Je to jen pár dní kdy Biden vydal silné prohlášení, že USA jsou připraveny silou a financemi vyřešit všechny stávající a možná i budoucí konflikty na planetě, konkrétně Ukrajinu a Gazu a třeba i Tchajwan, aby nedopřály vítězství Putinovi, Hamasu a zřejmě i Pekingu. Podobně na 28. října blekotaly i současné české politické špičky a den před tím bruselská vrchnost.
Myslel jsem si své, ale nehodlal to zatím nijak komentovat. Ovšem jen do té doby, než se mi na skle objevil článek Bloombergu, který americké globální schopnosti vidí poněkud jinak, s názvem:
Allies Fear US Is Overextended as Global Conflicts Spread
podle překladače
Spojenci se obávají, že USA jsou příliš přetížené, protože se šíří globální konflikty
- Spojenci se obávají, že moc USA může být přetížena, jak se šíří válka na Blízkém východě
- USA tvrdí, že zvládnou Ukrajinu, blízkovýchodní války a napětí v Číně
Joe Biden přišel do úřadu a prohlásil, že Amerika je zpět. Nyní, když čelí horkým válkám na Středním východě a Ukrajině a vroucí studené válce s Čínou, začínají USA vypadat přehnaně.
Americký obranný průmysl – Bidenův „arzenál demokracie“ – se potýká s produkcí dostatečného množství dělostřeleckých granátů, aby Ukrajina mohla pokračovat v jejich palbě na ruské síly. Pentagon bombarduje cíle v Sýrii, spěchá protivzdušnou obranou do regionu, aby chránil vojáky v případě, že izraelská válka proti Hamásu vyvolá nové útoky nepřátel. Tchaj-wan, další americký spojenec, zvýšil objednávky na americké zbraně, když ho Čína konfrontuje na strategických námořních trasách.
V hlavních městech po celé Evropě a Asii se úředníci stále více obávají, že americké schopnosti mohou být nakonec nedostatečné, protože nárůst souběžných výzev namáhá kapacity USA reagovat a když jejich obranný průmysl se snaží vyrobit dostatek zbraní pro všechny tyto konflikty. Obávají se, že soupeři v Pekingu, Moskvě a Teheránu si nenechají ujít toto vakuum.
Poplach zesílily prezidentské volby konané něco málo přes rok, které mohou vrátit Donalda Trumpa do Bílého domu s jeho úvahami o odchodu z aliancí, uzavírání dohod s Ruskem a otevřeném konfrontaci s Íránem a Čínou. Bidenův rozpočtový požadavek ve výši 106 miliard dolarů na pomoc Ukrajině, Izraeli a Tchaj-wanu již naráží na odpor republikánů v Kongresu.
Biden se předháněl v ujišťování lídrů z celého světa, že USA budou schopny čelit všem hrozbám najednou a splnit své sliby podpory.
Soukromě však úředníci jeho administrativy připouštějí, že krize na Středním východě převrátila to, co bylo klíčovým principem jejich globálního přístupu – že dlouho bouřlivý region konečně míří do období, kdy nebude vyžadovat tak velký závazek USA, což Washingtonu umožnilo zaměřit se více na hrozbu z Číny. Tento tah na východ bude pravděpodobně zpomalen, uvedli úředníci.
Poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan musel tento týden narychlo přepracovat online verzi své eseje o 7 000 slovech pro Foreign Affairs na téma „Zdroje americké moci“, aby vypustil zmínku o Blízkém východě jako o „tišším, než byl za desítky let“.
Vlkův vstup:
Pamatujete si ještě, co v dnešním paralelním článku říká o schopnosti číst blízkovýchodní situaci prezidentem a jeho bezpečnostními poradci Jeffrey Sachs? Pokud ne nebo pokud jste si toho Sachse ještě nedali, pak přesně totéž, co Bloomberg píše o Sullivanovi a jeho úpravě zveřejněné globální politickobezpečnostní eseje…Ale pokračujme….
