LUKÁŠ KOVANDA
Válka s Íránem se rozšiřuje o další, klíčovou frontu. V důsledku povážlivě roste nejen cena ropy, ale také třeba nákladnost českého dluhu. I tak zásadně roste pravděpodobnost, že Babišova vláda obnoví regulaci cen pohonných hmot.
Jemenští povstalci, Húsíové, spojenci Teheránu, v Rudém moři zaútočili na dva ropné tankery. Už dříve v tomto týdnu pohrozili, že tam budou útočit na saudskoarabská plavidla či plavidla, která přepravují saudskoarabskou ropu. Ropa Brent v reakci výrazně zdražuje, když dnes přidává takřka čtyři procenta a atakuje cenovku 98 dolarů za barel. Od začátku týdne její cena narůstá už o takřka jedenáct procent.
Húsíové začali v Rudém moři útočit na obchodní plavidla už na sklonku roku 2023, kdy tam prováděli raketové a dronové útoky coby odplatu za údery Izraele v Gaze. Tyto útoky skončily příměřím z loňského května. Nyní je tedy Húsíové obnovují, čímž mohou dále zásadně ochromit světový obchod s ropou. Rijád totiž Rudé moře v posledních měsících využívá jako hlavní náhradu za uzavřený Hormuzský průliv k vývozu své ropy, zejména do Asie. Plavidla při této cestě musí překonat průliv Báb al-Mandab, který spojuje Rudé moře s Adenským zálivem. Tato úžina a její okolí je k útokům příhodné – lze ji jejich prostřednictvím a souvisejícími hrozbami uzavřít podobně jako Hormuz.
Ropné barely ovšem nelze uzavřením Báb al-Mandabu neboli „Brány nářků“ uvěznit pro námořní přepravu zcela, jako je to možné s barely v Perském zálivu uzavřením Hormuzského průlivu. Nicméně plavidla směřující do Asie musí zdolat o zhruba 10 tisíc námořních mil delší trasu (to je tedy o přibližně 33 dní delší plavba), jestliže je hrozby útokem v podání Húsíů donutí využít Suezský průplav a následně obeplouvat prakticky celou Afriku.
Navíc, plavidla typu supertankerů musí před veplutím do Suezského průplavu zhruba polovinu svého nákladu vyložit, načež daná převážená ropa dále putuje ropovodem Sumed přes egyptskou pevninu do místa, kde ji supertanker po svém proplutí Suezu opět naloží. Toto vyložení a následné opětovné naložení samozřejmě bere další čas (zejména musí-li ropovod odbavit naráz ropu z více supertankerů) nad rámec dodatečné časové investice v podobě nutného obeplutí Afriky. A čas jsou peníze. Třeba i v podobě dražšího pojistného, které si často celkově více než dvojnásobně dlouhá plavba vyžádá. A samotné proplutí Suezu také není zadarmo. Navíc se přidávají náklady obětované příležitosti, náklady spjaté také s o (další) zhruba měsíc delším časem návratu, vyšší výdaje za mzdy námořníků, palivo atp.
Celkově se tak přeprava barelů v supertankeru z Janbú, tedy ze saúdskoarabského přístavu u Rudého moře, na západní pobřeží Indie prodraží z běžných v přepočtu 60 milionů korun na takřka 300 milionů korun. Tedy pětinásobně.
Několikanásobně vyšší nákladnost přepravy barelů ze Saúdské Arábie do Asie se odrazí v její snížené dostupnosti v nejen v Asii samotné, nýbrž zprostředkovaně celosvětově, což právě nyní tlačí cenu ropy Brent vzhůru. Cena Brentu tudíž dnes vzrostla až na uvedených takřka 98 dolarů za barel, což je nejvyšší cena tohoto globálně referenčního druhu ropy od začátku letošního června.
Ještě kritičtější než situace na světovém trhu s ropou je však ta na světovém trhu s naftou. Zatímco totiž média a politici se primárně zaměřují na světový trh se surovou ropou, větší drama se nyní odehrává v „jeho stínu“, a sice právě na globálním trhu s naftou. Laikovi se totiž může zdát jaksi přebytečné sledovat naráz jak trh s ropou, tak trh s naftou, vždyť přece když zdraží ropa, stoupne cena nafty, a naopak. Tak jednoduché to ale není. Cena ropy a cena z ní získaných produktů typu právě nafty se nemusí vyvíjet v tandemu. A v současnosti rozhodně nevyvíjí.
Nůžky mezi cenou barelu nafty a cenou barelu ropy se nyní v Evropě rozevřely do historicky rekordní šíře. Včera rozdíl v ceně barelu obou komodit historicky poprvé uzavřel evropské burzovní obchodování na úrovni zhruba 70 dolarů. Je tak vyšší než kdykoli po vpádu Ruska na Ukrajinu roku 2022.
