Tak to řekl v předvečer inaugurace prezidenta republiky režisér Jan Hřebejk. A že má pravdu, potvrdilo hned ve Vladislavském sále – a dokonce v přímém přenosu – několik jednotlivců, o kterých to ovšem zlé jazyky tvrdí už dávno.
Jan Hřebejk je blbec, co se už za to nestydí
Jmenovat je nebudu, protože jejich jasnosti, mužské klony Angely Davisové, top alchymisty a geniální bytosti, které se hned po maturitě kdesi na Vysočině staly referentkami Českého statistického úřadu, kde v klidu a pohodě přečkaly celé období normalizace, každý zná.
Navíc mám důvodné podzření, že zrovna je neměl Jan Hřebejk na mysli. Ten svou sžíravou kritiku cílil jistě na jiné borce – třeba na řádně zvoleného, ale pod nátlakem opozice, médií a části veřejnosti rezignujícího předsedu parlamentní komise pro kontrolu GIPS Zdeňka Ondráčka.
Ale tady mu dal flek sám znovu inaugurovaný prezident Miloš Zeman, který prohlásil: „Stačilo, aby pan Ondráček řekl jednu jedinou větu: Byl jsem mladý, byl jsem blbý, omlouvám se.” Což Zdeněk Ondráček neřekl. Pravda je, že geniální maturantka z Havlíčkova Brodu a pozdější „odborná referentka“ v Praze o svém působení na ČSÚ také mlčí jak hrob. Navzdory četným výzvám veřejnosti.
A tak mě napadá – nemyslel náhodou Jan Hřebejk onu větu, kterou jsem si vypůjčil do titulku své glosy, jako sebekritiku? Od dob mimořádně úspěšných Šakalích let a skvělých Pelíšků uplynulo ve Vltavě pod Barrandovem už hodně kalné vody, Hřebejkovy filmy jsou čím dál slabší a někdy i vysloveně hloupé. Ano, já vím, že to není pouze jeho vina. Spisovatel Petr Šabach, autor nejlepších námětů jeho filmů, píše už jenom někde na věčnosti a Múzu Hřebejkova přítele a dvorního scénáristy Petra Jarchovského zřejmě postihl nějaký vleklý opar, takže ho líbá už jen symbolicky a bůhvíkam. Nemluvě o Hřebejkových úletech s literárně slabými, avšak čtenářsky (a tedy i kasovně) mimořádně úspěšnými předlohami Michala Viewegha, kterého navíc později vyautovalo těžké onemocnění.
Ale možná, že se Janu Hřebejkovi jen vypsala jeho režisérská fixka – čert ví.
Jenže ať je to, jak chce, v jeho schopnost sebekritiky, jež předpokládá jistou objektivitu a také IQ, kterému nechybí sociální rozměr, osobně moc nevěřím. A s politickým fanatismem se daleko nedostane.
No nic, třeba svým příštím filmem dokáže, že jsem se mýlil. Rád bych se toho dožil. Moc rád, opravdu.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
