Někdejší britský premiér Boris Johnson se rozhodl poučit V. Putina o tom, že stejně jako Británie přestala být impériem, tak i Rusko impériem není a aby se o to ani nesnažilo…
Sergej Pereslegin 17. 01. 2025
Víte, tomu se musím skutečně zasmát. Především se zastavím u toho, že toto prohlášení měl B. Johnson vydat, dokud byl v čele britské vlády. Teď není nikdo a proto jeho výroky vyznívají spíš jako pokusy o návrat do politiky, z níž odešel vlastně nikoli z vlastní vůle. Je zajímavé, že když Británie odešla z EU, bylo mi jasné, že toto jsou pokusy Británie o realizaci svého nového impéria v nových podmínkách.
Vycházel jsem z toho, že Británie správně pochopila přechod k regionální struktuře světa, že disponuje dostatkem struktur schopných shromažďovat dostatečně zajímavé konfigurace a pochopila, že se v nových podmínkách Evropa stává objektem a nikoli subjektem aktivit. Mezi léty 2016 až 2024 mohla Británie být skutečně úspěšná ve shromáždění určitého systému bloků do zóny svého vlivu na Středním Východě, Indii a Pákistánu, a to tím spíš, že z hlediska elit byla nová možnost nalézt styčné body, dále v Zakavkazsku, kde byla Pašinjanova politika významně proanglická. I ve vztahu k Austrálii a Novému Zélandu, k nimž zájem po kovidu stoupl, když předvedly svou naprostou ovladatelnost vnějšími silami, což znamenalo, že jsou ovladatelné i z hlediska vytvoření impéria.
Ale nutno přiznat, že oněch osm let Británie prohospodařila naprosto hloupě.
V oněch osmi letech se nechala vtáhnout do, pro ni naprosto zbytečného konfliktu na Ukrajině. Jestliže Evropa v tom konfliktu měla určité zájmy, tak Anglie vůbec žádné – snad jen tradiční antiruskou tendenci. Nechala se vtáhnout do vyřizování účtů v Zakavkazsku, přičemž jistě způsobila nemálo škod Rusku, ale bez jakéhokoli užitku pro sebe – a navíc za cenu silného poškození svých vztahů s Tureckem a Azerbajdžánem. Fakticky ztratila pozici na Blízkém Východě.
Celé to období bylo dobou krize britské flotily, letectva i armády a za těch osm let nebyl realizován žádný modernizační program čehokoli, byť třeba jen municipálního hospodářství.
Boris Johnson nese velkou vinu za to, že Británie svou historickou šanci ztratila. A z tohoto hlediska ho čtu s nebývalým uspokojením, když přiznává, že oni rovněž byli velkým impériem, sedminásobně překonávali Řím, počemž se rozpadli až na úroveň půlostrova – jsou s tím spokojeni. Borisi Johnsone, uvědomujete si, co jste vlastně řekl? Vy jste tímto řekl, že Váš pokus o navrácení impéria se nepodařil, což znamená, že se to nepodaří, slávabohu, nikomu. Ano, Británie se už nemůže vrátit do pozice impéria. Projekt Británie a jejího makroregionu lze po oněch jeho slovech považovat za uzavřený, což dělá pod projektem impéria tlustou čáru.
Pod ruským projektem, vážený Borisi, tato tlustá čára podtržena není. Ona nakreslena být může a my můžeme dojít k závěru, že jsme ztratili čas, příliš mnoho jsme utratili na Ukrajinu atd. a máme svoje rizika. My ale v té hře ještě pokračujeme a USA do ní právě vstupují. A může to dopadnout tak, že Británie zůstane ostrovem obklopeným Tureckým, Ruským – a co je pro Británii mnohem horší – i velkým Americkým impériem…
Obecně vzato, krize britských elit, jejich neschopnost řešit úkol (který začali řešit dříve než mnozí další) – po Rusku, které začalo v roce 2014, Británie 2016 a USA vůbec až v roce loňském. Nicméně Anglie ztratila čas, a to skutečně ukazuje, nakolik je dnes britské řízení slabé. Nemohu, mimochodem, nepoznamenat, že arménský Pašinjan skutečně vsadil na špatného koně.
Takže v letošním roce, v roce nových impérií, budeme sledovat, jak budou bojovat o svoje regiony, přičemž Trump už první krok udělal…
Preklad: St. Hroch, 17. 1. 2025
