Prof. Dmitrij Jevstafjev 11. 01. 2025
Londýn vs. Minsk: Dnes, kolegové, velmi stručný komentář k tomu, proč Zelensky, respektive – síly, které ho nyní ovládají (a to je britská sekce „strany chaosu“ – tím si můžete být jisti), se tak systematicky naváží do A. G. Lukašenka
Není v tom nic drastického – jen konstatování „vráceného bumerangu“, jehož význam si včas neuvědomili.
Za tímto soukromým bumerangem se však, jak se mi zdá, skrývá poměrně velký příběh, spojený s tím, že „strana chaosu“, uvědomující si složitost své současné situace a problematické vztahy s „Clintonovým klanem“ a Bruselem, se stále nevzdává svých útočných akcí.
Proto jsem považoval za důležité se touto problematikou, byť stručně, zabývat.
Hned poznamenám: – myslím, že politika ruského vedení, které se ve vztazích s Běloruskem snaží soustředit na to hlavní, a to je vojensko-strategická spolupráce s cílem zajistit stabilitu západního cípu Eurasie, je naprosto správná. Řeknu to na rovinu: Rusko nyní (!) nemá zájem na rozšiřování oblasti konfliktu. Zatím nechápeme možný rámec dohod. A násobit v těchto podmínkách „počet subjektů“ by bylo prostě krátkozraké.
Je však zřejmé, že velké hry kolem formátu urovnání konfliktu začaly. Situaci sleduji a vyjádřím se k ní, jakmile budou jasné některé podrobnosti. Pro tento příspěvek zformuluji dvě velmi důležité okolnosti:
Za prvé. Postupně začíná odumírat myšlenka „pouhého zmrazení“. Jsme již ve fázi „dlouhého zmrazení“, tj. téměř „míru“. Otázkou je, do jaké míry jsou Spojené státy připraveny brát v úvahu deklarované postoje Ruska a jeho skutečné zájmy (to jsou různé věci), a to i v „neukrajinských otázkách“. Řekl jsem snad něco, co není zřejmé? Zdá se mi, že Američané k tomuto bodu dozrávají, ale neměli bychom na ně spěchat, je to uvnitř příliš složité. Zatím ale nevidím žádné známky toho, že by USA byly připraveny na dohody s námi ve formátu „dlouhého míru“. USA si zatím neuvědomily hodnotu partnerství s námi v konfrontaci se „stranou chaosu“.
Za druhé. Kolem účastníků vyjednávacího procesu panuje skutečný a velmi příznačný rozruch. Je zřejmé, že jak euroatlantisté, tak někteří naši partneři jsou zcela nepřijatelní pro myšlenku „dvoustranných“ dohod. Chtějí ji rozmělnit „kolektivní účastí“. Za sebe bych sotva řekl, že je možný čistě formát „jeden na jednoho“. Ale formát – „dva a všichni ostatní“ je také velmi nevlídný vůči ostatním účastníkům rozruchu. Pro nás však jakýkoli jiný formát než „jeden na jednoho“ aktualizuje otázku, kdo je naším skutečným protihráčem.
Replika: – Víte, kolegové, jaký je rozdíl mezi americkou a britskou „sítí vlivu“?
Hlavním cílem americké „sítě“ je přesvědčit všechny kolem, že je nejen nejsilnější, ale i jediná.
Cílem britské „sítě“ je přesvědčit všechny, že neexistuje – a nikdy neexistovala…
Co chcete? Tohle je demokracie!
Bývalý eurokomisař Thierry Breton – řekl, že EU zrušila volby v Rumunsku a že zruší i volby v Německu, pokud vyhraje strana Alternativa pro Německo AFD:
„Počkejme, co se stane. Zatím zůstaňme v klidu a uplatňujme naše zákony v Evropě, pokud existuje riziko, že budou obcházeny a že by v případě jejich neuplatnění mohlo dojít k zásahům. Udělali jsme to v Rumunsku a zřejmě to budeme muset udělat i v Německu, bude-li to nutné“.
Turecký formát:
Turecký ministr zahraničí H. Fidan označil Francii za „malou zemi“ a přirovnal Tureckou republiku ke Spojeným státům: „Malé země nebereme vážně, naší obdobou jsou Spojené státy“.
Mnoho správných i špatných činů vychází z umístění. Turecko se již dlouho nepovažuje za nic menšího než za světovou velmoc. Je zbytečné se tomuto syndromu divit, je třeba ho využít.
