Ticho, pak dlouhý smích a já seděla znova na té své posteli. Ještěže mě hází vždycky do měkkého.
Poslední dobou mám tolik otázek a nikdo na ně nemá odpovědi. Proč by taky měl někdo vědět to, co chci vědět já. Třeba včera, ve snu, jsem se ocitla v pekle a koukala, který kotel je pro mě. Nikde jmenovky nebyly, ale z každého šel takový žár, že jsem rychle koukala, kde nechal tesař díru. Díru jsem neviděla, ale stín nějaké postavy. Hrůzou se mi naježily vlasy, ale nohy jsem měla jako z olova, tak jsem jen stála a čekala, jak si mě hodí přes rameno a mrskne do nějakého kotle. Stín se zmenšoval a zmenšoval a přede mnou stál docela hezký chlap a pobaveně se culil. Tak to mě nakoplo a taky naštvalo.
„Čemu se směješ, ty… ty… ty. Co vlastně jsi? Rohy nemáš, ocas nemáš a kopyto taky nevidím,“ vylezla ze mě docela souvislá věta.
„Ty si asi spadla z višně. Na co bych měl mít takové blbosti? Já jsem říkal Božímu Otci, že vyrobil lidi blbě a že je má úplně zrušit. Jste naivní, věříte na čerty s kopyty a na peklo, kde vás vaříme. Nevaříme. My si tu topíme, aby bylo pěkně teplo, chápeš? Víš, kolik by tady muselo být kotlů, kdyby se tady vařili hříšníci? To se nedá ani spočítat a kde by potom bydleli padlí andělé? Do nebe věčně zpívat Aleluja nechceme a lidi tady taky nechceme. Co tady děláš ty, tak to je mně záhada,“ culil se na mě padlý anděl.
„Snad se nějak jmenuješ. Tak mi to řekni, ať vím, s kým jsem mluvila v pekle než se probudím,“ odpověděla jsem.
„Jsem Lucifer a ty, holka bláznivá, nespíš. Nevím, kdo tě sem přitáhl, ale jsi vzhůru a asi na návštěvě. To bude práce tam toho nahoře. Asi nemá chuť s tebou žvanit, tak tě poslal na krk mně, ale já tě tu nechci. My nemáme rádi nikoho z lidí, protože jste jedna banda. Jinak by ta vaše Země, kterou jste od Otce dostali darem, vypadala jinak. A nic neříkej, nevysvětluj, protože vinni jste všichni. Jedni ničí a druzí jim to trpí. Já nejsem Bůh, abyste se ke mně pomodlili a já vám odpustil. Kvůli vám žijeme pod zemí. Teď zavři oči a já tě pošlu, kam patříš.“
Cosi zadulo a já byla na opačné straně na obláčku vedle tatíka Boha.
„Ježíš Maria, já už jsem zase tady. Stejně je to k ničemu, protože ani ty, vševědoucí, mi neodpovíš, nikdo mi neodpoví,“ konstatovala jsem před tváří Boží.
„No to jsi vzala zostra, Mili,“ usmál se Bůh. „Nechceš to aspoň zkusit? Stejně se nudím a tvoje společnost mě pokaždé pobaví,“ usmál se pobaveně, poposedl a skoro to vypadalo, že natáhl svoje vševědoucí uši.
„Když myslíš, tak já ti tu otázku položím. Kolik je v tom nekonečném vesmíru Bohů a proč je v přikázání věta, že jen v JEDNOHO BOHA VĚŘIT BUDEŠ, když jich máme na Zemi tolik, že se v tom nevyzná ani prase? Hlavně jeden mi sedí v žaludku. Říká si Alláh a Mohammed je jeho prorok. Hlavně dělají všechno tak, aby to bylo přímo obráceně od tvého učení. Víš, že se ohánějí tvým archandělem Gabrielem? Já tomu vůbec nerozumím. Vždyť by všichni ti, co v tebe nevěří, měli skončit v pekle, a tam není ani noha. Potkala jsem tam jen Lucifera a ten na lidi z vysoka kašle a ještě ti neodpustil, že jsi nás vytvořil.“
Otec se na mě smutně podíval a řekl: „Pleteš se, Mili, on mi neměl za zlé, že jsem vás stvořil, ale že jsem si s vámi nevěděl rady ani já a nakonec jsem vám dal svobodnou vůli. Lucifer vás chtěl mít pod kontrolou, abyste se nepozabíjeli, ale já jsem trval na svém, že to jednou zvládnete a budete opravdu lidmi. Vypadá to, že já, vševědoucí, jsem se spletl a můj padlý anděl Lucifer měl pravdu. A co mi fakt nikdy neodpustil, je to, že jsem vám dal ke spasení svého syna a dovolil, aby trpěl za vaše hříchy.“
„Dobře, to bych ti těžko odpouštěla i já jako matka. Nedala bych svoje dítě za něčí spasení ani omylem. Ať se každý chová tak, aby byl spasen sám. Ale pořád nevím, proč dovolíš tolik Bohů a z toho rostoucí náboženskou nenávist.“
„Je jen jeden Bůh, a to jsem já. Však i Alláh znamená v překladu Bůh a muslimové ho převzali z židovské víry. Ti mají také jen jednoho Boha, zrovna jako křesťané si tuhle víru vzali od židů. Všichni tedy věříte v jednoho Boha, a to ve mně, jen máte pořád pocit, že ten druhý lže. Židé se rozhodli nevěřit mému synovi, a tak se víra naštěpila. Pak přišel Muhammad s tou svou verzí a můžu ti říct, že korán rozhodně není moje věc, ale je vytvořen obchodníkem, válečníkem, smilníkem a lumpem. To víš, že mnohým se tahle víra zalíbila. Pro muže je jak dělaná. Z žen nadělala méněcenné bytosti, co nemohou skoro nic, a muži mohou všechno.“
„Tak s tím něco udělej a nečekej, až nám bude ještě hůř,“ skočila jsem mu do řeči.
„To nejde. Jednou jste dostali svobodnou vůli a já dal svoje slovo, že se do lidských záležitostí nebudu plést, a moje slovo je zákon,“ odpověděl Bůh, zabafal z fajky a sklonil svoji šedivou hlavu.
„Ještě jednu otázku. Máme ještě šanci otočit běh událostí?“
„Máte, ale je za pět minut dvanáct, tak se seber a utíkej domů a začni u sebe,“ chtěl se mě zbavit nějak rychle.
„No moment, ještě jsi mi neodpověděl, kde jsou všichni hříšníci, když je peklo prázdné.“
Ticho, pak dlouhý smích a já seděla znova na té své posteli. Ještěže mě háže vždycky do měkkého.
