Bestiální nacistická zdravotní sestra Irmgard Huber – ústav eutanázie Hadamar – eugenika – Akce T4

Bestiální nacistická zdravotní sestra Irmgard Huber – ústav eutanázie Hadamar – eugenika – Akce T4

video
play-sharp-fill


Předávkování léky a smrtící injekce, které se již úspěšně používaly při vraždení dětí, se v této druhé fázi staly hůře odhalitelným prostředkem usmrcování a akce „eutanazie“ byla obnovena v celé řadě institucí po celé Říši. Mnohé z těchto institucí také nechávaly systematicky vyhladovět dospělé i dětské oběti. Hadamar nebyl výjimkou.

Od srpna 1942 do 24. března 1945 zahynulo v Hadamaru přibližně 4420 osob.
Lékaři a zdravotnický personál přímo usmrtili většinu těchto obětí, mezi nimiž byli němečtí pacienti s postižením, psychicky dezorientovaní staří lidé z bombardovaných oblastí, položidovské děti z ústavů sociální péče, psychicky a fyzicky postižení nuceně nasazení pracovníci a jejich děti, němečtí vojáci a zahraniční vojáci Waffen-SS s nenávratně poškozenou psychikou. Téměř všichni tito lidé byli zdravotnickým personálem a zaměstnanci Hadamaru usmrceni smrtelným předávkováním léky a úmyslným zanedbáním péče.

Irmgard Huber se podílela nejen na vytipovávání pacientů k usmrcení a na falšování úmrtních listů, ale také kontrolovala zásobu léků používaných k předávkování pacientů.

Program eutanazie pokračoval až do posledních dnů druhé světové války a rozšiřoval se na stále větší okruh obětí, včetně geriatrických pacientů, obětí bombardování a cizinců na nucených pracích. Historici odhadují, že si program ve všech svých fázích vyžádal životy 250 000 osob.

26. března 1945 dorazily jednotky americké armády na své cestě do středního Německa do města Hadamar a osvobodily město i ústav.

Když američtí vojáci dorazili do ústavu, nalezli zde katastrofální podmínky. Více než 500 pacientů bylo vyhladovělých a oslabených systematickým zanedbáváním péče a cílenou podvýživou. Přestože americká armáda poskytla pacientům lékařskou péči a zvýšila příděly potravin, pro mnohé z nich přišla pomoc příliš pozdě. Několik z nich zemřelo ve dnech a týdnech následujících po osvobození v důsledku nedostatečné péče.
Hadamar byl jedním z prvních velkých míst určených k vyhlazení, která americká armáda osvobodila.

Jasné důkazy zanechané vražděním nemocných vedly k prvnímu vyšetřování americké armády, které začalo ihned po osvobození. Klíčoví členové vedení nemocnice, kteří byli stále na místě, byli vzati do vazby a vyslechnuti. Byli také vyslechnuti svědci vražd a zajištěny důkazy. Mezi zaměstnanci, které Američané zatkli, byla i Irmgard Huber, tehdejší vrchní sestra nemocnice.
Její tvrzení, že nikdy nezabíjela pacienty, potvrdili spolupracovníci i ostatní svědci a byla propuštěna. Spravedlnosti však neunikla.

Důkazy shromážděné během vyšetřování vedly v říjnu 1945 k prvnímu soudnímu procesu. Byl veden u amerického vojenského soudu ve Wiesbadenu proti zaměstnancům, kteří se podíleli na vraždách. Huber byla znovu zatčena a souzena spolu s dalšími šesti osobami.

Mezi nimi byl i Alfons Klein, bývalý ředitel ústavu, a dva ošetřovatelé Heinrich Ruoff a Karl Willig. Všichni tři – Klein, Ruoff a Willig – byli odsouzeni k smrti a 14. března 1946 byli oběšeni.
Hlavní lékař Adolf Wahlmann dostal vzhledem ke svému pokročilému věku doživotní trest, který mu byl nakonec zmírněn. Za spoluúčast na vraždě byla Irmgard Huber odsouzena k 25 letům vězení. Má se za to, že trestu smrti se vyhnula jen proto, že byla žena.

V roce 1947 byla Huber také mezi 25 osobami souzenými v pozdějším hadamarském procesu, který uspořádalo Německo a v němž byli souzeni němečtí občané, kteří se podíleli na vraždách tisíců svých spoluobčanů. Jako spolupachatelka vraždy v nejméně 120 případech byla Huber odsouzena k dalším osmi letům vězení. Wahlmann byl v druhém procesu rovněž odsouzen, a to k trestu smrti. Vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu mu však byl trest smrti změněn na doživotí.

Na počátku 50. let však americké úřady podlehly politickému tlaku studené války a udělily amnestii a milost mnoha odsouzeným nacistickým pachatelům. Navzdory prokázanému podílu na mnoha vraždách byla Irmgard Huber v roce 1952 propuštěna z vězení.

Po zbytek života žila Huber jako svobodná žena v městečku Hadamar až do roku 1983, kdy ve věku 82 let zemřela.

Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1

#ww2
#historie
#dejiny
#worldwar2
#holocaust
#holokaust




Loading…