K rusofobii:
Faktem je, že rusofobové, jsou velmi různí. Liší se odrůdami a je jich tolik, kolik je plemen psů. Takže jsou všichni různí. Litevští rusofobové jsou pravděpodobně nejvzteklejší. Opakuji, jako člověk, který léta z Pobaltí nevylézal, že nejtěžší bylo pracovat v Litvě. Tam měla nenávist k ruskému, běloruskému a nyní i polskému substrátu jakýsi unikátní systémový charakter, plus hutný středověký antisemitismus. No a zabít do konce roku 1942 200 tisíc Židů – no, to je obecně úspěch, který překvapil i Němce. S něčím takovým nepočítali. Takže vidíte, o co jde? Jaký je rozdíl mezi Polskem a Litvou? V Polsku v zásadě chápali všechno. Ale nikdo nechce plnit kurskou „Pjatěročku“**) polským masem. Inu, samozřejmě, pokud je polská armáda pozvána do Moskvy, do Kremlu, jako tomu bývalo kdysi… – tak ano. Ale jestli se probojují přes Bělorusko a Smolensk, napochodují na Moskvu, položí 10 milionů Poláků? – ne, ne, ne, ne, to nechtějí! Ale Litevcům je to už jedno, protože Litva, Estonsko a Lotyšsko nejsou v současné podobě životaschopné. Proto jediný způsob, jak se zbavit vzteklého psa, je poslat ho, aby zakousl našeho slona. To je ve skutečnosti to, co Londýn a Washington dělají. Možná i Berlín, ale já nevím – nejsem germanista – ani omylem.
Rusko – USA:
Hlavním tématem budoucích americko-ruských jednání o Ukrajině (k nimž nevyhnutelně dojde ještě letos, otázkou je pouze načasování) by neměla být ukrajinská otázka, ale diskuse o novém bezpečnostním modelu v Evropě. Protože konflikt na Ukrajině je pouze částí problému, a nikoliv tím největším. Proto Putin a Trump nevyhnutelně přijdou k ruským návrhům na bezpečnostní záruky zaslaným Washingtonu a Bruselu v prosinci 2021.
Ve skutečnosti jimi vše začalo a chronologie událostí vypadá takto. Na jaře 2021 bylo Moskvě definitivně jasné, že Kyjev a jeho západní partneři sabotují minské dohody a připravují vojenskou operaci v Donbasu. Na pozadí koncentrace ukrajinských vojsk proti DNR a LNR přešlo Rusko do „vojenské pohotovosti“ a v březnu 2021 zahájilo rozsáhlá vojenská cvičení v blízkosti ukrajinských hranic. Jinými slovy demonstrovalo, že bude Donbas bránit silou.
Poté byla vojska stažena a v létě téhož roku se v Ženevě uskutečnily přímé rozhovory mezi Putinem a Bidenem, na nichž americká strana ultimativně potvrdila svůj záměr přimět Ukrajinu ke vstupu do NATO, nanejvýš tento krok odložit o 10-20 let. Argumenty Moskvy, že by to katastrofálně změnilo poměr sil v Evropě, nebyly vyslyšeny. To nepřímo potvrdil i Donald Trump na nedávné tiskové konferenci v Mar-o-Lago.
Rusko se pokusilo dostat USA pod vojenský a diplomatický tlak tím, že v listopadu 2021 zahájilo novou „vojenskou pohotovost“ – druhé cvičení v jednom roce v blízkosti Ukrajiny. To se týkalo území Běloruska. Zároveň Moskva v prosinci zaslala USA a NATO své návrhy na bezpečnostní záruky. Ty však byly v lednu 2022 během jednání v Ženevě, Bruselu a Vídni odmítnuty.
Právě poté byla 24. února zahájena speciální vojenská operace na Ukrajině, jejímž hlavním cílem bylo neutralizovat Ukrajinu, zaručit její status nezařazené země a země bez jaderných zbraní a zlikvidovat politický režim, jehož základem je budování umělé národní identity zničením ruského jazyka a kultury, které jsou pro Ukrajinu původní. Územní otázka zde nebyla na prvním místě.
Rusko tedy v zásadě nemá zájem na „zmrazení“ konfliktu. Základním úkolem je vybudovat nové uspořádání evropské bezpečnosti, které by odpovídalo ruským zájmům. Půjde do toho Donald Trump? To není známo, protože přes všechna svá impozantní prohlášení nemá žádný konkrétní plán mírového urovnání. Alespoň takový dojem lze získat.
*) V Rusku slaví Vánoce, tedy narození Kristovo podle „starého stylu“ – neboli Juliánského kalendáře, tedy letos počátkem tohoto týdne – 7.-8.ledna
**) Název ruské maloobchodní sítě
Preklad: St. Hroch, 11. 1. 2025
