Igor Levitas 18. 7. 2026
Včera uplynulo jedno významné výročí – přesně před 40 lety, 17. července 1986, se uskutečnilo historické televizní spojení mezi Leningradem a Bostonem („Ženy mluví se ženami“). Při něm údajně zazněla věta, že: „V SSSR není sex“.
Ono to celé ale bylo trochu jinak. Obyvatelka USA se zeptala: „…U nás se v televizní reklamě všechno točí kolem sexu. Máte u vás také takové televizní reklamy?“ Sovětská účastnice Ljudmila Nikolajevna Ivanová odpověděla: „No, sex u nás… (smích) sex u nás není, a my jsme proti tomu kategoricky! Máme lásku“ (Vlastně, pokud tomu dobře rozumím, mluvila o reklamách v televizi. Ale neschopnost správně se vyjadřovat vykonala své…). Konec věty přehlušil smích a potlesk. Poté, co se publikum dostatečně vysmálo, jedna ze sovětských účastnic upřesnila: „Sex u nás je, jen u nás na něj není reklama!“ Z celého textu ovšem vybrali nejsnáze zapamatovatelný, nejvýraznější a nejvýstižnější úryvek a udělali z něj, řečeno dnešním jazykem, „mém“.
V souvislosti s výročím se o této události objevilo něco podobného prakticky ve všech médiích. Nejzábavnější na tom je, že autorkami těchto článků jsou převážně ženy, které se v SSSR se sexem nikdy nesetkaly. Kvůli svému věku. Ne, autorky – to jsou jistě inteligentní, sečtělé a vzdělané dámy z různých profesí, které souvisejí buď s fyziologií, nebo se společenskými vědami. Jejich články i rozhovory s nimi byly hluboce pseudovědecké, uvážlivé, poněkud nudné a častěji dokonce přímo nezajímavé. To, co se snažily vysvětlit, se skrývalo za hromadou zbytečných a nesrozumitelných slov, zatímco hlavní otázka – zda v SSSR existoval sex – jaksi zůstávala mimo jejich pozornost. Jediným stoprocentně správným postřehem bylo tvrzení v jednom rozhovoru, že na nedostatek sexu částečně měla vliv bytová otázka. A to je pravda. Existoval takový vtip: „Co je to ‚drama‘? – To je, když je s kým, je čím, ale není kde. Co je to ‚komedie‘? – To je, když je kde, je čím, ale není s kým. – Co je to ‚tragédie‘? – To je, když je kde a s kým, ale už není čím…“
Opravdu, když se v dvoupokojovém bytě (což byl v SSSR běžný typ bytu) tísnily dvě, ba dokonce tři generace rodiny, bylo se sexem těžké, aniž by se všechny zvuky přenášely do sousední místnosti. Hotely, kde by se dalo strávit pár hodin nebo jednu noc, neexistovaly. Řeknu ještě víc – dokonce i celý ten „lázeňský sex“ se opíral o to, aby recepční v noci povolil přivést dámu na pokoj. Mimochodem, takhle to nebylo jen v lázních. V hotelích jakéhokoli sovětského města se v noci odehrával takový sex, že se zdálo, jako by sténal celý hotel. Já jsem hodně cestoval na turné. Zkusím si vzpomenout: Saratov, Kujbyšev, Sverdlovsk, Rostov, Soči, Charkov, Ufa, Tuimazy… ani si nepamatuji všechna města, kde jsem byl.
Vzpomínám si na Soči, kde jsem, mimochodem, poznal svou ženu, s níž žiji už 43 let. Jako správce divadla Stanislavského jsem byl každý den kolem půl dvanácté v noci zván buď do hotelu – pokud se nepletu, jmenoval se „Čajka“ – přímo naproti nádraží (bydlel jsem v „Leningradské“), nebo na policejní stanici, abych vyřešil problémy s mými spolupracovníky – mladými kulisáky, osvětlovači a podobně –, u nichž hotelová správa v 11 večer objevila osoby bez trvalého pobytu. Brával jsem je na záruku a uklidňoval skandály.
