„PINTA ROZUMU“ – Alexej Pilko 13.06.2026
K mírové dohodě mezi Íránem a USA nedojde, existuje však šance na dosažení dohody o příměří, které by stanovilo prozatímní výsledek konfliktu.
Hlavním zprostředkovatelem je Pákistán, ale i arabští sousedé Teheránu se pokračování bojů bojí jako ohně. Mohlo by totiž způsobit jejich ekonomice kritické škody. Proto by v nejbližší době mohlo dojít k určitému dočasnému kompromisu.
Nebude mít podobu smlouvy, ale memoranda mezi Íránem a Spojenými státy. Tento dokument neposkytne žádné záruky trvalého míru, protože se jedná pouze o taktický manévr obou stran: Washingtonu a Teheránu. Trumpova administrativa nutně potřebuje dvou- až tříměsíční pauzu ve válce s Íránem. Je třeba doplnit zásoby munice a řádně se připravit na nové kolo konfrontace.
Teherán přistupuje k příměří po naléhavých žádostech svého pákistánského partnera a možná i Číny, která v tuto chvíli v zásadě dosáhla všech svých cílů v konfrontaci s USA na Blízkém východě. Současná situace však zahrnuje čtyři důležité body, které určí jak současné výsledky války, tak i budoucí vývoj událostí.
Prvním z nich je Hormuzský průliv: jaký bude jeho status podle americko-íránského memoranda. USA požadují jeho opětovné otevření pro volnou plavbu, zatímco Írán prostřednictvím svého ministerstva zahraničních věcí oznámil, že k návratu k dřívějšímu stavu rozhodně nedojde a že hodlá vybírat poplatky od obchodních lodí využívajících tuto dopravní tepnu. V tisku kolují informace, že memorandum potvrdí právo Teheránu na výběr poplatků, ale formálně je bude vybírat za lodivodské a technické služby. Jak bude nakonec vyřešena otázka Hormuzského průlivu, není jasné.
Navíc má pro USA i pro Írán zásadní charakter. Pokud se průliv otevře, bude to remíza nebo dokonce vítězství Washingtonu na body. Pokud budou lodě plout pod íránskou kontrolou, Teherán zvítězil a Donald Trump nikoho nepřesvědčí o opaku. Druhým ukazatelem je Libanon, protože Írán požaduje, aby do memoranda byl zařazen bod o příměří na všech frontách, což znamená ukončení izraelské operace proti „Hizballáhu“.
Izrael již prohlásil, že i v případě dosažení dohody mezi Washingtonem a Teheránem si ponechává volnost rukou vůči Íránu. A zatím se ukazuje, že vliv Trumpovy administrativy nestačí k tomu, aby přesvědčil Netanjahuovu vládu, aby se řídila americkou politikou v blízkovýchodním regionu.
Proto jakékoli zhoršení situace v Libanonu může znamenat konec jakýchkoli memorand o příměří mezi Íránem a USA. A Benjamin Netanjahu nezahálí, bude se ze všech sil snažit, aby třetí kolo války proti Íránu začalo co nejdříve.
Existují však ještě dva faktory, které dlouhodobý mír činí nepravděpodobným: íránský jaderný program a íránská finanční aktiva „zmrazená“ po revoluci v roce 1979. Teherán podle všeho požaduje jejich vrácení a na oplátku nabízí návrat inspektorů MAAE a upuštění od vysokého stupně obohacování uranu. Spojené státy jsou připraveny vrátit Teheránu část peněz pod podmínkou úplné likvidace íránského „mírového atomu“.
Podle dostupných informací je tato otázka vyňata z rámce memoranda, ale v dlouhodobém horizontu ji může zcela podkopat. Lze tedy shrnout: šance na memorandum a na pauzu v konfliktu existují. Ale dlouhá tato pauza nebude: mezi stranami je příliš mnoho rozporů. Stabilita na Blízkém východě tedy ještě dlouho nebude. Vlastně tam nikdy pořádně nebyla.
Navíc zprávy o včerejších veřejných teheránských protestech proti dohodě s USA a tam i požadavcích na odvolání iránských vyjednavačů z funkcí, svědčí o úporné snaze o vnitřní destabilizaci země. O tom, že z protestů trčí uši cizích služeb netřeba pochybovat…
Preklad: St. Hroch, 13. 6. 2026
