Nemám toho slovenského premiéra české republiky na tapetě mobilního telefonu, ani s ním neusínám v jednom loži či v povlečení s jeho tváří, přesto tento úvodník. Pro toho, kdo se nenechal odradit, bude vysvětlení dál v článku. Zbytek prosím rovnou do diskuse stěžovat si na Vaše/naše mizerný životy.
Srbská krajina je země bohatá na korupci. Dokonce tak bohatá jako my. Stejně jako u nás nejsou v našich rukách vodovody, továrny a půda tak v Srbsku stejně a dvakrát hůř. Klientelismus tu není jako u nás maskován za státní správu, ale státní správa je zde esencí klientelismu. Vše pod drobnohledem veřejnosti. Zatím co náš novodobý tatíček Husák Drůbežák si libuje ve fondech mimo jeho kontrolu. Mimo jeho správní radu, tady jedou vyšší ligu.
Veřejné leč v praxi těžko ověřitelné tetky klepny tvrdí, že srbský El Prezidente je bratrem jistého Dona Pabla. Zatím co náš Don Pablo z Brna těží bitcoin, tady se jede po staru: společnice, omamné látky a chlebíčky. To vše za podpory fotbalu a čínských investic.
Poznejte zemi, kde pro státní správu je zcela normální, že Vám za Vaše dílo nezaplatí. Nezaplatí, nemusí, nebo zaplatí, až jim postavíte doma bazén darem. To je vůči našemu webu na veřejné zakázky úplně jiná liga. V Čechách si hrajeme na transparentnost a občas nám to vyjde. V Srbsku není potřeba hrát si na TRANS-PARADENCI INTERNÁCIKNOJÁL. Tu se jede podle nepsaných Pravidel moštárny, která nemusíte číst, protože Váš vůdce to již čte za Vás.
Od doby Přemysla Oráče se u nás postavilo alespoň metro v Brně Praze. V Srbsku se stále základní infastruktura železnic nezměnila několik tisíciletí. Dříve pojede rychlovlak z Jihlava – město do Jihlava – nádraží než zde vybudují síť železnic spojující velká města. Je tu prostě znát staletí bojů o to, kdo má větší víru. Zda je lepší poslouchat Alláha, nebo se Ježíška bát. Co nerozbilo v 90.tých letech humanitární Havlovo bomby, to dokonalo po rozpadu Jugoslávie všeobecná korupce a odliv mladých mozků na západ.
U nás zdrhnete do západního Německa. Pracujete v říši. Vozíte vlaky a neptáte se na jízdní řád. Čekáte až vyjde z komína kouř, padne Vám směna, budete brzo doma, navařeno, děti a žena. Když se Vás zeptají jako Vašeho strýce po druhé světové v Norimberku u soudu, zda jste si nevšiml, že v tom vagonu jsou lidi na smrt hubení…odpovíte jen: „Já měl jízdní řád, já byl u železnic a chtěl jsem být doma včas a mít ty životní jistoty“. Žijete v ČR za české ceny. Potichu šetříte na letenku do Venezuely, až se to vše strýčkovi Šulcovi rozpadne jako předtím dědovi Adolfovi. V Srbsku můžete doufat ve vízum do Maďarska, nebo se snažit nacpat do světa, kde budete za lůzu. Je to na Vás, zda polknete národní hrdost a zahodíte mládí, abyste zde na stará kolena koupil kuću a měl kde plodit další generaci otroků do západních fabrik.
Není tu lehké žití, proto Bůh ochraňuj Babiše, mohlo by to být horší a zpět už cesty nevidět, tak jako tady.
Všem pracovníkům z Čech v říši pracujícím dobré zdraví, velké příděly a dobré jízdní řády. Jen pamatujte, že občas ta historie je svině a z mašinfíry může být rychle cestující třetí třídy jedoucím do míst kde továrna s komínem vysokým a tavnou pecí sídlí.
Z Bělehradu
Mír, lásku a humanitární obohacení ala Havel
Pan Krampus
7.5.2026
Související články:
489x přečteno
