O hrdinství policistů v Krakově a šanci na morální obnovu polské společnosti
V okamžicích největšího ohrožení se projevuje to, co je ve společnosti nejcennější. Polští policisté, Jakub Kulik, který i přes střelná zranění zneškodnil jednoho z atentátníků, jeho kolega Artur Morański, který jako první zasáhl Michała O., a lékaři a záchranáři spěchající na pomoc obětem ukázali, co znamená hrdinská odpovědnost za druhého člověka. Jejich hrdinství se může stát počátkem morálního uzdravení. Krize totiž není jen okamžikem, v němž se rozhoduje o osudu společenství, ale také chvílí, kdy se rodí vzory, které umožňují jeho uzdravení.
Slovo „krize“ pochází z řečtiny. Původně se jednalo o pojem používaný v medicíně. Šlo o zlomový okamžik v průběhu nemoci, kdy se rozhodovalo, zda pacient zemře, nebo se uzdraví.
V tomto smyslu je krize společenství okamžikem, kdy se tragické události mohou ukázat buď jako hřebík do jeho rakve, anebo jako počátek obnovy a opětovného sjednocení.
Každá hraniční situace odhaluje skutečné tváře, strhává masky, stává se okamžikem zkoušky a postavení se tváří v tvář pravdě. Právě takové okamžiky nás definují jako lidi. Rodí hrdiny i antihrdiny, stávají se důvodem k hrdosti nebo k výčitkám svědomí a studu.
Je to čas hrdinů, jejichž hrdinské činy vrací smysl společenství, i antihrdinů, jejichž nemravnost bere naději na jeho přežití a zbavuje ho morálního kyslíku. Sobotní útok na Hlavním náměstí v Krakově, 200 metrů od místa mého pracoviště, je právě takovým přelomovým okamžikem.
Na antihrdiny bychom neměli zapomínat a jejich chování je třeba s veškerou přísností odsoudit jako akty veřejné nemravnosti. Mohou však být užiteční. Představují prototyp, čin hodný odsouzení.
O hrdinech se zmíním podrobněji, protože je dnes ve veřejném životě potřebujeme jako kyslík. Starší strážník Jakub Kulik a starší strážník Artur Morański jsou dva policisté, kteří zločince zneškodnili.
Dr. Mateusz Wierdak a prof. Michał Pędziwiatr jsou dva chirurgové, kteří jako svědci atentátu, nacházející se v blízkosti se svými rodinami, bez váhání vyrazili na pomoc zraněným. Kromě nich je třeba vyzdvihnout také celou skupinu policistů, jejichž jména nejsou známa, kteří se účastnili pronásledování, a také zdravotní sestry a lékaře, kteří poskytovali pomoc zraněným.
Všichni tito lidé nezachraňovali lidi kvůli jejich názorům, ale kvůli hodnotě lidského života. Uznali, že je třeba riskovat vlastní život, aby zachránili cizí lidi.
Jelikož je taková obětavost možná, znamená to, že společenství stále stojí za obětování krve. A pokud za to stojí, znamená to, že žije. Kolem nevinně prolité krve se může sjednotit a obnovit. Díky hrdinskému postoji těchto hrdinů má tato oběť sílu dát společenství šanci na morální obnovu a smytí provinění.
Záměrně se o samotném vrahovi nezmiňuji podrobněji, protože takové zlo vždy do jisté míry zůstává záhadou. Štve mě, když se tato záhada redukuje buď na politickou motivaci, nebo na duševní nemoc.
Nic takový zločin neospravedlňuje a o jeho skutečných příčinách stále víme jen málo. Je lepší ptát se nejen na to, z čeho tento zločin vychází, ale především na to, kam nás jako společnost může dovést.
Pro mě je to další příklad tragédie, vedle vlny násilí v polských školách, který poukazuje na postupující dezintegraci polské společnosti. To, co jsme ještě nedávno sledovali v televizi v podobě reportáží o teroristických činech a atentátech páchaných mladými lidmi, třeba ve Spojených státech, se dnes děje v Polsku.
Mladí lidé stále častěji projevují neúctu k pravidlům, na nichž je založeno naše společné soužití. Jsou jako buňky, které přestávají spolupracovat s organismem a začínají proti němu působit. Podobně jako u autoimunitního onemocnění.
Pokud jako společenství trpíme, pak se od osudné soboty 7. listopadu nacházíme ve fázi krize. V tomto okamžiku můžeme buď upadnout do další dezintegrace, nebo se začít uzdravovat.
Dnes to nelze udělat jinak, než že vyvodíme závěry z postojů hlavních aktérů minulého víkendu. Buďme jako Jakub Kulik, Artur Morański, Mateusz Wiertak, Michał Pędziwiatr a další, prozatím bezejmenní hrdinové. Jejich hrdinství představuje duchovní protiváhu ďábelského zločinu Michała O.
Autor je místopředsedou Klubu Jagiellonskiego
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
