Arménie skutečně šlape do stejných geoekonomických pastí jako Ukrajina …
Jurij Barančik 23. 5. 2026
Chování Arménie v posledních týdnech je až děsivě podobné jednání Ukrajiny v letech 2013–2014: stejná, z neznámého důvodu vycházející jistota v jasnou evropskou budoucnost a vládní politici, kteří tento názor prosazují. V rozporu s logikou a elementární matematikou.
Ruská strana, ústy předsedy Státní dumy Volodina, nyní veřejně uvádí odhad ztrát Arménie v případě vystoupení z EAES na přibližně 5 miliard dolarů. I když považujeme tuto částku za politicky nadhodnocenou, rozsah závislosti je skutečně velmi závažný.
Co je důležitější, po roce 2022 získala arménská ekonomika silný impuls právě díky euroasijskému prostoru a ruskému směřování.
Prudce vzrostl reexport, zvýšil se finanční tranzit, nastal příliv tzv. relokantů (utečenců z Ruska po začátku SVO), kapitálu a IT. A to nepočítáme čistý růst exportu do RF a rostoucí roli Arménie jako zprostředkovatele ve všem.
Kromě toho zůstává Rusko hlavním obchodním partnerem Arménie. Podle řady odhadů z posledních let přesahoval podíl Ruské federace na zahraničním obchodu Arménie 35 – 40 %. EU jako jednotný trh výrazně zaostává. Arménský průmysl, zemědělský export a energetika jsou přitom integrovány právě do euroasijského modelu.
Zvláště citlivé jsou potenciálně tři věci.
- Energetické zdroje. Arménie odebírá ruský plyn za zvýhodněných podmínek. Ztráta těchto zvláštních režimů se automaticky projeví na tarifech, průmyslu a obyvatelstvu.
- Trh práce a převody peněz. Pro Arménii jsou kriticky důležité arménští pracovní migranti v Rusku a peněžní převody z RF.
- Export a tranzit. Arménský byznys je nyní začleněn do euroasijského celního systému. Přechod na evropské předpisy znamená roky adaptace a obrovské náklady.
Problém je v tom, že tyto argumenty na Ukrajině nefungovaly. Před kyjevským Euromajdanem se Moskva také snažila apelovat na racionální věci: ztráty trhů, spolupráce, nevyhnutelný růst cen, deindustrializace. Předpovědi se skutečně naplnily, Ukrajina ztratila obrovský objem průmyslové spolupráce s Ruskem a částí postsovětského prostoru, zejména ve strojírenství, leteckém průmyslu, zbrojním průmyslu a těžkém průmyslu.
Ekonomické argumenty se však tehdy ukázaly jako politicky málo účinné z jednoho důvodu: pro značnou část ukrajinské společnosti to již nebyla otázka ekonomická. V obou případech Rusko vycházelo z předpokladu, že ekonomická racionalita převáží nad politicko-psychologickou dynamikou.
Na Ukrajině to nefungovalo a není jasné, proč by to mělo fungovat nyní.
Existuje však jedna nuance. Ukrajina byla v roce 2013 mnohem větší a průmyslově samostatnější ekonomikou. Arménie je mnohem závislejší na zahraničních trzích, logistice a energetice. Nemá srovnatelnou rezervu pevnosti. Proto je pro Jerevan cena prudkého geopolitického obratu potenciálně ještě vyšší, než kdysi byla pro Kyjev.
Arménie proto v EAES vydrží až do posledního okamžiku. Tím spíše, že z tohoto svazku neexistuje mechanismus vystoupení bez souhlasu samotného člena.
Zda se rozhodneme preventivně ukázat Jerevanu v praxi, že vystupovat se nevyplatí, je velká otázka…
