Další ze zajímavých a živých besed futurologa S.Pereslegina s jeho kolegyní Natálií Lukovnikovou na téma ryze ruské, ale pro nás, kteří každým dnem pociťujeme utahování šroubů Bruselí, vůbec ne vzdálené …
Sergej Pereslegin 2. 5. 2026
L: Existuje v Rusku komplikované myšlení? Především si něco řekněme o zákazech – co znamená snaha všechno zakázat? Dokonce i prezident řekl, abychom se v zákazech příliš nevyžívali …
P: Ono už se vlastně ani pomalu není nač se soustřeďovat – my v tom, nicméně, pokračujeme. Otázka přece nespočívá v zákazech samých. Je to daleko zajímavější, protože u nás jsou zákazy neobyčejně zbyrokratizovány. Mnohokrát jsme tu hovořili o ruském kulturním kódu, který je z významné části postaven na pojmu „svoboda“. Ten pojem je, přirozeně, dialektický – protože svoboda v Rusku znamená „volnost“, a to jak ve variantě „jsem volný“, tak i ve variantě „taková je má vůle“. V souladu s tím přijímáme i vůli cizí. Protože naše země má vždycky mocenskou vertikálu, vždycky je monarchistická, tak i my přirozeně přijímáme právo státní moci na vůli, včetně ve vztahu k nám. A tady existuje naprosto normální rovnovážný systém. Pokud moc v normě vyžaduje, my tu vůli plníme. Moc nepožaduje nemožné a my se snažíme plnit to, co požaduje.
L: Chci říci, že tady lze rozlišovat dva typy takového příkazu. Jedna věc je rozumná vůle, anebo třeba nerozumná, ale k něčemu vedoucí a něco realizující. Ale ty dnešní zákazy – to není vůle, ale pokus vyvolat dojem, že něco dělají. A co je lehčí udělat třeba v boji o ekonomiku nebo proti teroristům? Vymyslet víc zákonů a začít všechny kontrolovat…
P: A právě to je hrozné. Máte naprostou pravdu v tom, co je hlavním problémem. Tím nejsou zákazy samy o sobě. Hlavní problém spočívá v tom, že zákazy:
- Nahrazují řídící činnost. Zákazy jsou jejím rámcem, a proto by jich mělo být relativně málo a měly by samy o sobě řešit úkol řízení. U nás i ale nahrazují, a dokonce i imitují;
- Rusko, a to jak Impérium, tak i SSSR, nikdy nebyly právním státem. Právním státem byla Anglie – která je, mimochodem, dnes hlavním naším protivníkem. Právním státem byla v mnoha ohledech Francie, a nikoli náhodou, ji Číňané ve formálním překladu označují hieroglyfem „Země zákonů“, protože z jejich pohledu se tím Francouzi proslavili. A skutečně rádi a dobře psali kodexy. A v jisté nevelké míře a velmi částečně, byly zemí zákonů i USA, ale tyto zákony byly velmi dialektické, a hlavně fungovaly ne vždy a ne všude. Existovaly prostory bez těchto zákonů.
Takže pokus udělat z Ruska právní stát je nepochybně hrou na protivníkově hřišti, a to především Britském.
L: Pojďme si o tom promluvit víc. My jsme spolu, například, mluvili o tom, že v Británii je rovněž vnitřní krize a ona se ji nějak pokouší řešit. A lze nejspíš předpokládat, že v takových podmínkách budou všechny ty jejich pokusy úspěšné. Nicméně, my je kopírujeme…
P: A to je velmi zajímavé. Jestliže vnímáme Anglii jako vojenského, politického, ekonomického, kulturního protivníka, a dokonce jako protivníka v jazyce kulturních kódů, proč přitom naprosto klidně kopírujeme britské zákony, moderní, nové změny v legislativě? Jako by to bylo naprosto nezbytné, jakoby ve světě stále ještě existoval jednotný mezinárodní systém zákonů. Jako bychom byli filiálkou Británie…
Británie například začíná boj o generaci bez tabáku – my začínáme boj o generaci bez tabáku. Británie zakazuje kouřit v hotelích, školách, univerzitách, na pracovištích atd. – my naprosto přesně děláme stejný zákon se stejnými označeními. Podobně tomu je se snížením spotřeby alkoholických nápojů.
