Každý z nás se určitě setkal s fenoménem černé díry. Cokoli vám zmizí prakticky před očima, a to co jste někam položili, buď uvidíte za chvíli ležet úplně jinde nebo také už to nikdy neuvidíte. Nejhorší je pokud černá díra s vámi cestuje tisíce kilometrů daleko, tak jako se to přihodilo nám. Jde o zvláštní variantu osobní černé díry, a té se už nikdy nezbavíte.
Po velké přípravě a shánění letenek jsme vyrazili za Velkou louži podívat se na svět, který začíná už předevčírem. Na letišti si nás přehazovali pracovníci Delty a snažili se nás nachytat dotazy, zda jsme si balili kufry sami, a že určitě nám někdo předal balíček, který vezeme s sebou. Trvalo to tak dlouho až se jim podařilo nenaložit kufry v Praze, ale to jsme ještě nevěděli. Po přistání v městě Svatého Františka si nás nejprve podal imigrační úředník. Tlustý, černý a upocený, nás vyslýchal nekonečně dlouho a hlavně ho zajímalo, kdy už vypadneme domů. Neustále se vyptával na peníze, kde budeme bydlet a co tam, proboha, budeme dělat. Mezitím pokynul několika individuím v dlouhých košilích až na zem a blahosklonně jim dovolil ať vstoupí do země snů dříve než pár lůzrů z Východu. Konečně, upoceni, jsme pokročili dále, když tu se ozvalo poněkud zkomolené jméno moji polovičky. U přepážky nám sdělili, že jsou sorry, ale její kufry zůstaly nenaloženy v Praze. Vyplnili jsme formulář a oni nás obšťastnili 20 dolary na nejnutnější potřeby, než za námi dorazí kufr mé milované. Ubytovali jsme se v penzionu a vyrazili na nákupy do dragstóru. Já jsem ještě cestou stačil koupit láhev pověstného kalifornského bílého, zabaleného pochopitelně do papírového pytlíku. V drogerii jsme koupili pastu na zuby, kartáčky a pro mne nějakou maličkost.
Večer jsme ochutnali bílé kalifornské, a trochu v náladě jsme se pomilovali i s vědomím, že už jsme tady. Když jsem se šel umýt, pohlédl jsem zděšně dolů a v tom zaúčinkovala černá díra. To, co jsem si před tím nasadil, tam nebylo! Znejistěl jsem a už si toho všimla i má bystrooká žena a vydala povel: „A hledej!“ Já, jako zkušený gynekolog samouk, dnes se říká autodidakt, jsem provedl hloubkovou prohlídku. …Nic! Nechtěl jsem tomu uvěřit, ale má žena již poskakovala u postele nejprve na jedné noze, pak na druhé a dokonce oběma. Opět nic! Dole, pod námi asi mysleli, že se rituálně, ti podivíni z Východu, ukládají ke spánku. Další hloubková prověrka. A zase nic! Po čtvrtém průzkumu jsme unaveni ulehli a bez nálady se jali uvažovat o věcech příštích. Já dumal, zda se v rychlovarné konvici dá uvařit svařák. Že se skořice řekne cinnamon jsem věděl, ale jak se řekne hřebíček, tak to ne. Asi budu muset jít po čichu. Viděl jsem také na rohu telefonní budku, kde zajisté budou Zlaté stránky. Jak tomu doktorovi vysvětlím, co vlastně má hledat, jsem opatrně formuloval v hlavě. Tihle doktoři, co se dívají děvčatům mezi nohy, jsou tu strašně drazí. Dražší jsou už jen doktoři přes hlavu a ty doufám nebudu potřebovat. Už jsem rozloučil s walkmenem, který jsem si chtěl přivézt. Moje polovička zase přemýšlela koho pozve na křtiny, a koho určitě ne! A jak se to bude jmenovat, a jak tedy zcela určitě ne. Unaveni cestou, zmoženi vínem a posledním prožitky jsme nervozně usnuli.
Ráno svítilo sluníčko. Šel jsem otevřít okno a když jsem se otočil tak jsem uviděl jak černá díra vyvrhla to, co pozřela. Ležel tam pod postelí. Co ležel, dokonce se rozcapoval. Opatrně jsem ho zdvihl, potěžkal, zda něco nechybí a vhodil v koupelně do odpadkového koše. Namířil jsem k tašce, kde jsem skladoval kvalitní české zboží, když se za mými zády kategoricky ozvalo: „Dneska ne! Co kdyby…..?“
Všechno dobře dopadlo, druhý den přivezli kufr. Viděli jsme sekvoje, pobyli Na Plechárně. I na ten walkmen zbylo. Teď už jenom čekám kdy se na mne zase někde vybafne ta černá díra.
Pokud chcete vědět jak se Pepanovi dařilo v Orientě tak zde je odkaz. Optimalizovanou verzi pro Ipad s obrázky najdete tady.
Poznámka pod čarou.
No, já na černé díry nevěřím. To bylo tak: Skutečně mi ztratili kufr a šli jsme do drogerie se vybavit tím nejnutnějším. Já se chtěla porozhlédnout po mastičkách a šminkách co tam mají, když ten můj uviděl výprodej. To ho táhne jako nejsilnější magnet, který nelze překonat. A tak doma máme už čtyři varné konvice, tři vysavače a dokonce i černobílou televizi, protože tu už nikdo nevyrobí a cena byla tak nízká. Pochopitelně v jednom regálu byly i prezervativy. Ve velké černé krabičce s velikým XL na obalu. To znamená velmi velké a byly za půl dolaru kus. Byly asi pro černochy. Viděli jste někdy kupovat černocha prezervativ? Já tedy ne. A tak je šoupli do výprodeje. Jenom jsem se divila, že si nekoupil celé velké balení. Později se přiznal, že se bál, že po nás budou chtít vyučtování a celou krabici by nám neuznali. Už při milování bylo cítit jakýsi nesoulad v pohybu. Ty věci jakoby šly proti sobě. A když rychle skončil, tak se prudce pohnul a vytřelil to pod postel. Kdybych nebyla ovíněná, tak bych to vyřešila hned. To víno bylo sice dobré, ale za tu ceny bychom měli dvě láhve Pražského výběru a užili jsme si to víc. V noci když jsem šla čůrat, hned jsem ten prezervativ uviděla pod postelí. Světélkoval. To asi, aby si černoši viděli kde ho mají. No, dobře to dopadlo a vrátili jsme se jen ve dvou. Jsem zvědava, kdy zas přijde s černou dírou, okultista náš jeden.
22.12.2024 Myllan
300x přečteno
