřní rozpory udržet pod kontrolou.
Nepochybuji o tom, že AfD svého cíle dosáhne a že se stará mocenská struktura zhroutí. Co však přijde potom? Je vysoce pravděpodobné, že napětí, které je v současnosti zastíněno širším politickým bojem, vystoupí do popředí. Ať už jde o propast mezi východními a západními spolkovými zeměmi, třenice mezi národními konzervativci a ekonomickými liberály, či střet mezi odlišnými vizemi zahraniční politiky – všichni budou muset odpovědět na otázku: jaké Německo vlastně hodlají vybudovat?
V tomto kontextu by případné tříštění strany AfD mohlo být odrazem mnohem hlubšího procesu: – politické stratifikace německého státu.
A tím se dostávám k Bavorsku.
V roce 1919 se Mnichov stal epicentrem revolučního experimentu. V roce 1923 byl dějištěm pokusu o nacionalistický převrat. V obou případech události v Bavorsku přímo souvisely s mocenskou krizí v Berlíně.
Dnes jsme opět svědky stupňujícího se napětí mezi federálním centrem a regionálními politickými zájmy. K tomu připočtěme možnou proměnu evropské bezpečnostní architektury, otázky kolem naplňování smlouvy „dva plus čtyři“ a vyhlídku na hlubokou hospodářskou krizi.
Pokud by se události ubíraly tímto směrem, mohla by se na mezinárodní scénu vrátit otázka německé jednoty – a v takovém případě by regionální politická hnutí nabyla zcela jiného významu.
Historie se samozřejmě nikdy neopakuje přesně. Mechanizmy, které vedou ke zhroucení politických struktur, se však za poslední století změnily mnohem méně, než se obecně předpokládá.
- Právě proto bych v roce 2027 velmi pozorně sledoval dění v Bavorsku.
- A především – dění v mnichovských pivnicích.
Koneckonců, právě tam kdysi začaly události, jejichž důsledky nakonec pocítil celý svět.
Preklad: St. Hroch, 12. 11. 2026