USA stahovaly zdroje z regionu, aby mohly konfrontovat Čínu a Rusko, a byly přesvědčeny, že Izrael, který dosáhl historického sblížení s klíčovými arabskými zeměmi, bude schopen zajistit svou bezpečnost bez tak velké přítomnosti svého hlavního spojence. To je nyní vše je nyní velkou otázkou a USA přinutily Izrael, aby odložil svou pozemní ofenzívu proti Hamasu v pásmu Gazy, protože posiluje obranu v regionu. Neschopnost Izraele odhalit útok Hamásu a bránit se, jakmile začal, také podle amerických úředníků vyvolala otázky o jeho vychvalované vojenské schopnosti.
Od útoku Hamásu 7. října spěšně stahují USA své síly zpět na Blízký východ. Biden vyslal do regionu dvě skupiny letadlových lodí a systémy protivzdušné obrany a uvedl tisíce vojáků do zvýšené pohotovosti, což úřady označují za signál Íránu a dalším rivalům v regionu, aby se nezapojili do boje, když Izrael spustí široce očekávanou zemi. invaze do Gazy.
Ale nezdá se, že by tato odstrašující zpráva zarezonovala. Tento týden USA vyslaly válečná letadla k úderům na cíle v Sýrii – což byla první vojenská akce v regionu od 7. října – poté, co řada útoků milicí podporovaných Íránem zranila více než tucet vojáků na tamních amerických základnách a v Iráku.
Představitelé administrativy zdůrazňují, že v současnosti se neplánuje, že by američtí vojáci bojovali na Blízkém východě. Ale Biden, který byl i jako viceprezident známý tím, že svým poradcům v Operační místnosti říkal, že supervelmoci neblafují, si plně uvědomuje rizika, která mohou zatáhnout americké síly, pokud snahy o zvládnutí konfliktu selžou.
Na Ukrajině byly USA ještě před ruskou invazí v únoru 2022 skálopevně přesvědčeny, že se do bojů přímo nezapojí, místo toho seřadí spojence a poskytnou vojenskou a finanční podporu, která je nezbytná pro schopnost Kyjeva zatlačit moskevské síly.
Kromě toho, že zastavilo Rusko v převzetí jeho souseda, toto úsilí vyslalo signál globálně a pomohlo rozptýlit veškeré iluze, že Čína mohla mít prospěch z toho, že americká moc je na ústupu po velmi viditelných neúspěších, jako je chaotické stažení z Afghánistánu v roce 2021, argumentoval jeden americký úředník.
Ale nyní, kdy ukrajinská protiofenzíva v tomto roce pomalu postupuje proti ruské obraně a v Kongresu narůstají otázky týkající se pokračujícího odhodlání podporovat Kyjev, když se válka dostává do patové situace, globální poselství vypadá méně jasně. Kreml ze své strany sází na to, že bude schopen vydržet déle než USA a jejich spojence.
Už se zdá, že Moskva vyhrává závod v produkci dělostřeleckých granátů, které se staly klíčovou zbraní v konfliktu. Ukrajina vyčerpala omezené zásoby USA a spojenců a snahy o eskalaci výroby, zejména v Evropě, čelily neúspěchům .
Konflikt na Ukrajině „odhalil křehkost“ amerického obranného dodavatelského řetězce, varovala minulý měsíc Armádní vědecká rada s tím, že USA „bojují o zvýšení výroby munice“. Nedávné válečné hry, některé z nich přísně klasifikované, ukázaly, že americké zásoby klíčových přesných a distančních zbraní by mohly být vyčerpány během několika dní v případě čínské invaze na Tchaj-wan, uvádí zpráva.
Nyní Izrael také usiluje o některé ze stejných druhů granátů, které Ukrajina potřebuje pro svou válku proti Hamásu. Tchaj-wan si zároveň objednal některé ze stejných zbraní protivzdušné obrany, jaké používají Izrael i Ukrajina.
„Naše průmyslová základna nebyla připravena na to, že bude muset zásobovat tolik různých typů zbraní pro více různých partnerů současně,“ řekla Michèle Flournoy , bývalá náměstkyně ministra obrany pro politiku. „Ve všech třech případech je naše schopnost vybavit tyto partnery a podporovat je skutečně primárním prostředkem, kterým můžeme chránit naše vlastní zájmy,“ řekla.
