Živnostníci, malí a střední podnikatelé se v České republice stali téměř lovnou zvěří. Jak se to projevuje? Komu to prospívá? Podaří se tento lov zastavit?
Živnostníci a podnikatelé by teoreticky měli být státem milováni. Živíme se sami, často i další zaměstnance, odvádíme státu daně, sociální a zdravotní pojištění, spousty různých poplatků, a moc toho od státu nechceme. Stačilo by nám stabilní prostředí bez neustálých změn předpisů a státní správa fungující jako partner, se kterým lze normálně řešit potřebné provozní věci, a taky se normálně domluvit v případě problému. Ty se totiž v podnikání vyskytují zcela běžně.
Realita je ale odlišná a stále více přituhuje. Kontrolní hlášení, EET, institut nespolehlivého plátce DPH, udavačský web, nemilosrdné lhůty, likvidační pokuty. Nikoho nezajímá, zda jste poctivý podnikatel, který se s něčím třeba z důvodu nemoci o den či dva opozdil. Třeba v případě kontrolního hlášení znamená jediný den zpoždění okamžitou pokutu v řádu desetitisíců korun. Pokud například zaměstnanec nezadá tržbu do EET, nesete za to odpovědnost, opět pod hrozbou obřích sankcí.
