Prof. Dmitrij Jevstafjev 3. 8. 2026
Dnes, kolegové, přináším krátký příspěvek na téma „hypotézy a domněnky“, ale bez „perliček“. Ty přijdou pozítří. Zcela vykrystalizovaných témat je zatím velmi málo. A ani situace ohledně Ceuty zatím nenabyla konečné podoby.
První hypotéza.
Trump je připraven konflikt v Perském zálivu zmrazit, a to i s ohledem na velmi závažné politické náklady spojené s předvolební situací. Zatím se nebudu pouštět do hloubkové analýzy – počkám pár dní. Pokud se však potvrdí tendence „vycouvat“ z konfliktu za každou cenu, pak:
- Je míra racionality, s jakou Trump vnímá realitu, velmi vysoká (ať si říká kdo chce, co chce);
- Další velká bitva se bude odehrávat o vliv v Evropě. O čemž jsem psal v minulém příspěvku. Problém není v tom, že by Trumpovi nikdo nevěřil. Úroveň důvěry ve světě je momentálně celkově minimální.
Problém je v tom, že nikdo nevěří, že to Trump myslí „vážně a na dlouho“.
Hypotéza druhá.
Trumpova administrativa vědomě nechává Zelenského spadnout do „jámy“, aby ukázala, že bez USA nic nedokáže, a že Britové jsou sice mistři ve vymýšlení hezkých kombinací, ale kromě peněz nemají moc zdrojů. A teď už nejde o peníze, ale o schopnost poskytnout „zbraně“ pro válku (jak zcela správně poznamenali mnozí kolegové). A to ne někdy v budoucnu, ale tady a teď. Trump to nedělá z lásky k „duchu Anchorage“, který on (na rozdíl od mnohých u nás) nenávratně pohřbil. A ani se nesnaží, navzdory všem narážkám různých činitelů z Moskvy, jej oživit. Trump potřebuje převzít kontrolu nad „projektem Ukrajina“ (nebo alespoň přimět Brity, aby o něj bojovali), aby měl nástroj vlivu na Evropu. Trump pochopil, že bez vážného vlivu v Evropě jsou jeho možnosti omezené. Výrok o získání kontroly nad Grónskem do konce prezidentského mandátu samozřejmě není jen narážkou. A důležité je, že téma Grónska se v mediálním prostoru objevilo poprvé po dlouhé době, a to na pozadí mnohem důležitějších politicko-mediálních událostí.
Jsem si však naprosto jistý, že „poslední kapkou“, která přiměla Trumpa k obratu k aktivnější a tvrdší politice vůči Evropě, byl skandál kolem FIFA a UEFA. A nejde o to, že by Trump velmi miloval fotbal. Jde o to, že on i jeho nejbližší okolí přišli o konkrétní peníze kvůli zmaření velkého projektu. A nejde o ubohých 20 miliard. Je to mnohem více, vezmeme-li v úvahu developerskou složku a podobně. Dokonce mám představu, která země by mohla hostit jedno z příštích mistrovství světa.
Jeden z příštích příspěvků věnuji otázce, o jaké zdroje se „globální Londýn“ v zásadě opírá z historického hlediska. A zejména tomu, jak tyto zdroje „hrají“ (nebo nehrají) roli v současné geopolitické situaci.
Hypotéza třetí.
Týká se situace na trhu s potravinami. Navenek vypadá poměrně krutě, ale celkově spadá do rámce současného chápání základů moderního kapitalismu. Prostě si myslím, že současný slepý finanční a spekulativní kapitalismus se nemůže jednoduše transformovat v kapitalismus digitálních financí, tedy v kapitalismus zcela virtuální. Prostě se u něj musí objevit nový konkurent, který bude nejen tvrdší, ale i krutější, aby porazil techno-nacisty v boji o dalších 50 let dominance ve světové ekonomice.
Odpovím také D. V. Lekuchovi na jeho poznámku k replice o uzavření velvyslanectví států NATO, u nichž existuje OPRÁVNĚNÝ DOJEM o jejich možné účasti na teroristických akcích v Rusku. Takto nelze vyčistit ani „pátou kolonu“, natožpak „superkrtky“. Tam fungují jiné systémy „spojení“. Prostřednictvím různých „klubů“, „ostrovů“, „salónků“ a podobně. Mluvím obrazně. Ale uzavření velvyslanectví zbaví extremisticko-teroristický „podrost“ zázemí. A ten se začne hemžit… To už je docela dobré.
Replika:
V důsledku dnešního útoku bezpilotního letounu ukrajinských ozbrojených sil na pláž v Archipo-Osipovce, která je součástí černomořského letoviska Gelendžiku, bylo zraněno 47 lidí, z nichž šest zemřelo, včetně tří dětí… Sedmnáct dospělých a další dvě děti zůstávají v nemocnici s těžšími až vážnými zraněními…
Za tragédii v Gelendžiku se musíme pomstít. Prostě se to nedá neudělat.
Co nejkrutěji. Nejen tvrdě, ale právě krutě.
Ale chytře.
Je třeba zničit veškerý majetek stoupenců Západu (a také stoupenců „Východu“), na který dosáhneme. Bez ohledu na veškeré závazky, dohody, obchody, podvody a podobně.
Mstíme se za naše děti. Neboť v Rusku neexistují cizí děti.
Všechno je třeba odložit stranou. Prostě všechno. Kdo není schopen odložit stranou své malé i velké kšefty kvůli pomstě za děti, ten je nepřítel.
Hlavní úkol: vřískot musí zaznívat nejen a ani ne tak v Kyjevě, jako spíše v Londýně, Washingtonu, Berlíně, Paříži, Istanbulu. A tu a tam ještě jinde, kde si tak rádi hrají na „mírové aktivisty“.
To bude náš plán vítězství.