S vojenskými výdaji na nejnižší úrovni jako podílem ekonomiky za více než dvě desetiletí není obranný průmysl připraven na náhlý nárůst. V současné době existuje pouze pět takzvaných hlavních dodavatelů, což je vrchol obranného potravinového řetězce. V roce 1993, těsně po konci studené války, jich bylo 51.
I kdyby se všechny hvězdy dohodly ve Washingtonu na výrazném zvýšení výdajů na obranu, americké vládní finance jsou již nyní pod silným tlakem a náklady na půjčky rostou.
„Spojené státy riskují, že překročí hranice svých možností v nebezpečně komplikované a nejisté době ve světě, v době, kdy vidíme historickou americkou dysfunkci, neschopnost a rozmělnění naší schopnosti vládnout,“ řekl bývalý ministr obrany Chuck Hagel .
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Inu, jedna věc jsou silácká prohlášení do kamer a mikrofonů, druhá střízlivá realita! Vůbec nepodceňuji schopnosti USA mobilizovat svůj hospodářský potenciál. Nicméně už dávno se nepíše rok 1940. Zmizelo nevratně ocelové srdce Spojených států jménem Pittsburg a se svými ocelářskými kapacitami. Například. A nejen ono. Z průmyslového pásu napříč USA se stal onen známý „rezavý pás“ odkud odešel tradiční průmysl, protože výroba tam byla příliš drahá a protože americké elity se rozhodly, že se dají cestou nikoliv klasické VÝROBNÍ ekonomiky nýbrž se stanou ekonomikou ZNALOSTNÍ. Tedy ekonomikou bílých límečků od počítačových obrazovek, ekonomikou služeb a především spekulací. Ostatní se přece v globálně propojeném světě -DOVEZE…..
Nyní nastal souběh několika krizí a je tím pádem ouvej. Zjišťuje se, že se buď obrovské množství surovin, polotovarů, komponent nebo celých výrobků importuje přes dodavatelské řetězce, v kterých se velmi vyskytují globální soupeři a protivníci.
Psal jsem to opakovaně – šokuje mne hloupost americké globální politiky, která si z Ruska sama vytvořila monstrum všeho zla. Ačkoliv nemusela. Jen proto, že potřebovala globálního nepřítele, o němž se domnívala, že jej potře kdekoliv, kdykoliv a levou zadní – Rusko. A to v situaci, když už dávno ve Washingtonu identifikovali, že je čeká osudový konfrontace s novým globálním obrem, jaký tu ještě nebyl -Čínou. Mohli mít Rusko na své straně, nahnali ho do náruče Číny… Nemám slov. A to jsem nezmínil západní šílené náboženství jménem green deal, které nám v podstatě brání i jen pomyslet na restaurování těžkého průmyslu na kolektivním Západě, bez kterého se masivní vojenská produkce absolutně neobejde…. Už vidím železárny, ocelárny, válcovny, rafinerie barevných kovů, jak místo uhlí, koksu, plynu spalují vodík!!!! A ty stanice na výrobu vodíku, jenž zajistí jeho dostatek! A dostatečné dodávky molekul svobody od ideologicky správných dodavatelů, které případný deficit vyrovnají! už je vidím!
Jak by asi tak vypadala dnes situace na Blízkém východě, kdyby USA a Rusko stály na stejné straně nebo spolu alespoň v téhle oblasti velmi kooperovali? Ptám se, nic víc. Je možné ten konflikt, který Izrael nemůže vyhrát, ať pobije teroristů Hamasu kolik chce? Míním, mohou tam zvítězit USA? Tak o tom svědčí výsledek včerejšího hlasování v OSN, viz
OSN vyzvala většinou hlasů k příměří na Blízkém východě. Česko proti. Zde důvod
Ocituji z něj kousek:
Valné shromáždění OSN v pátek drtivou většinou hlasů vyzvalo k okamžitému humanitárnímu příměří mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenci Hamásu a k umožnění přístupu pomoci do obléhaného Pásma Gazy a k ochranu civilistů. Česká republika byla jednou ze 14 zemí, které hlasovaly proti této rezoluci, protože neodsuzuje teroristický útok Hamásu ze 7. října a nevyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění rukojmích, uvedlo české ministerstvo zahraničí na sociální síti X.
