Michail Deljagin 13. 07. 2025
Údery banderovských bezpilotních letounů nepochybně spustily procesy, jejichž důsledky jsou patrné na všech čerpacích stanicích v Rusku. Kdo však tyto procesy připravil ke spuštění? A co lze udělat, aby se rozvíjející se palivová krize zastavila? O tom hovořil Michail Deljagin, ekonom a místopředseda hospodářského výboru ruského parlamentu v rozhovoru pro televizní kanál „Ukrajina.ru“.
*
Michaile Gennadjeviči, je zřejmé, že se Západ prostřednictvím kyjevského režimu snaží pomocí těchto útoků destabilizovat situaci v Rusku před podzimními volbami. Jak velká je tato hrozba?
— To vůbec nebude fungovat. Lidé jsou v politické rovině naprosto jednotní. Problém spočívá v tom, že Západ se snaží rozdmýchávat nespokojenost, opíraje se o skutečné „úspěchy“ ruských přisluhovačů finančních spekulantů, kteří řídí značnou část naší ekonomiky.
Formálně je benzínová krize způsobena dronovými útoky na naše rafinérie. A čím byla způsobena benzínová krize v roce 2023? Tehdy k žádným úderům vůbec nedošlo. A čím byla způsobena benzínová krize v roce 2025, kdy k úderům na rafinérie sice došlo, ale ne s takovou intenzitou?
— Nyní je zvýšená poptávka. Je přece léto.
— U nás je každý rok zvýšená poptávka, ale z nějakého důvodu v letech 2022 a 2024 k žádné krizi nedošlo, zatímco v roce 2026 k ní došlo. Proč? Je to velmi jednoduché…
Již v roce 2017 prosadili ruští liberálové u moci, kteří slouží finančním spekulantům (ne MI-6, ne CIA, ne SBU) tzv. daňový manévr*) s cílem upevnit postavení Ruska jako země, která levně prodává suroviny a za trojnásobnou cenu nakupuje zpracované výrobky z těchto surovin. Vývoz surové ropy byl osvobozen od rozpočtového břemene, které bylo přesunuto na zpracovatelský rafinérní průmysl.
A tak se ze dne na den všechny rafinérie v zemi staly ztrátovými.
Stát je musel dotovat biliony rublů. Ale jistě chápete, že žádná dotace není dostatečná a nikdy nepřichází včas. A pro ropné společnosti se rafinerie staly nikoli perlou, která jim přináší nadměrné zisky, ale spíše hlavobolem.
O tom, že nás kvůli daňovému manévru čeká benzínová krize, se mluvilo neustále. Ale o tom, že by se měl zrušit, vůbec nikdo nemluví. Navíc pod záminkou koronaviru byl v roce 2021 rozšířen i na hutnictví. A pak si stěžujeme: „Ach, proč je u nás ocel, sice ještě ne za cenu zlata, ale přece jen šíleně drahá?“ Protože daňovým manévrem ničíme národní výrobní síly až do bodu ochlazení ekonomiky.
Jak hodnotíte opatření, která právě teď přijímají úřady k překonání benzínové krize?
— Stát manévruje s dostupnými zásobami a povolil výrobu méně kvalitního benzínu, který může být pro moderní motory zničující. Přitom by bylo možné nakoupit v Číně obrovské množství malých rafinérií. Třeba i kontejnerových, kterým se u nás pohrdlivě říká „čajníky“. Vzhledem k tomu, že v Číně si své národní strojírenství neničí, ale rozvíjí je, mohou tuto činnost provozovat ve velkém měřítku.
Obchodníci to nabízejí. Ale byrokratický systém to, pokud vím, blokuje.
Zopakuji: dokud nepřejdeme od ničení národních výrobních sil k jejich podpoře, bude z výsledků této politiky těžit nepřítel.
To znamená, že nákup paliva v Bělorusku situaci nezmění?
— Samozřejmě to situaci ulehčí ale nezmění. Zaprvé, Bělorusko má také své vlastní zemědělství, které je také třeba zásobovat palivem. A za druhé, v Bělorusku jsou celkem jen dvě rafinerie. Ty nedokáží kompenzovat pokles výroby v rozsahu, s jakým se potýkáme my.
Navíc neznáme skutečné důsledky těchto útoků. Nemáme žádné oficiální informace o tom, v jakém časovém horizontu dojde k opravě rafinérských kapacit. Mám podezření, že v některých závodech tyto informace chybí kvůli vyhnání inženýrů.
Zopakuji, že pokud přejdeme od ničení výrobních sil v zájmu finančních spekulantů a změníme daňový a celní systém, nebude zapotřebí žádného zvláštního úsilí ze strany státu. Hospodářské subjekty to kvůli penězům udělají samy.
Budeme překvapeni, kolik nevyužitých inženýrů jsme v roce 2026 měli, jak rychle lze opravit ropné rafinerie a jak rychle lze přijímat zákony o zajištění normální protivzdušné obrany.
Proč jsme to tedy dosud neudělali?
