BAWERK.EU
Dvacetičtyřletá dentální hygienistka a novomanželka Zoe Dippelová učinila zajímavý objev, který se stál na TikToku virálním. Procházela fotoalbum své švagrové, když z něj vypadl dlouhý účet z obchodu s potravinami ze dne 20. června 1997. Stodvacetdva položek bylo zaneseno na tomto účtu, včetně všech druhů potravin a věcí potřebných pro péči o dvojčata jako dětské pleny a papírové utěrky atd. Celkem bylo za tento nákup utraceno 155 dolarů a 34 centů. Dippelová postovala video s tímto účtem, které bylo za minulé tři týdny zhlédnuto 2,8 milionkrát. Jak se zdá, hodně mladých TikTokerů komentujících video bylo překvapeno tím, jak nízké různé ceny byly a chtělo vědět, kolik by stál celý tento koš 122 položek dneska.
Dippelová přišla ještě s jedním videem ukazujícím srovnání cen mezi roky 1997 a 2025. Byla schopna vložit stejné položky do aplikace pro rozvoz nákupů, aby zjistila, za kolik bude stejný prodejní řetězec účtovat stejné zboží dneska [pokud je v USA situace podobná jako v ČR je poplatek za dovoz jídla účtován zvlášť, pozn. překladatele]. Za více jak 28 a půl roku celková cena těchto 122 položek narostla na 504 dolarů a 11 centů. Velikost vzestupu u tohoto spotřebního koše – nazvěme ho jako Zoin cenový index (anglicky Zoe’s Price Index; zkráceně ZPI) – za tuto dobu znamená, že ZPI rostl ročně o 4,2 %.
Míra růstu ZPI nevybočuje z řady neupravovaných cenových indexů. Pro příklad anualizovaná míra růstu mediánových cen bydlení v USA za zhruba stejnou dobu je i vyšší, přibližně 4,8 %. Na druhou stranu medián příjmů domácností rostl mezi lety 1997 a 2024 jen o něco málo než 3,1 % ročně, což potvrzuje široce rozšířený dojem, že příjmy nedrží krok s náklady na živobytí. Dippelová byla pochopitelně zachmuřená, co se týká toho, jak si lidé mohou dovolit takovýto rychlý nárůst cen potravin. Její video zdůraznilo právě to, jak důležitou se stala záležitost stran dostupnosti zboží pro mnoho lidí.
Zatímco všechny cenové indexy jsou vnitřně problematické kvůli neschopnosti ekonomů přímo pozorovat anebo měřit subjektivní hodnoty existující uvnitř hlav spotřebitelů a těch, co spoří, a tak nejsou schopní různým cenám řádně přiřadit váhy nebo i rozhodnout, která metoda by měla býti použita pro sečtení vážených cen do jediného indexu hodnot. ZPI index se nepotřebuje strachovat stran tajemných nesmyslů, typu hedonistické přizpůsobení, imputace cen, sečítání anebo geometrické průměry, které znervózňují většinu ekonomů-ekonometrů, když konstruují cenový index. Celková cena v indexu ZPI je hodnověrným odhadem „nákladů na živobytí“ bez jakýchkoliv přizpůsobení.
Přesvědčivou záležitostí ohledně ZPI je to, že představuje rozumně diversifikovanou, realistickou selekci základního spotřebního zboží, která byla kdysi potřebná pro určitou rodinu a je pořád běžně potřebná pro mnoho rodin v podobných podmínkách i dnes. Celková cena na účtu z obchodu s potravinami (tj. v podstatě supermarketu) byla aktuálním výdajem učiněným v ten den (přinejmenším s ohledem na zboží, které se typicky nalézá v obchodě s potravinami) a stejné položky jsou stále slušným zastoupením toho, jaké náklady by mohla nést nějaká rodina s dvěma dětmi, aby mohla dneska vyžít. Zdá se býti rozumným předpokládat to, že ani položky ve spotřebním koši ZPI ani základní potřeby spotřebitelů ze střední třídy, kteří se snaží uživit rodinu, se nezměnily tak moc za poslední roky a téměř každý je může lehce vztáhnout k účtu z obchodu s potravinami [musím se přiznat, že to je poněkud odvážné tvrzení, jistě se některé potřeby, suroviny a tedy i výrobky musely proměnit za tak dlouhou dobu, pozn. překladatele].