120 zemí rezoluci podpořilo, 45 se zdrželo hlasování. Proti rezoluci hlasovalo 14 zemí, mezi nimi Izrael a jeho nejbližší spojenec, Spojené státy, pět tichomořských ostrovních států a čtyři evropské země – mezi ně patří Česká republika, dále Rakousko, Chorvatsko a Maďarsko. Celkem osm členských zemí Evropské unie hlasovalo pro, uvedla agentura ABC NEWS.
Irák později po stížnosti na technické potíže změnil svůj hlas na „ano“ a zdržel se hlasování, konečný výsledek byl 121 hlasů pro a 44 se zdrželo.
USA v OSN utrpěli výprask málo vídaných rozměrů! Dokonce větší než v dubnu 22 Rusko, když Valné shromáždění hlasovalo o tom, zda má být členem Rady OSN pro lidská práva. Viz článek Kosy
z něhož si dovolím přetisknout krátkou pasáž s čísly:
Ale zpět k tomu včerejšímu hlasování v OSN ohledně ruské další účasti v Komisi pro lidská práva. Vše dopadlo dle očekávání, to už jste četli. Takže si dáme ten detail, který je zachycen na následujícím screenshotu:
Vidíte totéž co já –
pro vyloučení 93
proti 24
zdrželo se 58
Neúčastnilo na hlasování 18
když porovnám PRO : OSTATNÍ tak jednoduchým součtem vyjde 93: 100. Takže já bych to interpretoval jako PORÁŽKU těch jedině správných. V nejlepším případě klasickou Klausovu NEVÝHRU.
Srovnejte si tehdejší ruská čísla s těmi včerejšími, řekněme – americkými!
Jen to udělejte! Kolik že drželo linku USA a kolik bylo proti plus se zdrželo?
14: 165!!!! Žádné „vítězství“ resp. Klausova nevýhra v poměru 93:100……
A ještě něco – mezi těmi, co požadují okamžité příměří v Gaze a ukončení izraelské akce jsou nepochybně i všechny ropné státy Blízkého východu a muslimského světa. V roce 1973 dostaly v podstatě na kolena celou ekonomiku tehdejšího kapitalistického světa, když v důsledku jomkipurské války vyhlásily ropné embargo na na dodávky ropy a plynu zemím, které podpořily Izrael. S devastujícími důsledky. Jak dlouho asi potrvá, pokud boje v Gaze vyeskalují a rozmáznou je v každé domácnosti na televizní obrazovce takový Al Jazeera ale i západní televize, než obyvatelstvo ropných zemí doslova donutí své vlády opět zatáhnout ropné a plynové kohouty???
„Někdo“ vyhodil do vzduchu Nordstreamy, ropovody a plynovody do Evropy z Ruska vedou přes Ukrajinu. Zakázali jsme si ruskou ropu a plyn a ještě se tím chlubíme. Vedle toho je zakázána i ropa a plyn z Iránu a ropa z Venezuely…. Pokud dodávky přeruší nebo omezí muslimští dodavatelé, což pokládám při delší izraelské akci za velmi pravděpodobné, odkud vezmeme energetické zdroje, které nutně potřebujeme k přežití, zejména teď před zimou a v zimě? Jestlipak o tom někdo alespoň někdy ráno, když už nespí a ještě nemusí z peří nějaký ten kolektivně západní papaláš trošku přemýšlí???? Ne, neodpovídejte, vím, co byste odpověděli. Váš názor sdílím…..
Do téhle pasti, která teď může a nemusí sklapnout, ale hrozí univerzálně, kdykoliv jindy, jsme si vlezli sami a dobrovolně. Jak vám vysvětlí/vysvětlil paralelní text Jeffreyho Sachse.
