Nejpočetnějším tankem z výzbroje československé samostatné obrněné brigády, obléhající od konce léta 1944 německou posádku francouzského přístavu Dunkerque, byl původem britský tank Cromwell. Jeho služba u československých útvarů pokračovala i po skončení války. Není divu, protože kromě jiných vozidel s čs. samostatnou obrněnou brigádou na konci války do naší vlasti dorazilo celkem 181 těchto podařených obrněnců v několika verzích.
Foto: Britský tank Cromwell ve službách Čs. samostatné obrněné brigády v roce 1945 v Praze | VHÚ
Již 21. května 1945 se československé Cromwelly a jejich osádky zapojily do střežení demarkační linie v západních Čechách. O 9 dnů později ale drtivá většina z nich vyrazila do Prahy, aby se v rámci vojenské přehlídky předvedla svým osvobozeným krajanům. Po ní se příslušníci brigády vrátili zpět do západních Čech. Již 1. června 1945 došlo k přeznačení československé samostatné obrněné brigády na 1. tankový sbor. Co se týče nějakého zesilování stavů, které by jste asi čekali, k tomu vůbec nedošlo. Jedinou větší změnou byla transformace 1., 2. a 3. tankového praporu, ze kterých se teď staly 11., 12. a 13. tanková brigáda.
1. tankový sbor se následně stal dispoziční jednotkou Hlavního velení, které nařídilo výstavbu ještě 14. tankové brigády, která měla dostat tanky Cromwell dílem od všech tří předchozích útvarů. Ta se začala formovat ve slovenském Turčianském Svätém Martinu. Takže nejen že nedošlo k posílení stavů, naopak, vznikem 14. tankové brigády, došlo jen k dalšímu rozmělnění.
1. tankový sbor byl z podřízenosti XXII. amerického sboru předán pod přímé velení československé armády až 1. září 1945. O pět dní později se všechny čtyři jeho tankové brigády začaly přesouvat do svých nových působišť. Jenže o necelý měsíc později došlo k dalším organizačním změnám. 1. tankový sbor byl přejmenován na Tankový sbor, přičemž všechny čtyři jeho tankové brigády ( 11. – 14. ), které využívaly americkou a britskou techniku z něj byly vyčleněny, respektive bylo rozhodnuto nahradit tuto „západní“ výzbroj stroji T-34/85 ze Sovětského svazu, respektive obrněnců používaných předtím 1. československou obrněnou brigádou v SSSR.
To tedy definitivně znamenalo, že tanky Cromwell budou nyní používány prakticky jen u výcvikových útvarů, či jako učební pomůcky v tankových učilištích a ve vojenské akademii v Hranicích. Bylo nutno vyvcvičit nové tankisty, kteří rychle nahradí demobilizované válečné veterány. Již v srpnu 1945 bylo nicméně od bojových jednotek odveleno celkem 14 Cromwellů právě k tankovému učilišti, nebo do vojenské akademie. I v rámci samotných tankových brigád vyzbrojených tanky Cromwell byly samozřejmě určeny stroje, které byly používány výhradně k výcviku nových osádek, jednalo se celkem o 9 strojů.
V roce 1946 došlo ve snaze posílit československé tankové vojsko k dalším změnám, které vedly ke vzniku 21. a 22. tankové brigády. A opět to byly původní čtyři brigády, které se musely vzdát částí svého vozového parku. Jenže o rok později naopak došlo ke snížení početního stavu armády. To se týkalo i tankového vojska, které se z 9 tankových brigád zmenšilo na 6. Ušetřím vás dalšího líčení vzniku a zániku nových útvarů, přesunů tanků Cromwell od jedné jednotky ke druhé. Tyto „čachry“ totiž pokračovaly i po komunistickém Únorovém převratu v roce 1948 a i v letech následujících.
V březnu roku 1948 bylo rozhodnuto, že všechny původně britské tanky Cromwell budou přesunuty k 23. tankové brigádě. Dominantním typem tanku se u všech zbývajících obrněných jednotek měl stát sovětský T-34/85. I přes rostoucí počty „Téček“ zařazovaných do výzbroje, zůstávaly Cromwelly ve druhé polovině 40. let nepostradatelnými. V roce 1949 jich byla drtivá většina soustředěna v Žatci. Ze 181 původně dodaných vozidel, byly toho času zcela odepsány jen 3! Jenže se začal projevovat kritický nedostatek náhradních dílů, které byly po zbrojním embargu způsobeném komunistickým převratem prakticky nedostupné. Čs. velení se tak muselo stále častěji uchylovat ke kanibalizaci strojů. Přesto bychom v polovině roku 1949 ve výzbroji naší armády našli celkem 143 tanků Cromwell, což bylo pořád víc než sovětských T-34/85, kterých tou dobou sloužilo „jen“ 134.
Cromwelly, ač většina z nich již překročila stanovené nájezdy kilometrů, se ve výzbroji udržely také díky dobře organizované domácí výrobě některých klíčových součástek, jako pásů, či pojezdových kol. Problémem ovšem byly motory a převodovky. Tankisté rovněž museli velmi šetřit kanonovým střelivem v rámci svých ostrých střeleb. Původní britské dodávky munice se rychle tenčily. Trn z paty se ale podařilo vyřešit výrobou munice ve Škodových závodech v Plzni. Např. na počátku roku 1948 činila zásoba munice nějakých 10 500 tankových granátů, počet se pak podařilo doplnit právě domácí výrobou.
Od roku 1949 bylo plánováno neustálé snižování tabulkových stavů tanků Cromwell. Na začátku roku 1951 pak armáda disponovala 178 Cromwelly. Naopak, strojů T-34/85 bylo k dispozici již 361 a jejich počty dál stoupaly. V roce 1959 bylo rozhodnuto z částí zakonzervovaných tanků Cromwell postavit vyprošťovací stroje pro potřeby ženijních útvarů. Výroba vyprošťovacích tanků VT-34 se totiž opožďovala. Při prohlídce vybraných Cromwellů se však zjistilo, že většina z nich je v žalostném stavu. Repasované motory, určené pro tyto stroje, které se nacházely v tankovém skladě ve Zdicích, byly z neznámého důvodu ihned po náročné a drahé opravě odeslány do šrotu.
V březnu 59. roku bylo definitivně rozhodnuto vyřadit britské stroje z výzbroje. Jejich údržba, či jen obyčejné skladování stály armádu příliš mnoho peněz. Československá lidová armáda tou dobou evidovala stále ještě celkem 101 Cromwellů, z nich 73 sloužilo bez výzbroje jako tahače. Stroje měly být nabídnuty do civilního sektoru. V případě že se nepodaří zrealizovat jejich prodej, měly skončit v hutích. Tak se i bohužel stalo, když byly do konce listopadu 1959 pro naprostou opotřebovanost prodány n. p. Kovošrot a následně sešrotovány a roztaveny. Jen nemnohé z nich dosloužily po různých přestavbách ( především v podobě jeřábů ) v dolech a v dalších průmyslových areálech. Naštěstí se několik strojů dochovalo do současnosti a některé již prošly, nebo prochází náročnou rekonstrukcí, která má tanky uvést zpět do původní podoby. Snímek z ranného poválečného období zobrazuje jeden z výcvikových Cromwellů cvičící součinnost s pěchotou, vyzbrojenou kořistními německými Sturmgewehry a vybavenou předválečnými přilbami vz. 32.
Zdroj: britannica
