Zvláštní vztahy neskončily bouřlivým odchodem, ale jediným uřeknutím.
Antidotum 29. 4. 2026
Někdy éry nekončí hlasitými prohlášeními, podpisem nových smluv ani historickými tiskovými konferencemi. Někdy končí větou, pronesenou téměř mimochodem v uzavřené místnosti, před studenty, bez kamer a oficiálních formulací.
Právě to se zřejmě stalo britskému velvyslanci v USA, siru Christianu Turnerovi…
Na začátku února 2026 vystoupil před skupinou britských středoškoláků ve Washingtonu. A včera Financial Times zveřejnila uniklý zvukový záznam – právě druhý den státní návštěvy krále Karla III. v USA. Titulky samozřejmě vytáhly to nejpikantnější: větu o Izraeli.
Ale pokud neposloucháme jen jednu větu, ale všechna tři klíčová prohlášení dohromady, obraz je mnohem zajímavější.
První:
„Myslím si, že pravděpodobně existuje jedna země, která má se Spojenými státy skutečně zvláštní vztahy, a tou je pravděpodobně Izrael.“
Druhé:
„Máme společnou hlubokou historii a blízkost, zejména v oblasti bezpečnosti a obrany. Jsou věci, které děláme společně a které nedělají žádné jiné dvě země.“
A třetí:
„Myslím, že se rozhodně nacházíme na konci jedné éry a tato éra se mění.“
Na první pohled – diplomatický přešlap. Velvyslanec řekl něco navíc – na recepci si zřejmě dal skleničku navíc.
Ale nejde jen o přeřeknutí. Je to přiznání toho, že stará struktura již nefunguje tak jako dříve.
Turner neřekl, že Izrael „nahradil“ Británii. To by bylo příliš hrubé a hlavně nesprávné. Británie a Izrael hrají obecně v různých kategoriích.
Změnila se samotná kategorie „zvláštních vztahů“.
Když Churchill v roce 1946 ve Fultonu hovořil o anglo-americkém spojenectví, nešlo jen o přátelství mezi Londýnem a Washingtonem. Šlo o společné řízení poválečného liberálního řádu. Británie nebyla žadatelem u amerických dveří, ale starším partnerem v architektuře světa, i když postupně ustupovala z vedoucí role.
Právě tento model Turner v podstatě poslal do archivu.
Na jeho místo nepřišla nová rovnocenná spojenecká dvojice. Ne „USA plus Izrael“ místo „USA plus Británie“. Je to mnohem jemnější.
Izrael má vliv ne proto, že je rovnocenným státním partnerem USA v britském smyslu. Jeho síla spočívá v něčem jiném: ve vnitřní politické infrastruktuře uvnitř samotné Ameriky.
- AIPAC.
- Kongres.
- Evangelická základna.
- Dvoustranná podpora.
- Vojenská a zpravodajská pomoc.
Od října 2023, podle údajů projektu Costs of War Project Brownovy univerzity, obdržel Izrael 21,7 miliardy dolarů dodatečné vojenské pomoci.
Od roku 1946 činil podle údajů Congressional Research Service celkový objem americké podpory 174 miliard dolarů.
Jedná se o jiný typ páky. Ne o klasický vliv suverénního státu na jiný suverénní stát. Ale o vliv zabudovaný do politického systému Washingtonu.
A právě to Británie nedokáže napodobit.
Londýn nemá vlastní masivní politickou infrastrukturu uvnitř USA. Británie postupuje po staru: prostřednictvím velvyslanectví, ministrů, zpravodajských služeb, obranných kanálů, summitů, královské diplomacie a osobních vztahů lídrů. Přesně tak fungoval Churchillův model.
Turner však, jak se zdá, uznal to hlavní: – tento model již není hlavním způsobem, jak ovlivňovat Washington.
Ironií je, že to vše vyplavalo na povrch právě v okamžiku, kdy starý model „vypadal“ co nejlépe:
- Král Karel III. v USA.
- Státní návštěva. Ceremonie.
- Potřesení rukou. Večeře.
- Projevy o dvou a půl stoletích společné historie.
- Celé staré anglo-americké divadlo funguje dokonale: vlajky, protokol, symbolika, monarchie jako měkká síla.
Navenek — bezchybná ceremonie, za zavřenými dveřmi vzájemné vysvětlování epochálních změn.
Během krátké doby bylo hned několik starých poválečných konstrukcí buď přehodnoceno, nebo veřejně odesláno do minulosti:
- Tokio se fakticky odklonilo od 71 let staré doktríny pacifismu Josidy.
- Abú Dhabí vystoupilo z OPEC po 59 letech členství.
- Londýn nyní uznává, že „zvláštní vztahy“ s USA již neznamenají to, co znamenaly dříve.
- A to nemluvíme o horkých procesech v oblasti Perského zálivu nebo na Ukrajině.
- Nebo o „čuchcheizaci“ Ruska (v tom není žádný negativní podtón – duchovně spřízněná KLDR zachránila velkou Rus před anexí části Kurské oblasti).
Staré instituce stále stojí, ale již neřídí realitu.
Právě to činí Turnerova slova důležitými. Ne proto, že by někoho urazil. Ne proto, že přirovnal Británii k Izraeli. Ale proto, že nahlas pojmenoval posun, o kterém by mnozí v Londýně raději diskutovali pouze za zavřenými dveřmi.
Ano, stará architektura stále funguje. Británie zůstává i nadále jedním z klíčových spojenců USA: – zpravodajství, obrana, investice, diplomacie – to vše nikam nezmizelo.
Ale dřívější mýtus o „zvláštních vztazích“ jako o ústřední ose západního světa již neodpovídá politické mechanice Washingtonu.
A v tomto smyslu není Turnerova nejdůležitější věta o Izraeli. Nejdůležitější věta je ta poslední:
„Doba se mění.“
Protože se zdá, že se skutečně mění: suverenita za suverenitou, svazek za svazkem, slova, zvyky a tak dále.
Anebo, přece jen, to není tak, že „se mění svět“, ale že „svět je měněn“? – (zdravím generála Petrova)*).
A vyjasňují si vztahy a dělí se novým způsobem v poválečném měřítku 20. století
*) Generál Konstantin Petrov (1945-2009) – sovětský a ruský vojenský a politický činitel. Sloužil ve vojensko-kosmických silách. Byl m.j. zástupcem náčelníka Střediska pro řízení kosmických letů. Od počátku 90.let se zabýval propagací „Koncepce společenské bezpečnosti (KOB), věnoval se intenzivní přednáškové činnosti.. Za svou činnost byl tehdejším prezidentem Jelcinem předčasně v r. 1995 poslán do civilu. V roce 2004 natočil cyklus 20 vieopřednášek o tzv. „Koncepci společenské bezpečnosti – Mrtvá voda“. Jeho dvousvazková kniha „Tajemství řízení lidstva, aneb Tajemství globalizace“ byla označena za extremistický materiál…
