Živá debata mezi Candace Owensovou a Andrewem Wilsonem, která proběhla 14. srpna 2026 v pořadu PBD Podcast, přinesla mimořádně ostrý střet ohledně okolností vraždy zakladatele organizace Turning Point USA Charlieho Kirka.
Debata se točila kolem alternativních teorií, které Owensová dlouhodobě šíří, a oficiální verze vyšetřování, kterou naopak hájil konzervativní komentátor a online debatér Andrew Wilson. V debatě se Wilson klidně ptá Owensové, jaké má důkazy pro svá tvrzení, že Francie a Izrael byly součástí spiknutí za účelem Charlieho vraždy.
A tady je jádro celé věci: Candace opakovaně tvrdí, že jejím důkazem je zkrátka to, co si ona „myslí“, a basta.
Wilson se jí trpělivě ptá, znovu a znovu, proč k tomuto závěru došla. Owensová se rozzlobí a řekne mu, že nemá právo jí říkat, co si má myslet.
Wilson říká, že samozřejmě má právo na svůj názor, ale že chce vědět, jaká fakta ji k tomuto závěru vedla. Nezdá se, že by chápala, že její závěry se samy o sobě neospravedlňují. Wilsonovy zcela racionální otázky dokonce považuje za osobní útok.
Jedná se o klasickou obrannou strategii typu Cluster B. Mnoho lidí, kteří trpí narcistickou poruchou osobnosti a hraniční poruchou osobnosti, nedokáže odlišit pravdu od svých emocionálních reakcí. Jinými slovy, považují své osobní emocionální reakce na svět za neomylné vodítko k pravdě – a jakékoli zpochybnění svých závěrů vnímají jako osobní útok.
„Pokud to tak cítím, musí to být pravda“ – takovým způsobem přistupují ke světu. S lidmi, kteří trpí duševními poruchami skupiny B, nelze rozumně diskutovat. Nejsou toho schopni.
Ať už Andrew Wilson tímto počinem dosáhl čehokoli jiného, odhalil, že Candace Owensová je pravděpodobně duševně nemocná, a to konkrétními způsoby. Jak napsal Christopher Rufo, „psychologické poruchy jsou dnes považovány za hodnotu a jsou pevně zakotveny v našich institucích. Musíme pochopit, s čím máme co do činění.“
Řekl bych, že katastrofa kolem Jasona Ardaye, podvodníka, který se stal „nejmladším černošským profesorem v historii Cambridgeské univerzity“, s tím má hodně společného, a to v tom, že lidé, kteří ho po celou jeho kariéru podporovali, přijali klasické myšlení skupiny B za své a vytvořili z něj ideologii.
Toto nebezpečí však nečíhá jen na woke levici, jak správně poznamenává konzervativní komentátor Rod Dreher. Greg Conti a Aaron Sibarium, oba konzervativní autoři vystupující proti DEI, na stránce New York Times varují, že americká pravice „nyní pije stejný jed, před kterým varovala“, když podléhá pokušení přebírat ty nejhorší mechanismy a patologie od progresivní levice, proti kterým sama původně bojovala. Hrozí nebezpečí, že „Republikánská strana bude vnímána jako zrcadlový obraz levicové identitární politiky“, což způsobí, že voliči z řad „anti-woke“, kteří dosud váhali, koalici opustí…
Lži se nestávají ospravedlnitelnějšími jen proto, že je vyprávíme a žijeme podle nich, abychom prosadili vlastní zájmy. Konzervativci to kdysi věděli, končí svůj komentář Dreher. Bylo by prohrou všech, kdyby i oni propadli šílenství.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