V praxi tento nárůst ceny nafty oproti ceně ropy značí, že pohled pouze na vývoj světové ceny ropy může být zavádějící. Protože ekonomika – průmysl, doprava, automobily, atd. – není bezprostředně poháněna ropou, ale zhusta právě naftou. Například v Česku činí podíl nafty na spotřebovaných pohonných hmotách takřka 75 procent.
Jestliže tedy momentálně stojí ropa Brent ve světě ještě ani ne 100 dolarů za barel, taková cena falešně uklidňuje, neboť cena nafty je nyní kvůli rostoucí přirážce oproti ropě – rostoucímu takzvanému crack spreadu – taková, jako by se cena ropy pohybovala notně nad úrovní 100 dolarů za barel. Nepřekvapí pak, že i když se ropa Brent stále ještě drží pod úrovní 100 dolarů za barel, cena velkoobchodní nafty na komoditní burze v Rotterdamu včera v přepočtu do korun uzavřela na nejvyšší úrovni od letošního 5. května – více než 26 700 Kč za tunu. Když nafta v Rotterdamu naposledy vykazovala podobnou cenu, stála ropa zhruba 110 dolarů za barel.
Přitom cena motorové nafty u českých čerpacích stanic se odvíjí právě od vývoje ceny velkoobchodní nafty na burze v Rotterdamu. Na poměry posledních měsíců stále poměrně nízká cena ropy – nižší než 100 dolarů za barel – tak maskuje tíseň na světovém trhu s naftou, jejímž ohniskem je Evropa.
Zásoby nafty jsou nyní v Evropě na mnohaletém minimu, varuje americká banka Morgan Stanley. Situace se přitom podle ní bude v nadcházejících měsících dále zhoršovat – na dně by se evropské zásoby nafty měly ocitnout letos v listopadu, kdy mají činit jen 299 milionů barelů, což by pro danou část roku bylo nejméně minimálně od roku 2015.
Pro české řidiče to znamená, že musí ve zbytku letoška počítat s citelným nárůstem ceny nafty či jejími poměrně vysokými cenami, pokud tedy výrazněji neklesnou ceny ropy samotné – jejich citelnější pokles by sňal část stávající tísně právě i z trhu s naftou.
Jenže vývoj na trhu s ropou se zatím tedy spíše dále komplikuje. Hormuzský průliv je totiž opět uzavřený, Američané opět blokují íránské přístavy a jemenští povstalci nově útočí na tankery v Rudém moři.
Do toho se přidávají stále účinnější údery ukrajinských sil na ruské rafinérie, které Rusko přiměly začátkem tohoto měsíce zakázat vývoz své nafty – i když svoji ropu vyváží dále. To, že se ruská nafta nedostává na světový trh, představuje zásadní cenový tlak, který společně s komplikovanou situací v Perském zálivu a nyní i Rudém moři představuje stěžejní důvod, proč se rozdíl v ceně nafty a v ceně surové ropy v Evropě nyní rozevírá do dějinně rekordní šíře.
Zásobování naftou na českém trhu může být v nadcházejících měsících nepříznivě ovlivněno také regionálními faktory. Patří mezi ne například skutečnost, že Kazachstán nebude ani v srpnu posílat svoji ropu do Německa ropovodem Družba, neboť ji k příslušnému tranzitu odmítá přijmout Rusko, údajně z technických důvodů. Ropa z Kazachstánu přitom zásobuje rafinérii v německém Schwedtu, v níž se ve velkém vyrábí nafta i pro český trh. Německo je suverénně největším dovozcem nafty do Česka.
Nepolevující tíseň na trhu s naftou – a nikoli primárně cena ropy – může být nakonec tím, co českou Babišovu vládu přiměje obnovit svoji regulaci cen pohonných hmot, třeba už horizontu několika týdnů.
A to přesto, že náklady českého dluhu výrazně narůstají. Úrok na desetiletém dluhu se dnes vrací nad úroveň 5 %. Ještě začátkem měsíce činil méně než 4,6 %. Bezprostředně je důvodem nárůstu právě fakt, že válka s Íránem se rozšiřuje o další frontu.
Cena ropy, a hlavně nafty stoupá, stejně jako vyhlížené inflační tlaky – a tedy také úrok na českých dluhopisech, neboť investoři chtějí, aby jim kompenzoval vyšší očekávanou inflaci –, takže Babišova vláda se k regulaci cen paliv zřejmě vrátí i přes prodražení svého dluhu. Regulace, zejména snížení spotřební daně z nafty, ji dosud, než byla minulý týden ukončena, vycházela zhruba na miliardu koruně měsíčně.
LUKASKOVANDA.CZ
