Bezcharakternost pana prezidenta, který nezná loajalitu, čest a vlastenectví.

Marek Stoniš v Deníku TO: Pokud se zaměříme na výkon našich veřejnoprávních médií v posledních deseti letech, snadno zjistíte, milí studenti, že s demokratickou diskuzí mají velký problém. Proč?

– Nelegální migrace. V roce 2015 ČT i ČRo zcela přijaly politiku někdejší německé kancléřky Angely Merkelové, symbolizovanou výrokem „Wir schaffen das“ („Zvládneme to“), kterým se otevřela stavidla ilegální migrace do Evropy ze zemí Blízkého východu a subsaharské Afriky. Obě média zněla jedním hlasem – kdo varoval před islamizací se všemi negativy, který tento proces přináší (např. dětské svatby), nebo rizikem zvýšené kriminality, nebyl zván, případně označován za rasistu, xenofoba, nácka, který zpochybňuje ekonomický i kulturní přínos migrace. V současné době v Německu dochází k průměrně osmdesáti útokům nožem denně, milí studenti. Víte, kdo je páchá? A chtěli byste v takové zemi žít?

– Covid. Obě média se v době pandemie covidu proměnila v mediální hlásnou troubu vládní propagandy proti vlastním občanům i plátcům koncesionářských daní. Všechny, kdo zpochybňovali účinnost i těch nejabsurdnějších vládních opatření, např. zapáskování dětských hraček v regálech supermarketů, zavřené venkovních hřiště, hranice okresů, segregace očkovaných a neočkovaných dětí ve školách (tedy i vás, milí studenti), veřejnoprávní média označila za „antivaxery“, dezinformátory a lidi, kvůli kterým umírají dědečci a babičky. Do médií veřejné služby nebyli zváni ani skuteční odborníci, lékaři, virologové s oponentními názory na účinnost očkování (nebyla např. pravda, co tvrdili ministři a někteří mediální „experti“, že kdo se naočkuje, neonemocní a nemůže nikoho nakazit), naopak se v nich usadili spřátelení obchodníci se strachem a hochštapleři, kterým pracovníci obou médií přidělili označení „expert“, se kterým žijí dodnes. O demokratické diskuzi nebylo v té době ani řeči, milí studenti. Věřte mi.

– Válka na Ukrajině. Podobný příběh jako s covidem. Televize i rozhlas bez kritického odstupu přijaly „narativ“ pětikoaliční vlády Petra Fialy, že jsme spolu s Ukrajinou ve válce s Ruskem. Tomu následně podřídila své zpravodajství i publicistiku, které přebíraly bez jakéhokoliv náznaku kritického myšlení oficiální propagandu nejen české vlády, ale i té ukrajinské. Všichni, kdo se snažili zasadit válku na Ukrajině do historického kontextu, přinášet svědectví z nezávislých zdrojů, zpochybňovali účinnost politiky Evropské unie proti Rusku (např. sankční balíčky), se stali agenty Ruska, Putinovi slouhové, dezinformátoři, proruští velezrádci, chcimíři, nebo dokonce – řečeno tehdejším legendárním šéfem komunikace vlády plukovníkem Foltýnem – „sviněmi“. Ani tento přístup neměl, milí studenti, s masarykovskou demokratickou diskuzí nic společného.

Mohl bych vám na tomto místě, milí studenti, uvést několik dalších příkladů, kterými lze snadno doložit, že Česká televize ani Český rozhlas nejsou demokratickými médii a vláda Andreje Babiše a ministr kultury Oto Klempíř neohrožuje jejich nezávislost, protože nezávislá nejsou a nikdy nebyla, ale naopak, že se svobodnou demokratickou diskuzi snaží potírat a potlačovat ve prospěch svých spřátelených politiků a ideologií. Například cílenou propagandou o Green Dealu (nedávají např. prostor oponentuře výstavbě větrných elektráren, podporované zelenými spolky, lobbisty a Evropskou unií), o ideologii LGBT, politických neziskových organizacích nebo zamlčování komunistické minulosti prezidenta Pavla. Nezvat do diskuzí demokraticky zvolené politiky jen proto, že s nimi moderátor nesouhlasí a nechce s nimi mluvit, jak to ještě donedávna praktikoval moderátor pořadu Otázky Václava Moravce, také není projevem rovného přístupu a demokratické diskuze.

V tom smyslu je to zrada na prvním, druhém a třetím odboji a zrada na všech vlastencích a ukazuje to bezcharakternost pana prezidenta, který nezná loajalitu, čest a vlastenectví. Nejprve komunista, pak si svou minulost „odpracoval“ na bezvýznamné pozici v NATO, dnes dělá pro EU, kde zrazuje všechny, kteří padli za svobodu, demokracii a nezávislost České republiky. Byl jsem zhrozen, když jsem četl řeč Petra Pavla při tryzně 21. května 2023 v Památníku Terezín: „Tato unikátní pevnost, po celé Evropě známá jako jeden z vrcholů vojenského inženýrství, se nakonec stala symbolem toho nejhoršího, čeho je člověk schopen. Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout a poučit se z nich.“ Petr Pavel nerozlišuje český odboj a trýznitele hitlerovského Německa. Pro něj je český odboj srovnatelný s esesáky. Když hovoří o odpovědnosti, kdy přijme odpovědnost za své členství v komunistické organizaci s cílem zničit západní demokracie, které je již samo o sobě nápomocí ke zločinu?