Pro každý případ, pro ty, kteří nevědí: – pivo lidstvo pije od mezolitu a stále ještě nevymřelo. Víno lidstvo pije od neolitu a také ještě nevymřelo. Nejstarší stopy vinohradnictví jsou formálně zaregistrovány jak 9.000 let staré. A já naprosto nevěřím, že Anglický, Britský nebo nějaký jiný boj proti alkoholizmu nějak pozitivně skončily. Takže promiňte, vážení političtí činitelé, ale s trendem, kterému je 11.000 let, si těžko poradíte. To se vám nepovede, jen se postavíte do komické situace. Mnou zmíněných 9.000 bylo před naším letopočtem.
L: Problém, ovšem, není v zákazech, ale v kultuře…
P: Problém není v zákazech, a dokonce ani ne tak v kultuře. Tam jsou další, velmi zajímavé elementy:
Lidský mozek rovněž podléhá náběhu, jako kterýkoli počítač. Jako u jakéhokoli počítače náběh zvyšuje rizika, ale zvyšuje i kvalitu práce, zvyšuje se taktovací frekvence. Co rozjíždí lidský mozek? Jakékoli psychoaktivní látky: – káva, čokoláda, alkohol, koření. A z tohoto hlediska i maso. A z tohoto hlediska nikoli náhodou, že zpravidla v zemědělské fázi vývoje se snažili o omezení konzumace masa rolníky, protože ti, kteří je jedli byli ochotni se prát a bojovat – na rozdíl od těch, kteří přijímali jen rostlinnou potravu. A teď si všimněte, že u nás probíhá boj o veganství, s tabákem, alkoholem. Zatím nezačal boj s čokoládou, kávou a kořením, ale jsem přesvědčen, že se ho brzy dočkáme. Protože je to součást politiky transnacionálů o snížení intelektuálního potenciálu lidstva. Přece jen pro to, aby z 8 miliard lidí zůstala 1-1,5 miliardy, je třeba těch 8 miliard nejdřív zblbnout, aby se s nimi snáze pracovalo. To, proč to transnacionálové dělají, to chápu, stejně jako to, proč vedou takovou politiku. Anglie je jednou ze zemí, kde transnacionálové působí volně, a proto mají vše o.k. s transgendery i s LGBT, se snížením porodnosti i s bojem proti extraktivním látkám. Ale jakou roli tu hraje Rusko? Proč Rusko hraje za cizí zájmy proti zájmům svým?
L: Možná se ona komplikovanost definitivně snížila a stádní duma není schopna rozlišit cizorodou politiku od politik, kterou má vést země?
P: No, a to se nazývá „neumění pracovat s cizími intervencemi“. Tvrdím, že ty zákony jsou intervencí – je to vpravení cizích elementů, cizího kulturního kódu, nezaznamenané zemí, která to do svého kulturního kódu implantuje – s negativními důsledky. To ale ještě není vše – krom toho se u nás objevila taková legrační věc… Za války kouřili prakticky všichni, zejména na frontě. A vy se díváte na film o Velké vlastenecké válce a objevuje se nadpis: „Tento film obsahuje scény s kouřením“ – to pro našeho člověka, který je zvyklý nazývat kočku kočkou a nemůže vystát faleš, vyvolá negativní reakci. Co oni tím myslí? Že mladí lidé, sledující film o Velké vlastenecké válce, nesmí vědět, že lidé tam tenkrát kouřili?
A co kdyby teď zakázali na frontě kouření? Proč školák nesmí vidět film kde se pije alkohol? Copak on to nikdy v životě neuvidí? Vypadá to jako špatný vtip. Tady se setkáváme s problémem známkování – od nás požadují už i Puškina, Tolstého i Strugacké známkování toho, že se tam objevuje to, či ono? No, dobrá, Sherlock Holmes užíval kokain – tak zakažme Connana Doyla!
