Podle generálporučíka Karla Řehky se dokonce jedná o strategický problém. Podle kvalifikovaných odhadů totiž potřebujeme 37 500 profesionálních vojáků, zatímco aktuální stav je cca 24 000 mužů a žen ve zbrani. Na druhou stranu, především vojáků a poddůstojníků se sice české armádě nedostává, ale v počtu generálů představuje AČR absolutní světovou špičku.
Podle údajů Kanceláře prezidenta republiky může být v aktivní službě cca 200 generálů, přičemž v letech 1998–2023 bylo do generálských hodností v armádě povýšeno 309 vojáků. Počet generálů rekordně roste v éře prezidenta, armádního generála ve výslužbě Petra Pavla a ministryně obrany Jany Černochové (ODS). V roce 2022 došlo k povýšení 32 osob, loni přibylo 31 nových generálů.
Jedna rota, jeden generál
Vzhledem k početnímu stavu AČR tak platí, že na každých 120 profesionálních vojáků připadá jeden generál. Vzhledem k tomu, že se v jedné rotě se je 75 až 200 vojáků, lze s lehkou dávkou nadsázky konstatovat, že každá rota má svého generála.
Jako dosti tajemná se jeví „povyšovací“ kritéria. Například letos 28. října povýšil prezident do hodnosti brigádního generála zástupce ředitele sekce plánování schopností Ministerstva obrany Miroslava Havelku. Přitom sekci již řídí další brigádní generál Miroslav Feix.
Podle webu kverulant.org nese přitom brigádní generál Havelka značnou odpovědnost za plánování a realizaci armádních nákupů, které jsou v posledních letech terčem ostré kritiky. NKÚ ve zprávě z 30. září 2024 odhalil, že ministerstvo obrany nesplnilo čtyři z jedenácti sledovaných opatření a dvě pouze částečně. Zpráva poukazuje na neefektivní vynakládání prostředků, nedostatek výstroje a problémy s modernizací vojenských areálů.
Podlaha, nikoli strop
Podle platových tabulek platných od ledna letošního roku, je nejnižší základní plat brigádního generála 100 580 korun, generálmajor bere 114 990 korun a generálporučík 129 430 korun, zatímco armádní generál inkasuje měsíčně 143 850 korun. Jak dále uvádí web kverulant.org, náklady na mzdu jednoho generála, plus příspěvky a odvody, činí 400 000 měsíčně, což se rovná takřka částce 1,1 miliardy korun ročně. K tomu nutno přičíst generálské výsluhy.
A právě mzdové náklady by mohly do budoucna vyřešit problém se dvěma procenty HDP na obranu, které vláda Petra Fialy s podporou větší části opozice uzákonila. Mimochodem, příští rok mají dvě procenta HDP dosahovat hodnoty 160 miliard korun, zatímco rozpočet resortu je pouze 154 miliard. Jsem proto docela zvědav, jakým způsobem dojde k naplnění zákona.
A co je neméně důležité, NATO musí veškeré obranné náklady uznat. Na hraně uznání přitom podle dobře informovaných zdrojů balancují například Národní bezpečnostní úřad nebo Státní hmotné rezervy. V případě neuznání nesplníme závazek vůči NATO, byť ministryně Černochová nepovažuje dvě procenta HDP na obranu za strop, ale podlahu.
Co voják, to generál
Každopádně do zmiňovaných dvou procent HDP na obranu je možné zahrnout mzdové náklady. Platy vojáků a poddůstojníků bych neřešil, ale všechny síly navrhuji soustředit na kampaň: Co voják, to generál, spočívající v systematickém povyšování plukovníků na brigádní generály, majorů na plukovníky, kapitánů na majory, nadporučíků na kapitány…
Neznám přesné početní stavy, ale co si dát závazek tisícovky generálů do roku 2030? Obranné náklady díky platům strmě porostou a nebude nutné kupovat za stovky miliard korun například stíhačky, které dostaneme snad v roce 2035 a již dnes jsou předmětem kritiky, například za potíže s implementací modernizačního balíčku. Jenom bude nezbytné vymyslet, jak spojit proces systematického povyšování s vyplácením provizí, bez kterých si nelze fungování armády představit.
