Slovenský řemeslník a mechanik Michal Majer si v roce 1913 postavil vlastní automobil. Díly na motor si nechal odlít v nedaleké slévárně, konkrétně v Kachelmanových strojírnách ve Vyhních. Podvozek, karosérii a další mechanické díly si vyrobil ve své dílně s pomocí tovaryšů. Technické údaje nejsou známy, ale zmiňuje se kapalinou chlazený vidlicový dvouválec, třístupňová převodovka, pohon zadních kol s bubnovými brzdami (přední chyběly). Původní dřevěná kola později pan Majer nahradil vyplétanými. Postupem času si jej různě upravoval a vylepšovat. Přidal tak osvětlení a měnil též barevný nátěr (zmiňuje se béžová i zelená). Plechový roadster na hrbolatých cestách pořádně chrastil, místní mu proto začali říkat “Drndička”. Traduje se, že s beňadickým mlynářem dokonce jezdili až do Bratislavy a jednou, pořádně posilnění alkoholem, vjeli autem rovnou do kavárny Štefánka. Drndička jezdila až do roku 1952, i když ke konci už měla jiného majitele. Její příběh však nemá šťastný konec, jelikož kolem roku 1955 skončila ve šrotu. Později byly nalezeny zbytky plechů a motor, který se však vzápětí záhadně ztratil.
Michal Majer (1881-1956) z vesnice Psiare u Hronského Beňadiku, si měl automobil vyrobit podle dokumentace, kterou obdržel od bulharského cara Ferdinanda I. (1861-1948). Tomu se při cestě na rodové majetky (na území dnešního Slovenska) pokazilo cestou auto někde u Kozárovce a tento mistr zámečník mu auto dokázal opravit. Prý od něj měl obdržet též ještě volant a kola.
Přestože některé zdroje udávají rok vzniku 1913, místní historička Terézia Rybárová (jejíž otec byl Majerovým synovcem) tvrdí, že to bylo pravděpodobně až po skončení první světové války, koncem 20. let minulého století. Opírá se o sesbírané dobové materiály a historické souvislosti. “Ze vzpomínek mého otce vím, že s auty se jeho strýc seznámil během války, když jako voják dělal řidiče. Z toho období se zachovala i fotografie.”
Zdroj obrázku Wallpaper Flare
