…Následujícího dne hodila Anne kamarádka balíček, který obsahoval sušenku, ponožky a rukavice. Když ho však hodila přes plot z ostnatého drátu, balíček zachytila žena stojící vedle Anne. Hladová a zoufalá žena ho odmítla vrátit a nechala si ho pro sebe. Po několika dnech se pokusily o totéž znovu, a tentokrát Anne balíček chytila a získala ho tak pro sebe a Margot.
Bohužel se však Anne a Margot v hrozných podmínkách tábora nakazily tyfem.
Sestry se také setkaly s Nanette Blitz, která holokaust přežila a popisovala pak Anne „jako plešatou, vyhublou a třesoucí se“. Dodala, že Anne už nechtěla žít, protože věřila, že oba její rodiče jsou mrtví.
Jiný vězeň později vypověděl, že obličeje Margot i Anne působily už jen jako lebky potažené kůží. Byla jim strašná zima, protože byly umístěny na nejnepříznivějším místě baráku – dole vedle dveří. Během mrazivé zimy musely neustále křičet – „Zavři dveře! Zavřete dveře! “ Hlasy však každým dnem slábly.
Podle Geny Turgel, další přeživší z Bergen Belsenu, která pracovala v táborové nemocnici a sestrám pomáhala, byla Anne „blouznící, v hrozném stavu a rozpálená horečkou“. Gena Anne přinesla vodu na umytí.
Sestry však bohužel nepřežily.
Margot, která byla v oslabeném stavu, zemřela, když spadla z lůžka na studenou kamennou podlahu. To ji zabilo. Anne zemřela krátce po Margot. Do jednoho z hromadných táborových hrobů je pak pohřbily Janny a Lien Brilleslijperovy, dvě nizozemské Židovky, s nimiž se zesnulé sestry seznámily a spřátelily v koncentračním táboře Westerbork v Nizozemsku před svou deportací do Osvětimi.
Margot i Anne zemřely v únoru 1945 na následky tyfu. Zpočátku se předpokládalo, že sestry zemřely několik týdnů před osvobozením tábora 15. dubna 1945. Později se však ukázalo, že mohly zemřít již v únoru.
Protože neznáme přesné datum Margotiny smrti, bylo jí v té době buď 18, nebo 19 let. Její narozeniny připadly na stejný měsíc, kdy zemřela. Anne bylo patnáct.
Margot a Anne patří mezi miliony obětí, které byly odsouzeny k smrti hladem, žízní, na následky nemocí a špatného zacházení nebo byly zavražděny plynem z Cyklonu B.
Jedna osoba z tajné přístavby však přežila. Byl to Otto, Margotin otec. Byl osvobozen 27. ledna 1945, když Sověti vstoupili do Osvětimi.
Cestou zpět do Nizozemska zjistil, že jeho žena Edith zemřela, ale doufal, že Anne a Margot nějak přežily. Do osvobozeného Nizozemska se vrátil 3. června 1945 – devět dní před Anninými šestnáctými narozeninami.
Všechny naděje ztratil o měsíc později, když se o smrti svých dcer dozvěděl od Janny Brilleslijper, která byla, spolu se svou sestrou Lien, s Margot a Anne až do konce.
Miep Gies, jedna z pomocnic tajné přístavby, mu předala Annin deník. Když našel dost odvahy, aby si ho přečetl, byl jejím psaním ohromen. Dočetl se o Anniných snech stát se spisovatelkou a novinářkou a o jejím záměru publikovat své příběhy o jejich životě v tajné přístavbě poté, co válka skončí.
Alespoň Annin sen se nakonec splnil a svět se dozvěděl její příběh, stejně jako příběh její sestry Margot a dalších obyvatel tajné přístavby.
Prvních 3 000 výtisků její knihy – v česku vydané pod názvem „Deník Anne Frankové“ – vyšlo v roce 1947. Od té doby byla kniha přeložena do více než 70 jazyků. Lidé po celém světě se seznámili s Anniným příběhem a v roce 1960 se z úkrytu, který se na dva roky stal domovem osmi lidí snažících se přežít zvěrstva zločinného nacistického režimu, stalo muzeum: Dům Anne Frank.
Dnes můžete dokonce dům, ve kterém Margot a Anne strávily dlouhých 761 dní, navštívit. Můžete vidět také Annin pokoj, jehož stěny jsou vyzdobeny pohlednicemi a obrázky filmových hvězd, které Anne sbírala, a prohlédnout si originál jejího deníku a další rukopisy, které psala až do svého zatčení.
Dnes je Margot Frank známá především jako „Annina sestra“, navždy stojící v jejím stínu. Můžeme si jen klást otázku, zda by byla stejně slavná jako Anne, kdyby její deník přežil razii v tajné přístavbě.
Když Margot v roce 1945 zahynula v táboře smrti, byla to mladá žena. Musela zemřít jen proto, že byla Židovka. Nikdy nesmíme zapomenout na holokaust a musíme udržovat při životě vzpomínky na lidi, jako byly Margot a Anne Frank. Obě se staly symbolem holokaustu.
Musíme si je připomínat a nechat je žít věčně, aby nám připomínali nebezpečí diskriminace, rasismu a nenávisti vůči sobě navzájem, protože historie se často ráda opakuje.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#ww2
#holokaust