IDNES: Německý turista zemřel po uštknutí hadem, když asistoval při představení zaříkávače hadů v hotelu v egyptském letovisku Hurghada u Rudého moře. Informovala o tom v pondělí německá policie. Zaříkávač nechal plaza turistovi vklouznout do kalhot.

Chudak chlop, to je na Darwinovu cenu, nechat si vlezt hada do gati…

Ivan Hoffman pro Radio Universum: Svět míří do válek, o čemž svědčí všeobecné masivní zbrojení. V historii se ještě nikdy nestalo, že by se zbraně, které se vyrobily, nepoužily k účelu, pro který byly vyrobeny, tedy k zabíjení lidí. Bude tomu tak nepochybně i nyní. Jsou-li k dispozici zbraně, nějaký důvod k jejich spotřebě se vždy najde. A v militantní atmosféře se vždy najde i dostatek lidí ochotných zabíjet.

Z historie víme, že kolektivní obrana je koncept, který funguje pouze v míru. Jakmile je někdo ohrožen, alianční partneři ho zpravidla raději hodí přes palubu, než by za něj krváceli. Také existuje historická zkušenost s tím, že obranné aliance se rády brání útokem. Být partnerem agresora pak znamená stát se spoluviníkem agrese. Být členem vojenské aliance tedy za prvé nepomáhá a za druhé škodí.

Protože se notoricky vždy zbrojí na minulé války, lze zbrojení výstižně přirovnat k vyhazování veřejných peněz oknem. Pokud se peníze vyhazují kolektivně, vyhodí se jich víc a za nesmysly.

Vidlák: Víte, co byl asi hlavní impuls, pořídit tu sýpku a začít chystat komunitní centrum? Měl jsem za sebou už pár demonstrací, už jsem jezdil po různých sokolovnách, kde jsem se učil mluvit před lidmi a stále častěji jsem začal narážet na prostý a jednoduchý fakt, že se na nebohého hospodského, hoteliéra či jiného majitele nějakého veřejného prostoru slétli libtardi a začali ho na sociálních sítích lynčovat. Najednou měl jeho podnik spoustu negativní recenzí na goooglu a celý den mu volali divní lidé, kteří mu vysvětlovali, že nějakým chcimírům prostě nebude dávat prostor, protože jinak bude mít problémy.

Ani nespočítám, kolikrát nám na poslední chvíli vypověděli už zaplacený pronájem a my pak dělali různá náhradní setkání v mrazu na náměstí. A ti, kteří se nepodvolili a pronajatý prostor nám nechali, ti pak následně opravdu měli potíže s anonymními udáními či kontrolami, protože v tomto umí být pravda a láska velmi důsledná. A nedej Bože, když šlo o nějaké státní nebo obecní kulturní centrum… zastupitelstva se kvůli nám scházela, usnesení přijímala… to nebylo jako se sudetoněmeckým sjezdem v Brně, kde zastupitelstva nenašla odvahu se proti tomu vymezit…. když šlo o Vidláka nebo o Stačilo!, to se všichni předháněli, aby dali najevo své rozhořčení.

Tohle byla vždycky hlavní taktika progresivistů. Systematicky nás vytlačovat z veřejného prostoru. Jo, obhajovat jsme se mohli, jak jsme chtěli, ale na smetišti, nikoliv v centru dění. Novinář Libor Stejskal napsal, že je zbytečné dělat nějakou Vidlákovnu, protože přece existuje tolik krásných kulturních sálů (postavených z našich daní) a je zbytečné dělat nějakou knihovnu Kláry Samkové, protože přece každá obec má veřejnou knihovnu. Inu, nikdy nezažil, jaké to je, když ho systematicky umlčují.

Mimochodem, tohle byla hlavní taktika rekatolizace. Mnohem úspěšnější než mučení či pronásledování. Prostě evangelickou víru jen vytlačili někam do lesů, kam na tajné bohoslužby chodilo pár zaťatých Beranů. Zbytek postupně podlehl zlaceným sochám, velebné hudbě a jezuitské výmluvnosti. Lidé přemýšlejí o tom, co slyší. O čem neslyší, o tom nepřemýšlejí. Ne, není zapotřebí mít chrám svatého Mikuláše, stačí Betlémská kaple. Už ta je nebezpečná.

Národní divadlo se také stavělo, aby lid slyšel češtinu. Bylo vlastně zbytečné, vždyť Praha už měla tolik krásných divadel… německých.

Jindřich Rajchl o výroku Demetrašvili „…migranti mohou vydělávat na důchodce…“: Přesně tohle si říkali v Německu před pár lety taky. Zatím to dopadlo tak, že z toho, co vybudovali němečtí důchodci, živí státní kasa africké migranty a jako bonus tam mají jeden útok bodnou zbraní každých 18 minut. Tudíž by mě docela zajímalo, co vede slečnu Demetrashvili k závěru, že u nás tomu bude jinak.