Tak jak je na tom oficiální index spotřebitelských cen (Consumer Price Index, čili zkráceně CPI) publikovaný Kanceláří pro statistiku práce (Bureau of Labor Statistics) ve srovnání s CPI? Vzestup CPI mezi červnem 1997 a prosincem 2025 převedený do roční míry růstu životních nákladů je 2,5 %. Nejen, že je míra růstu CPI významně nižší než míra růstu u ZPI, ale růst CPI je dostatečně nízký, aby z něj plynulo, že mediánový příjem domácností je rostoucí, ne klesající, co se týká reálného vyjádření v daném časovém rozpětí.
Jinými slovy, zatímco reálné spotřebitelské ceny základního zboží jaké jsou zachyceny ZPI nebo mediánem cen bydlení se od roku 1997 více než ztrojnásobily, oficiální CPI se jen sotva zdvojnásobil. Tak máme opravdu věřit tomu, že jíme dvě třetiny jídla, měníme dvě třetiny plínek a žijeme ve dvou třetinách bydlení ve srovnání se starými dny za presidenta Clintona a ještě si užíváme stejný životní standard? Nebo je moudřejší věřit tomu, že hry Kanceláře pro statistiku mají za cíl učinit to, že politici budou vypadat dobře a dále učinit osekání vládních slibů, odečtů daní a tak dále, které jsou indexované na oficiální CPI, neviditelným?
Zatímco několik disentujících ekonomů si po desetiletí stěžuje na zkratkovité metody Kanceláře pro statistiku práce při výpočtu CPI, mnoho z ekonomů pozornost takovýmto detailům nevěnuje. Na druhou stranu miliony lidí věnují pozornost Zoi Dippelové a jejímu účtu z obchodu s potravinami. Podstatný rozdíl mezi nárůstem CPI a nárůstem ZPI je příliš velký na to, aby byl zakryt a tak je nemožné pro ty, kdož zápasí o zajištění živobytí, aby ho ignorovali.
Pokračující inflace peněžní zásoby a její škodlivé dopady – stálá eroze kupní síly amerického dolaru, stálá koncentrace poctivě nezískaného bohatství v rukách velkých bank, úvěrem poháněných institucí a příjemců s „nároky“ a deindustrializace zaviněná spotřebou kapitálu a hospodářskými cykly vzestupu a úpadku, které vedou k plýtvání – je příčinou nárůstu cen, který je jistě tak šílený a skličující, jak Dippelová tvrdí. Její reakce na srovnání obou účtů je plně oprávněná. Poslední měření Rothbardovy-Salernovy celkové nabídky peněz (které dle mého podceňuje celkový nárůst nabídky peněž a současnou meziroční míru nárůstu této nabídky, ačkoliv je mnohem lepší než oficiální peněžní agregát M2 měřící nabídku peněz) ukazuje, že míra růstu celkové nabídky peněz akceleruje a Federální reservní systém vzdal v těchto měsících boj s inflací.
Tak dlouho jak politici chrlí proud klamavých fantazií o tom, že zde v Americe není „prakticky žádná inflace“, tak dlouho jak předstírají guvernéři Federálního reservního systému, že naše inflační problémy jsou „dočasné“, a že ustoupí politickým poptávkám stran toho, že rychlejší znehodnocení dolaru je přijatelné, tak dlouho jak výstupy novinářů přebírají legrační víru v serióznost cenových indexů, Amerika potřebuje lidi jako je Zoe Dippelová, aby říkali mocným pravdu a drželi veřejnou diskusi o cenách zakotvenou v realitě.
Pro plný poznámkový aparát viz originál.
DODATEK Z ČESKÉ REPUBLIKY – vývoj cen vybraných potravin:
Poznámky k tabulce:
1) Procentní změna mezi začátkem roku 2017 a koncem roku 2021.
2) Procentní změna mezi začátkem roku 2017 a lednem 2026.
3) Procentní změna mezi koncem roku 2021 a lednem 2026.
4) V případě některých cen byla použita průměrná cena zaznamenaná v dané době.
5) Většina nákupů realizována v řetězci Billa v lokalitě Brno.
6) Než jsem dokončil překlad, došlo k poměrně výraznému poklesu cen másla, zda bude tento pokles trvalejšího charakteru se teprve uvidí.
7) Bohemia tyčinky bramborové postihla mírná smrskflace.
BAWERK.EU
[Autor Vincent Cook. Vyšlo na Mises.org dne 5. II. 2026 pod názvem „Which to Believe: The Official CPI or Zoe Dippel’s Grocery Receipts?“]
