Když sovětská armáda osvobodila Majdanek, Hermine Braunsteiner se již nacházela v Genthinu, podtáboře Ravensbrücku, který se nacházel u Berlína. Byla hlavní supervizorkou, řídila více než 14 příslušnic SS, a vedoucí genthinského podtábora. Braunsteiner zde sloužila až do května 1945. Po kapitulaci Genthinu 7. května 1945, uprchla před sovětskými vojsky do západní okupační zóny.
Později přeživší svědčily o tom, že mnoho vězeňkyň v Genthinu týrala jezdeckým bičíkem, který měla u sebe, a nejméně dvě ženy jím zabila.
Po válce pracovala Braunsteiner tři měsíce na farmě v Bavorsku a v říjnu 1945 se vrátila ke své matce do Vídně, kde pracovala jako hospodyně až do ledna 1946.
6. května 1946 rakouská policie Braunsteiner zatkla a předala ji britským vojenským okupačním úřadům. Byla držena v různých internačních táborech až do 18. dubna 1947, kdy byla propuštěna. Dne 7. dubna 1948 byla Braunsteiner rakouskými úředníky znovu zatčena kvůli své činnosti ve funkci táborové supervizorky v Ravensbrücku.
Dne 22. listopadu byla Braunsteiner odsouzena za týrání vězňů a zásah do lidskosti a důstojnosti v Ravensbrücku, ale byla zproštěna viny za zločiny v Majdanku pro nedostatek svědků. Braunsteiner byla odsouzena pouze ke třem letům vězení a byl jí konfiskován majetek. Vzhledem k tomu, že do trestu byla zahrnutá i předchozí doba strávená ve vazbě, odpykávala si trest pouze do dubna 1950, kdy byla propuštěna.
Poté pracovala v hůře placených zaměstnáních až do poloviny 50. let, kdy se seznámila s Russelem Ryanem, s nímž v roce 1958 emigrovala do Kanady. Vzali se a Braunsteiner přijala manželovo jméno – Ryan. Přestěhovali se do Spojených států a žili v New Yorku, kde Russel pracoval jako mechanik a Hermine v továrně na výrobu dresů. O své práci v koncentračních táborech neřekla ani manželovi, ani americkým úřadům. V lednu 1963 získala Hermine Ryan-Braunsteiner americké občanství, čímž zároveň přišla o to rakouské.
O rok později ji však vypátral Simon Wiesenthal – rakouský Žid, který přežil holokaust a lovil nacisty. V tisku se objevila první zpráva o Hermine jako o dozorkyni v Ravensbrücku a Majdanku.
Protože tuto informaci neuvedla v žádosti o americké občanství, americký imigrační úřad zahájil řízení za účelem jeho odebrání. V září 1971 se Hermine amerického občanství vzdala.
Když byla v roce 1973 zatčena a vyhoštěna do Německa, Russel Ryan, Herminin manžel, řekl reportérovi: „Na světě není slušnějšího člověka, než je moje žena. Neublížila by ani mouše.“
Hermine Braunsteiner-Ryan byla souzena ve třetím procesu „Majdanek“, který trval od listopadu 1975 do června 1981.
Během procesu se dvakrát psychicky zhroutila a objevily se dokonce zprávy, že během jednání luštila křížovku.
Během své výpovědi bušila rukama do stolu a křičela na jednu ze svědkyň: „Tato žena by měla mluvit pravdu. Já jsem žádného chlapce nezastřelila.“ O přestávce pak urazila jinou svědkyni slovy: „Ty, lhářko, měla bys mluvit pravdu.“
Braunsteiner se snažila zlehčit svou roli v táborech a odvolávala se na to, že byla jen malým kolečkem ve velkém soukolí velmi mocného státního zločineckého aparátu.
Během procesu napsala své přítelkyni: „Má drahá přítelkyně, za to všechno mohu ‚poděkovat‘ Židům a německému státu, který považoval za nutné mě po 34 letech stíhat a který žádá o mé vydání, abych mohla být znovu odsouzena za vše, co bylo tehdy německým státem nařízeno a provedeno.“.
Braunsteiner řekla, že nikdy nic horšího než facky některým vězňům v koncentračním táboře Ravensbrück nespáchala, a na otázku, zda během svého pobytu v táboře udělala něco, za co by se styděla, Hermine Braunsteiner, Dupající kobyla z Majdanku, odpověděla jednoduše: „Ne.“
Byla uznána vinnou ve třech z devíti bodů obžaloby: vražda 80 lidí, napomáhání k vraždě 102 dětí a spolupráce na vraždách 1000 lidí. Dne 30. června 1981 soud odsoudil Hermine Braunsteiner k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Vzhledem ke zdravotním komplikacím způsobeným cukrovkou, včetně amputace nohy, byla Braunsteiner v roce 1996 propuštěna. Po odchodu z vězení žila se svým manželem Russelem v bytě v bochumské čtvrti Linden. Poslední roky života se pohybovala na invalidním vozíku a trpěla cukrovkou a artritidou. Když 19. dubna 1999 zemřela, bylo jí 79 let.
Pro Hermine Braunsteiner nebyly prolity žádné slzy.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#worldwar2
#ww2
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