Mimochodem, víte, že u každého hotelu se živily „dívky“? Jednou jsem přijel do Kalinina (dnes Tver). Ráno jsem se ubytoval v hotelu. Nestihl jsem se ani osprchovat po cestě – a už zazvonil telefon. – Dobré ráno! Můžu mluvit se Seržou? – Dobré ráno. Jenže tady žádný Serža není. – Jak to, že není? Vždyť jsem s ním ještě včera mluvila na tomto telefonu.“ – „Možná jste s ním mluvila, ale tohle je hotel, a on zřejmě už odjel.“ – „A jak se jmenujete?“ – „Jmenuji se Igor, a co má být?“ – „Jejda, Igorečku, a já se jmenuji Světa.“ Jste v našem městě poprvé? Chcete, abych vám ho ukázala? Ne, milá Světo, nechci. A vůbec, dneska odjíždím – nemusíte na mě plýtvat energií. Zaslechl jsem jen – Blázen! – A zavěsila. To se stávalo nejednou.
Jak by to mohlo být o sexu, když mi jeden cizinec po několika dnech pobytu v Moskvě řekl: „Chápu, proč u vás v SSSR nemáte nevěstince – prostě je nepotřebujete.“ A měl pravdu. Ať mi dámy mého věku a o něco mladší odpustí, ale podle toho samého vtipu – nenajít si za večer dívku – to je komedie. Ano, bylo dost mladých lidí, kteří kvůli své plachosti a úrovni inteligence nedokázali navázat kontakt s dívkami, ale většina…
A co studentské koleje? K čemu by byly bordely, když existovala tato společná ubytování pro mladé lidi. A i když byla kolej „jednopohlavní“, nikomu to nevadilo, protože existovala okna v přízemí a dobří přátelé. Část našeho ročníku bydlela v „koleji“ na Dmitrovském průchodu. Nějaký idiot vymyslel, že to bude společná kolej Školy-studia MCHAT a Gnesenského učiliště. Ubytovat fešácké herce – a šestnácti- až sedmnáctileté hudebnice v jednom objektu…. Bóže, co tam se dělo! Pravda, naše parta tam spíš popíjela a neflákala to. Jednou, už na začátku letních prázdnin, sedíme v pokoji a pochlastáváme si. Okna dokořán. A jejich dvůr byl jako studna. A najednou slyšíme rytmické sténání. A prakticky všichni, kdo byli na koleji, začnou té dívce pomáhat s rytmem sténání. A nakonec – se zadařilo. Za našeho hlasitého potlesku. A to snad není sex?
Ale v čem bych paní Ivanovovou podpořil, je to, že v Sovětském svazu existovala i láska. A ta přece jen, navzdory tomu, co jsem napsal, existovala. A častěji než náhodná setkání, která k ničemu nevedla, se přece jen častěji konala romantická rande, zamilovanost a vzájemná přitažlivost.
Ano, většina sovětských lidí, zbavených možnosti vidět jakoukoli pornografii, byla v otázkách sexu naprostými laiky. Pozice „misionářská“ – to bylo jediné, co znali. Orální sex byl vnímán jako urážka, anální – nikdy. Slovo „kunilinguus“ dokonce nikdy neslyšeli. Přitom si některé ženy dovolovaly svobody se svými milenci, ovšem s manželem – to Bůh chraň. Mimochodem, mnozí (opravdu mnozí) manželé sami tlačili ženy k sexu, pokud se tím slovem rozuměly milostné vztahy s jiným mužem. Na otázku: „A proč vůbec podvádíš manžela, když je to, jak jsem viděl, pořádnej chlap?“, žena odpověděla: „A k čemu je mi? Přijde z práce opilý – dáš mu něco k jídlu a jde spát.“ A někdy dokonce i bez jídla – rovnou spát. Ale já to přece potřebuju!“
Shrnu-li to: v SSSR sex byl, a to jaký! Ale ano, nepropagoval se.
Nejdůležitější však byla láska, byly tam čisté, vznešené a laskavé vztahy. Které, jak se mi zdá, dnes nejsou jaksi v módě.
Rád bych se mýlil…
