Podělím se o své osobní filozofické pojednání o černé magii a o tom, jak z toho ven. To, co zde popíšu, jsem si utvrdil při hloubkových psychonautických zkušenostech a k tomuto pohledu na věc jsem dospěl.
Začnu ostře. Černá magie vládne tomuto dualitnímu světu, a to už pěkně dlouho. Začíná to být stále jasnější těm, kteří chtějí vidět svět v pravém světle, takový, jaký je. Vidí to už ti, kteří si strhávají pásku z očí, a jejich počet naštěstí roste.
Všude, kam se podívám, vidím moc černé magie. Celý systém je jen o tom. Systém chce pouze to, abys mu sloužil a uctíval ho jako autoritu. Jako něco, co bylo Vyvoleno a co ti má vládnout.
My sami černou magii z naší nevědomosti podporujeme a toto hříšné semínko je v nás dlouhodobě zakořeněno. Lidstvo je v tom tedy pořádně chycené a ani o tom neví, protože nemá k dispozici skutečné poznání o světě. Poznání je před námi důkladně ukrývané.
Černá magie je o uctívání.
Uctívání přináší moc.
Černý mág chce být uctíván a chce mít moc nad svými uctívači. A samozřejmě uctívá i sám sebe.
Indičtí guruové jsou černí mágové, protože se nechávají velebit, a pokud nějakého náhodou uctíváš, jsi chycen do jeho sítě, jsi jeho kořist.
Všechna náboženství jsou výtvorem černých mágů, a podle mě jsou absolutně fenomenálním manévrem, protože jsou založeny na uctíváni té sféry, nad kterou má černý mág moc.
Cestou k uctívání je strach.
Pokračování článku: Černá magie: Jak z ní ven
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