— Protože lidé, kteří slouží západním finančním spekulantům, nadále určují socioekonomickou politiku Ruska. Nepotřebují v Rusku výrobní síly. „Ty jsou nadbytečné. Rusko není rentabilní.“
Co nedávno řekla šéfka ruské centrální banky Nabiullina? „Potřebujeme strukturální rekonstrukci. Neefektivní podniky by měly stagnovat, zatímco efektivní – se rozvíjet.“
Jenže – co je u nás neefektivní? Celá naše výroba je díky daňovým, celním a úvěrovým opatřením učiněna málo ziskovou. Ziskovost zpracovatelského průmyslu u nás činí pouhých 6 %. Naopak finanční spekulanti a obchodní monopolisté jsou u nás zcela mimořádně ziskoví. Vycházíme-li z této logiky, rafinérie vůbec nepotřebujeme, a tak budeme vyvážet jen surovou ropu, plyn a rudy …?
Je taková politika slučitelná se životem? Je. Ale s velmi špatným životem.
Jak v této souvislosti komentujete spor mezi Nabiullinou a Greffem ohledně přehřátí ruské ekonomiky? Greff řekl, že je třeba snížit základní úrokovou sazbu, zatímco Nabiullina vysvětlovala, proč to nelze udělat.
— Přechlazení ekonomiky znamená její smrt. Právě šéf největší ruské komerční banky Greff byl iniciátorem této politiky, kdy 3 % hospodářského růstu bylo údajně nepřijatelně vysoké. „Válčící země potřebuje, aby vyráběla méně. Je třeba ekonomiku ochladit.“ A ochladili ji natolik, že nyní začaly mít problémy samotné banky. Jeden z Grefových zástupců přímo řekl, že Sberbank navyšuje rezervy. To znamená, že i on pochopil, že se potýká s důsledky vlastní politiky.
Jelikož je Gref přece jen v kontaktu s reálným životem, řekl: „Tak jo. Děláme něco špatně. Pojďme to zmírnit.“
Ale Nabiullina mu rozumně odpověděla: „Počkejte. Vždyť jste to přece sami chtěli. Zdražil u nás benzín? Zdražil. Vznikla v souvislosti s tím inflační očekávání? Vznikla. Z toho vyplývá, že je třeba je potlačit zpřísněním finanční politiky.“
Dovolte mi ještě jednou vysvětlit, v čem spočívá postoj centrální banky: „Víme, že růst cen je způsoben svévolí monopolů. Na to nemáme vliv. Máme však vliv na měnovou politiku a děláme, co můžeme. Můžeme ji zpřísnit? Budeme ji tedy zpřísňovat.“
Je to jako během pandemie: „Vy máte virus. Antibiotika na virus neúčinkují. Ale my je máme, a proto je do vás budeme cpát, dokud vám nespálíme zažívací trakt.“
Obecně vzato je spor mezi Grefem a Nabiullinou sporem liberálů v situaci, kdy je třeba přestat pracovat ve prospěch finančních spekulantů. Problém není v tom, jaká je základní sazba. Pokud je u nás rentabilita zpracovatelského průmyslu pouhých 6 %, pak by se mu měly poskytovat úvěry maximálně za 4 %. Z toho vyplývá, že sazba centrální banky by měla být 2 % – a ne 14,25% jako nyní! Pokud ale za dnešních pravidel dáme dnes 2 %, tak zítra budou všechny peníze na devizovém trhu a pozítří u nás bude říjen 1993 (krvavý puč, který upevnil pozici Jelcina proti parlamentu – pozn.překl.).
Zopakuji, je třeba omezit finanční spekulace. Ve všech velkých ekonomikách, které se staly vyspělými, byly spekulace na naší úrovni zralosti finančního systému vždy omezovány.
V USA – do roku 1999. V Japonsku – do roku 2000. V západní Evropě přestali omezovat v roce 1989, ale spěchali a dostali se do potíží. Velká Británie se z této krize dosud nevzpamatovala. V Indii a Číně se tato opatření uplatňují dodnes. Naopak si můžeme vzpomenout na Argentinu, Brazílii a Turecko. Tyto země finanční spekulace neomezovaly a po určité době začaly upadat. Proč? Protože se nerozvíjí reálný sektor.
To je ekonomická abeceda. Ale když najímáte ty, kteří ji nechtějí číst, výsledky jsou odpovídající.
Pojďme to shrnout. Jaké konkrétní kroky musíme podniknout ke zlepšení ekonomické situace?
— Musíme přejít od rozhazování již vyčerpaného sovětského dědictví k rozvoji.
- Za prvé. Omezit finanční spekulace, aby byly úvěry dostupné.
- Za druhé. Omezit svévoli monopolů, aby se výrazně snížily spotřebitelské ceny. To umožní okamžitě zvýšit životní úroveň občanů.
- Za třetí. Změnit daňový a celní systém. Daňový manévr je jen třešničkou na dortu. Neměli bychom stimulovat vývoz surovin na úkor potlačování průmyslu, ale rozvíjet samotný průmysl. To je normální protekcionismus. A ne likvidační poplatky, kdy zdražujeme dovoz a tím ničíme možnost výroby.
Zdůrazňuji, že opatření, která jsem vyjmenoval, jsou převzata ze standardní učebnice ekonomie. Jenže u nás není nikdo, kdo by ji četl…
*) Daňový manévr v ropném průmyslu, později, s odvoláním na Covid rozšířený i na metalurgii je soubor opatření zaměřených na změnu systému zdanění v ruském ropném odvětví. Jeho podstatou je přerozdělení daňového zatížení: postupné snižování vývozních cel na ropu a ropné produkty od rok 2017 až do roku 2024 při současném postupném a kompenzačním zvýšení daně z těžby nerostných surovin.
https://dzen.ru/a/alL0iZCiKk-7hKKp
Preklad: St. Hroch, 14. 7. 2026
