Dne 29. března 1461 se odehrála na zasněžené pláni mezi vesnicemi Towton a Saxton v Yorkshire, nedaleko Yorku, největší a nejkrvavější bitva vybojovaná na území dnešní Velké Británie. Podle dobových kronik se bitvy účastnilo 50 000 až 80 000 mužů na obou stranách. Jelikož se obě strany rozhodly nebrat zajatce, byly ztráty neobyčejně vysoké a padlo odhadem asi 28 000 vojáků, což bylo 1% anglické populace. Tehdy probíhala krvavá občanská válka, známá jako Válka růží. Probíhala v letech 1455–1487, ale příčiny konfliktu sahaly až k roku 1399, kdy přívrženci Lancasterů svrhli krále Richarda II. a ustavili novým králem Jindřicha IV. Po smrti jeho syna Jindřicha V. roku 1422 vládla zemi regentská rada místo nezletilého Jindřicha VI. Rozkrádání královského majetku regentskou radou a neúspěchy ve stoleté válce vedly Richarda Plantageneta z Yorku k mobilizaci vojenských sil proti královým rádcům. V roce 1453 prohrála Anglie stoletou válku ve Francii, král se zhroutil a Richard Plantagenet byl jmenován protektorem Anglie. Jeho opatření vedoucí k hospodářské obnově a posílení bezpečnosti však král poté, co nabyl roku 1455 vědomí, zrušil. York musel Londýn opustit a ještě ve stejném roce pak došlo k první bitvě mezi Lancastery a Yorky. Tentokrát se nepokusíme mapovat jednotlivé bitvy, ale zaměříme se právě na bitvu u Towtonu.
Eduard IV. (1442-1483) pocházející z rodu Yorků vedl do bitvy vojsko čítající 25 000 – 30 000 mužů. Vojsko postupovalo na sever ve třech formacích. Střed vedl Eduard a levé křídlo jeho strýc Vilém Neville, 1.hrabě z Kentu a Fauconbergu (1410–1463). Pravé křídlo vedl do bitvy nejbohatší a nejvlivnější anglický aristokrat Richard Neville, 16.hrabě z Warwicku (1428-1471), známý také pod přízviskem Králotvůrce (Kingmaker). Nepřítel se pokusil zpomalit postup zničením mostu u Ferrybridge. Postupující jednotky zde vybudovaly most provizorní a začaly se přesouvat na druhou stranu řeky. Další yorské posily vedené vévodou z Norfolku měly zpoždění a teprve se přesouvaly do oblasti. Dne 29. března byly podmínky pro bitvu silně nevlídné – foukal studený vítr a padal sníh. Lancasterské vojsko čítalo přibližně 42 000 mužů a bylo v něm přítomno 28 vysokých šlechticů (Peerage) – méně než třetina z celé Anglie. Ač početnější bylo jejich vojsko, dokázali zaujmout i výhodnější bojovou pozici. Jejich vojsko obsadilo vyvýšenou plošinu, která byla na pravé straně ohraničena řekou. Jejich velitelem byl Jindřich, vévoda ze Somersetu, který velel centru armády, Jindřich, hrabě z Northumberlandu velel pravému křídlu a Jindřich, vévoda z Exeteru velel levému křídlu. Děla přitažené z Londýnského Toweru se ukázala být v takto nepříznivém počasí neúčinná a navlhlé tětivy dlouhých luků, znamenaly, že i lučištníci měli silně omezený dostřel. Vojáci na obou stranách byli promrzlí, třásli se zimou, byli hladoví a žízniví. Byť museli Yorkové stoupat do kopce, měli jejich lučištníci výhodu ve větru, který jim vál do zad. V nastalé vánici obránci prakticky nic neviděli a právě v této situaci, několik oddílů yorských lukostřelců vystřelilo své šípy na protivníka a stáhli se v momentě, kdy Lancasterové opětovali palbu na slepo. Poté znovu vyrazili dopředu a sbírali šípy které skončily působením větru před jejich přední linií. Tímto krokem se podařilo vyprovokovat Lancastery, aby opustily své výhodné, vyvýšené pozice a přešli do útoku. Když byl zahájen boj zblízka, byl velmi intenzivní a vojáci museli několikrát dokonce přerušit boj, aby odstranili mrtvá těla z cesty k nepříteli. Boj trval několik hodin, aniž by některá strana získávala vítězství na svou stranu. Časného odpoledne dorazil na bojiště Norfolk s čerstvými vojáky a posílil pravé křídlo Yorků. Levé křídlo Lancasterů tak muselo vzdorovat přesile a začalo v tomto úseku ustupovat. Někteří Lancasterové se pokusili utéci směrem na Tadcaster, ale většina byla zatlačena doprava směrem na řeku. Předpokládá se, že největší ztráty na životě se staly při ústupu. Několik mostů přes sousední řeku se zbortilo pod vahou ustupujících vojáků, kteří padli do ledové vody. Ti, kteří se nedostali na most, byli zatlačeni do vody nebo zabiti. Nejhorší masakr se údajně udál u Bloody Meadow (Krvavá louka), kde ustupující vojáci údajně překonávali řeku po tělech mrtvých spolubojovníků. Celá cesta z Towtonu k Tadcasteru byla pokryta mrtvými těly. Ustupující vojáci lancasterské armády, kteří odhazovali brnění a zbraně, aby mohli rychleji utíkat, byli snadným terčem yorského jezdectva. Vévoda z Northumberlandu padl, ale velká část lancasterských velitelů se zachránila.
V roce 1996 byl odkryt jeden z masových hrobů, padlých vojáků. Mnoho lebek nese opakované údery tupým předmětem do oblasti tváře, nebo malé čtyřhrané otvory od ostří halaparten nebo bojových kladiv. jedním z padlých je čtyřicetiletý muž, patrně zkušený válečník se zhojeným těžkým zraněním. V den své smrti utrpěl osm ran, prvních pět úderů dostal na levou stranu hlavy, pravděpodobně pravou rukou od muže stojícího před ním. Žádný z nich nebyl smrtelný, což se nedalo říct, o posledním úderu, vedeném zezadu, mečem do hlavy. Úder byl veden odspodu nahoru, čepel otevřela v zadní části lebky obrovskou horizontální prasklinu a roztříštěné kosti se mu zaryly do mozku. Hroutící se muž obdržel další ránu do hlavy zprava zezadu. Když muž ležel na zemi na zádech, vbodl mu nepřítel čepel meče do obličeje, úder rozsekl tvář, přerazil pravou čelist a vyrazil oko. Další nalezené ostatky nesou rány od šípů, nebo jiných zbraní. Údery jsou většinou vedeny do oblasti hlavy a prokázalo se, že nemálo padlý nemělo v době smrti na hlavně přilbu. Patrně je odhodili při kvapném útěku.
Zdroj obrázku Picryl
