Prof. Dm. Jevstafjev 19.12.2024
Velmi stručné poznámky, kolegyně a kolegové, k naší vnitřní situaci v kontextu dnešní klíčové události. Hodnocení roku s Putinem a jeho velká tiskovka – viz mj. zde: https://rutube.ru/ (začne v 10:00 SEČ).
Je to skutečně klíčová událost, a tentokrát se vším všudy: s mizanscénou, úvodem, povahou spontánních otázek a intermezzy. Při sledování dnešní události se toho hodně naučíme. A dostaneme – nebo také nedostaneme – odpovědi na otázky, které se v posledních dvou měsících množily. Nebudu nic předjímat, uvedu jen několik poznámek, které z pochopitelných důvodů, navzdory jejich zcela vegetariánské povaze, půjdou do soukromého kanálu.
Kde můžete sledovat odkaz: https://t.me/evstafievOpen
Nicméně, do tohoto soukromého kanálu byste se neměli přihlašovat jen kvůli tomuto textu. Zdůrazňuji, že se nebudu vyjadřovat k ničemu, co je „v horké stopě“. Nikdy to nedělám, nechám své pocity uležet. Lidí, kteří se snaží co nejrychleji „vystřelit“, je u nás dost.
V souvislosti s událostmi posledních dvou tří týdnů řeknu důležitou věc: „chaos“ ze své podstaty směřuje k expanzi.
Chaos, který se přestane rozpínat, ztrácí své jedinečné vlastnosti, začíná se vnitřně uspořádávat a zpravidla zaniká. Stejně jako teroristická organizace ISIS, zakázaná v Rusku, zahynula (podotýkám, že nikdo nepochyboval o tom, že byla zakázána správně) v okamžiku, kdy přestala rozšiřovat chaos, který vytvářela její vlastní povaha. Chaos může být relativně uspořádaný (nikoli „řízený“, ale uspořádaný), ale neexistuje chaos, který by se nerozšiřoval. Náš Systém (moc a její různé odnože, včetně systému veřejné politické moci, jejíž význam „v tuto chvíli“ roste – tak je tomu vždy při transformacích, a to, co jiní kolegové jemně nazývají „knížectvími“) je zaměřen, ať se nám to líbí, nebo ne, na zachování sebe sama a prostoru, který svého času (2004-2009) Systém v této – přibližně – konfiguraci zaujímal. Proto taková poptávka po „strážcích“ nyní, ačkoli je Systém do sebe nikdy nepustí, bez ohledu na jejich zásluhy.
Je však důležité si uvědomit, že cíle „strany chaosu“ jako systému a našeho Systému jsou diametrálně odlišné, vzájemně se vylučující. Nemohou existovat nejen na stejném prostoru, nemohou koexistovat, pokud mezi nimi existuje souvislá „hranice“.
Je tu však jedna nuance. Dokonce dvě.
- „Strana chaosu“ vždy vnímala náš Systém jako vnitřně nejednotný a obecně – slabý. A neostýchala se to veřejně prohlásit prostřednictvím svých „hlasů“, a to i na vysoké úrovni západní politologické obce. Fareed Zakaria samozřejmě není právě „jejich“ „hlasem“, je spíše hlasem radikální části clintonoidů, ale lidé jako Coffman, Kendall-Taylor a další. – odtud pocházejí, i když si udržují vážnost. Události posledních dvou měsíců toto vnímání našeho Systému ještě zhoršily. Náš Systém začal být „stranou chaosu“ reálně vnímán jako „hra“. Je pravda, že to není prvořadé. A dojde k mnoha zajímavým zvratům, o kterých ještě někdy budeme diskutovat.
- Nuance druhá: to hlavní, na co bych já, politický patolog středního věku, rád dostal odpověď, ne nutně dnes, ale v příštím týdnu – uvědomuje si náš Systém, že se se „stranou chaosu“ prostě nelze dohodnout a že pokusy s ní koketovat povedou k velmi vážným důsledkům? Buď by měl náš Systém zůstat v severozápadní Eurasii, ať už s ní budeme jednat jakkoli, nebo se „stranou chaosu“, zejména pokud jí Američané dají Ukrajinu. A to je jedna z reálných možností vývoje situace. Trump, pokud si uvědomí, že je zahnán do kouta, se „dohodne“ s kýmkoli, včetně „strany chaosu“. V jiných částech Eurasie existují možnosti a mohou se objevit další hráči. Ale v podmíněně „naší“ části Eurasie žádné možnosti nejsou.
Abychom však dostali odpověď na mnou položenou otázku, neměli bychom spěchat.
Preklad: St. Hroch, 19. 12. 2024
