1. 4. 2013 Minulý týden mě Petr Koubský na jedné konferenci uvedl jako “enfant terrible českého HR“. Před dvěma lety v Bratislavě jsem byl označen za “HR rebela”. Ať už to ale kdo vnímá, jak to vnímat chce, řekl jsem si, že bych měl dostát tomuto odstínu své pověsti a přidám dva poněkud „temnější“ texty. O „temnu“ dumám intenzivně od komentáře Nadi Johanisové k mé knize Peníze, nebo život? (viz dole na stránce knihy), kde říká, že by “… k těm pastelům přidala i nějaké tmavší barvy…”. Já si vždy myslel, že ten „stín“ dnešního byznysu celkem vidím. Došlo mi ale, že...

„Mantrou globalistů vždy bylo, že národy jsou zlo a ‚globální společenství‘ cosi z podstaty dobrého.“ Napadá mě jen málo věcí horších než pýcha a předsudek – a arogance pýchy obvykle vede k neuvědomění si předsudku. A jen málokdo je zachvácen pýchou a předsudky víc než progresivci, jejichž fetišizace imaginární budoucnosti znamená, že k moudrosti věků přistupují k neskrývaným opovržením. Vzpomeňme třeba na staré pořekadlo varující před tím dávat všechna vajíčka do jediné ošatky. Selská moudrost, považovaná kdysi za odvěkou moudrost příčetnějších časů, shrnutou v jednom pořekadle, dnešním progresivcům, kteří vajíčka nás všech usilovně snášejí do jediné globální ošatky, vůbec nic...