V exkluzivním rozhovoru pro Kyiv Post popsal generál Ben Hodges, bývalý velitel amerických sil v Evropě, jak se díky přesným a cíleným úderům Ukrajiny mění strategická dynamika války. Podle něj může být Ukrajina ve výsledku nejen vítězem války, ale dokonce i budoucím bezpečnostním motorem Evropy. Také další analytici jsou optimističtí a sčítají obří ruské ztráty.
Foto: Tvrdé boje ve válečné zóně na Ukrajině | Shutterstock
Ben Hodges ocenil rostoucí schopnost Ukrajiny zasahovat cíle hluboko na ruském území – především logistická centra, sklady a velitelství. Tyto útoky nejsou pouze symbolické: mají přímý dopad na soudržnost ruské fronty, protože narušují zásobování i velení. „Ukrajinci si vybírají klíčové body – a přesnost těchto úderů zásadně oslabuje ruskou efektivitu,“ konstatoval.
Generál se vyjádřil i k obavám z jaderné eskalace, které doprovázejí ruské hrozby. Podle něj jsou takové hrozby součástí psychologické války. „Západní odstrašení funguje. Rusko ví, že by nasazením jaderné zbraně ztratilo vše – a nezískalo nic,“ říká Hodges.
Rozhovor se dotkl i širšího geopolitického rámce, včetně napětí mezi Izraelem a Íránem. Podle Hodgese je třeba vnímat všechny tyto konflikty jako součást proměny globální bezpečnostní architektury, kde hraje Ukrajina stále významnější roli.
Zásadním tématem bylo i to, co přijde po válce. Hodges věří, že Ukrajina má potenciál stát se hlavním pilířem evropského obranného průmyslu. Díky zkušenostem z války, moderním technologiím a silné motivaci by mohla zaujmout klíčové místo ve výrobě a vývoji obranných systémů. „Ukrajina už dnes není jen příjemcem pomoci. Je partnerem a inovátorem,“ řekl mimo jiné Hodges.
K podobnému závěru se přiklání i další špičkoví analytici – například Seth Jones a Riley McCabe z washingtonského think-tanku Center for Strategic and International Studies. Ti ve své aktuální zprávě upozorňují, že Rusko od ledna 2024 získalo méně než 1 % ukrajinského území, přičemž utrpělo extrémní ztráty – přes 1 200 obrněných vozidel, 2 000 tanků a 3 200 bojových vozidel pěchoty. V kontrastu s těmito minimálními zisky působí ruské válečné úsilí jako drahá a neefektivní agónie, která je odsouzena k neúspěchu. Autoři konstatují, že Rusko nejen že nedosáhlo strategických cílů, ale dál krvácí v sérii neúspěšných ofenziv, zatímco Ukrajina modernizuje výzbroj, adaptuje taktiku a stále efektivněji zasahuje cíle hluboko v týlu nepřítele.
Problém všech těchto analýz je ale ten, že Rusko přes všechny objektivní problémy i predikce prostě hodlá vytrvat ve válce. Vladimir Putin ji nehodlá ukončit a je otázka, jestli ho k tomu mohou donutit jakékoliv ekonomické nebo vojenské ztráty. Tlak ze strany Západu, konkrétně Spojených států nepřichází. Naopak s novou americkou administrativou se zdá, že Putin cítí, že má volné ruce a nemusí se bát amerického tlaku. Jestli na frontě umře jeden milion vojáků nebo dva, ho v podstatě nezajímá. Stejně tak je schopen omezit ekonomické vyhlídky své země na naprosté minimum, pokud to bude nutné. Situace tak z vnějšího pohledu nevypadá tak nadějně, jak ji vidí někteří západní analytici.
Zdroj: Kyiv Post