L: Řekla bych, že by to mělo vést k růstu zájmu o taková díla – aspoň to bude mít nějaký pozitivní výsledek…
P: Obávám se, že… no jistě, obecně ano. Ale na druhé straně musím říci, že když začíná ono známkování „dílo obsahuje“ – pak je to krajní neúcta k autorovi, ke čtenáři/divákovi, ke kultuře, k historii země, která to vše velmi dobře ví. Ale pokud řeknete, že „…za to nemůžete, že takový je zákon“, tak položím otázku: – a ten zákon seslal Hospodin, nebo ho vymysleli lidé v parlamentu, kteří zatím za poslední léta nepředvedli, že správně a dobře řídí zemi. Zato předvedli, že umí skvěle nejen všechno zakázat, ale učinit tak naprosto zvráceným způsobem. To je to podstatné, co bych tu chtěl říci.
L: Hrozné je, že oni nejenže mohou vše zakázat, ale činí tak s ohledem na našeho protivníka a přitom sami nejsou schopni nic vymyslet…
P: Oni nejsou schopni vymyslet dokonce ani způsob, jak to zakázat. Přitom si všimněte: – pokud je Anglie zemí heretickou, pak to upozornění na obsah díla jejímu kulturnímu kódu neodporuje. – přinejmenším ne tak silně. U nás se to nazývá skutečnou licoměrností. A pokud vezmeme v úvahu, že podle této falše lidi zavírají, vyslýchají, otravují je domovními prohlídkami a pak je propouštějí… A hlavně to vše k ničemu nevede …
L: Jak to, že nevede? Příklad, o němž mluvíte je velmi dobrá možnost pro některé zainteresované, jak pro sebe vytěžit dobré aktivum. Ty zákazy nakonec vedou k jejich využití v úzce osobních nebo skupinových cílech…
P: To je, bohužel, další stránka věci. My natolik „úspěšně“ bojujeme s korupcí, že nechceme pochopit, že takové kroky s využitím orgánů činných v trestním řízení, je rovněž korupcí nemenší a někdy i nebezpečnější, než úplatky a tahání beden s penězi. My vůbec nechceme pochopit, pokud se v zemi nasazuje messenger, který se většině lidí nelíbí, není bojem o bezpečnost, ale rovněž svého druhu korupcí, protože v jeho prosazováním jsou zapojeni lidé, kteří jsou zainteresováni více než materiálně.
L: Zdálo by se, že zhruba tak vypadal rok 1937, kdy množství zákazů, možností někoho podrazit, abych si přisvojil a využil cosi čím disponuje. A dnes tu jsou možnosti pro ty, kteří to potřebují.
P: Dostáváme ty možnosti v korupčních schématech, a zajímavé je, že tu vidíme jakýsi souběh zájmů zaměřených prostě na boj proti Rusku. Já ty zájmy budu nazývat „anglickými“, protože je Anglie proxy nadnárodních korporací. Máme tu anglické zájmy, které se scházejí s byznys-zájmy určitých dost vlivných skupin v Rusku.
Pak je tu otázka: Na co vsází tyto vlivové skupiny? – Na vítězství Ruska, nebo už dávno hrají na jeho porážku?
Na tuto otázku odpovídat nechci. Ne proto, že na ni nemám odpověď, ale protože doufám, že lidé snad pochopí prostou věc: – tyto „elity“ transnacionálové vůbec nepotřebují a v případě naší porážky s nimi naloží stejně jako s těmi, kteří skutečně zájmy Ruska hájili jak na frontě, tak i v týlu ve vývoji a výrobě nových zbraní. Oni je prostě oblbují, a dovolím si říci, že jejich myšlení těch „elitářů“ je dost jednoduché na to, aby se dali snadno oblbnout.
L: Tady si dovolím poznamenat, že jsme komplikovanost myšlení zatím ještě neztratili, ale nesamostatnosti našeho myšlení oni využívají dobře…
Preklad: St. Hroch, 5. 5. 2026
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=KO38den0Bjs
