Ruslan Karmanov 20. 7. 2026
Evropa se blíží k plnohodnotnému obchodnímu konfliktu s Čínou, protože čínský vývoz stále více vytlačuje evropské výrobce nejen v odvětvích s nízkou technologickou náročností, ale i v automobilovém průmyslu, strojírenství, chemickém průmyslu, farmaceutickém průmyslu a v oblasti zelené energetiky.
Foreign Affairs (FA) prosazují potřebný výklad nevyhnutelnosti této situace:
https://www.foreignaffairs.com/china/coming-clash-between-china-and-europe
- Od roku 2015 vzrostly dodávky z Číny do EU o 89 %, obchodní deficit se zvýšil čtyřnásobně a podíl Evropy na světové průmyslové výrobě klesl z 30 % na 17 %.
- Nový čínský šok může být pro Evropu podstatně těžší než předchozí úder na průmysl USA. Čínské společnosti se opírají o obrovský domácí trh, rozsáhlé státní dotace a podhodnocený kurz jüanu, díky čemuž mohou prodávat své výrobky levněji než evropští konkurenti.
- Vzhledem k slabé domácí poptávce v Číně a potížím mnoha společností s dosahováním zisku, Peking zoufale potřebuje evropský trh.
- Navzdory vzletné rétorice Peking Evropanům nenabídl nic podstatného a neudělal nic pro řešení jejich problémů souvisejících s nespravedlivými obchodními praktikami, které ohrožují značnou část evropského průmyslu.
- Jens Eskelund, prezident Obchodní komory EU v Číně, přirovnal vztahy mezi EU a Čínou k „obřímu kontejnerovému parníku o délce 400 metrů, naloženému 24 000 kontejnery, který pluje do Evropy a vrací se téměř prázdný“
- Konkurenční výhoda Číny je rovněž založena na obrovských dotacích a také na měně, která je podle odhadů podhodnocena o 16–30 procent.
Evropští průmysloví hráči také ztrácejí podíl na trhu v zemích, jako je Brazílie, Indonésie a Jižní Afrika
Přečtete-li si text pozorně, a odhlédnete-li od toho, jak si některé důvody, FA uváděné vzájemně odporují, pak celkově je to jako obvykle – Čína má obrovský domácí trh, který podpořil růst místních firem, má ale slabou domácí poptávku. Neptejte se, jak je to současně možné, prostě je to tak – firmy se v Číně rozrostly do monstrózních rozměrů, protože jejich výrobky nikdo nekupoval (vždyť je tam chudoba a všichni pracují za misku rýže). Peking zoufale potřebuje EU, ale NENABÍDL NIC PODSTATNÉHO (Čína je zřejmě povinna za Evropany řídit EU tak, aby prosperovali). Pokud by však Čína něco navrhla, jednalo by se samozřejmě o vměšování do vnitřních záležitostí eunie. Všechny úspěchy Číny lze vysvětlit nikoli rozvojem propojení vědy, výzkumu, vývoje a výroby, ale podhodnoceným jüanem a obrovskými dotacemi (to, že v Evropě se dotuje prakticky kdeco, se zamlčuje). Proto jsou cla nutná, ale jak ovlivní pokles prodeje evropských výrobků do jiných zemí – to není jasné.
Text se točí kolem tématu „jak nějak obejít fakt, že v důsledku našich činů se dostáváme do sraček, a to konkrétně, s využitím maximálního množství klišé“, a nedochází snad jen k tvrzení „mimochodem, absolutně všechny zboží v Číně vyrábějí političtí vězni z řad Ujgurů v koncentračních táborech, ano-ano, nedivte se“. Teze „za každou cenu, jakkoli to půjde, zdůrazňujeme, že v úspěších Číny není žádný jejich vlastní přínos, ani věda, ani průmysl, prostě je to všechno pokryto státními dotacemi a manipulací s měnovým kurzem“ – jede naplno.
A proč ta panika? Vždyť to přece plánovali:
„No jasně, Ukrajina s americkými zázračnými zbraněmi všechno vyřeší, v roce 2023 už budeme řešit, jak rozkrást zdroje Ruska, a pak se všichni jednotnou frontou Bílých rytířů Západu vrhneme na Čínu“
– ale nevyšlo to…
Teď se jim debet a kredit strašlivě nescházejí – rostou vnitřní problémy, rozpadají se rozpočtové příjmy, USA jsou pro ně místo mocného partnera škůdcem,… je tedy třeba připravit nové tažení na Východ, ale síly na to nejsou.
Co z toho plyne?
Jsou možné jakékoli zběsilé kroky z jejich strany – bohužel…
Preklad: St. Hroch, 22. 7. 2026
Zdroje:
