Cesta do jaderných pekel | Pravý prostor

Cesta do jaderných pekel | Pravý prostor

proxyLeave a comment

VLADIMÍR ZLÍNSKÝ

Jedním z hlavních narativů, které se v posledních týdnech prosazují, je tvrzení, že se musíme připravit na válku s Ruskem. Dne 21. září 2026 se v Poslanecké sněmovně konal seminář na téma krizové legislativy, který poněkud unikl mediální pozornosti. Myšlenka přípravy na takovou válku tam opakovaně zaznívala od většiny vystupujících, včetně nejvyšších představitelů armády. Uznání za tento postoj se dostalo dokonce i ministrovi obrany, a to od novinářů Seznam Zpráv v článku s titulkem „Nejdramatičtější proměna. Před hrozbami už varuje i ministr SPD”.

Tohoto „výjimečného“ semináře jsem se osobně zúčastnil. Chtěl jsem v diskusi položit následující otázku: „Jak se bude naše společnost připravovat na možnou jadernou eskalaci v případné válce s jadernou velmocí?“ Bohužel byla diskuse zrušena a prostor pro dotazy nebyl poskytnut. Před koncem semináře bylo oznámeno, že se dotazy nepřipustí, protože podstatná část přednášejících už odešla a nezbyl nikdo, kdo by na ně odpovídal. Proto se k této mimořádně důležité, avšak obratně opomíjené problematice vracím v tomto článku.

Pokud odborníci o této problematice zarytě mlčí, musí ji otevřít občan před důchodem, rodič a prarodič obávající se o své potomky i o celou naši společnost.

Přiznám se, že už patřím ke generaci šedesátníků. V době našeho dospívání jsme měli největší obavy z možné jaderné války mezi Západem a Východem, která hrozila totálním sebezničením obou stran. Naštěstí si toho obě znepřátelené strany byly dobře vědomy. Jejich nejvyšší představitelé bezpochyby znali následky použití jaderných zbraní, ať už z vlastní zkušenosti, nebo z bezprostředních svědectví o jaderných testech a výbuších v Hirošimě a Nagasaki. Také veřejnost byla vedena k tomu, aby respektovala jejich ničivé a dlouhodobé účinky. I proto během konfliktů studené války naštěstí k jejich použití nedošlo.

Během dlouhého období relativně klidného soužití jaderných velmocí však tyto obavy mezi vrcholnými politiky i většinou obyvatelstva neopodstatněně zeslábly, nebo dokonce vymizely. Dnes se podle mého názoru šíří především dvě mylné představy, které vedou politiky k tomu, že zcela zanedbávají připravenost společnosti na možný jaderný konflikt a naše společnost žije v bláhové naději, že se jí tato problematika netýká.

1. Jaderná válka nenastane, protože žádný realisticky uvažující politik nedovolí použít jaderné zbraně.

Obávám se, že většina realisticky uvažujících politiků už mezi námi není, případně je v důchodu. Navíc i politik jaderné mocnosti, který jinak uvažuje realisticky, může v bezvýchodné bezpečnostní situaci připustit omezené použití jaderných zbraní jako prostředek odstrašení.

2. Pokud budou jaderné zbraně použity, vypukne globální jaderná válka, po níž budou živí závidět mrtvým.

To je jeden z možných scénářů, který by mohl zasáhnout i naše území, vzhledem k mimořádně zranitelné poloze České republiky uprostřed Evropy. Možné scénáře jaderného ohrožení ČR však tvoří široké spektrum: od uklidňujícího předpokladu, že nám nic nehrozí, až po fatalistickou představu, že je vše ztraceno.

Za zvlášť znepokojivé riziko považuji možnost, že by naše území zasáhl radioaktivní spad. K tomu by mohlo dojít například při použití taktických jaderných zbraní na ukrajinském bojišti nebo v důsledku těžké havárie ukrajinské, ruské či jiné blízké (včetně naší) jaderné elektrárny způsobené bojovými akcemi či sabotážním útokem pod cizí vlajkou.

Dalším stupněm eskalace by mohl být výbuch silné jaderné nálože ve velké výšce nad naším územím nebo v jeho širším okolí. Takový výbuch by mohl prostřednictvím vzniklého elektromagnetického pulzu poškodit rozvodnou síť a elektrická zařízení a způsobit rozsáhlý, případně dlouhodobý výpadek elektřiny. Pro společnost, která je na elektrické energii zásadně závislá, by to mělo mimořádně vážné následky.

Eskalace by samozřejmě mohla pokračovat až ke globální jaderné válce. Nemuselo by k ní však dojít, pokud by nebyly napadeny strategické nosiče jaderných zbraní protivníka. Naše poloha uprostřed Evropy nás v žádném případě nechrání ani před přímým útokem taktickými jadernými zbraněmi na objekty na našem území.

Právě z těchto možností bychom měli vycházet, chceme-li co nejlépe ochránit obyvatelstvo před následky případného použití jaderných zbraní. Nestačí pronášet naučené fráze o přípravách na válku a tvářit se, že otázka ochrany obyvatelstva před následky použití jaderných zbraní neexistuje. Politici by neměli spoléhat na to, že až začne jít do tuhého, už nebude možné nikoho pohnat k odpovědnosti. Opak může být trpkou pravdou. Výmluvy, že by to znamenalo enormní ekonomickou zátěž, nebo že to nikdo nemohl předvídat nebo že se na takovou situaci připravoval jen málokdo, budou zcela irelevantní.

Vzhledem k rozsahu tématu se ničivým účinkům ionizujícího záření vznikajícího při jaderném výbuchu na lidské zdraví budu věnovat v samostatném článku. Uvědomuji si, že v postcovidové době jsou lidé vůči takzvanému strašení otupělí, nebo k němu mají přímo odpor. Měli bychom však rozlišovat mezi neopodstatněným vyvoláváním strachu a oprávněným varováním před reálným rizikem.

Možná se k mému „strašení“ připojí i další předsenioři a senioři. Mladá generace je v této oblasti většinou málo informovaná, apatická, nebo se spíše přiklání k představě „bezpečného“ počítačového válčení, což bezpochyby souvisí s jejími dosavadními životními zkušenostmi a vzděláním. Velmi rád bych mladým lidem doporučil, aby místo holdování digitálním „mozkožerům“ v podobě počítačových her a sociálních sítí, které je vzdalují od současné i možné budoucí reality, raději prostřednictvím AI zabrousili do hloubek internetu a vyhledali si téma Účinky jaderných zbraní a jejich vliv na lidský organismus a životní prostředí. Tajně doufám, že snad aspoň část z nich začně hlasitěji volat po deeskalaci války na Ukrajině a uzavření míru. Globální oteplování jako mediálně jediné akceptované primární ohrožení naší civilizace se jim potom bude jevit jako irelevantní a bezvýznamné v porovnání s následky jaderné války na jejich budoucí životy.

Bohužel se zdá, že i většina našich politiků zralejšího věku zatím nezačala dostatečně intenzivně vnímat kromě rizika jaderné války také další vážná rizika, která ohrožují naši civilizaci a mohou vést k jejímu kolapsu. Patří k nim demografická a migrační krize, populační a ekonomické sebedestruktivní tápání Evropy, pokles kognitivních schopností populace (zejména elit), technologická rizika spojená s umělou inteligencí a biotechnologiemi a zranitelnost komplexních společností. Těmto rizikům by měli odpovídajícím způsobem přizpůsobit své priority. Snad se od odpovědných vládních představitelů dočkáme jasnějšího vyjádření k těmto bezpečnostním problémům v budoucnu. Po návštěvě zmíněného semináře a vyslechnutí hlavních protagonistů se obávám, že to bude hudba hodně vzdálené budoucnosti.

Nedávno proběhlé senátní volby, které přinesly úspěch několika “zábavným” politickým klaunům, ukázaly, že obavy z poklesu kognitivních funkcí části populace a elit nejsou bezdůvodné a že stále čekáme na novou generaci důvěryhodných, prozíravých, odpovědných a odvážných politiků. Doufám, že se dočkáme…

P.S. Omlouvám se za pozdní reakci na zmíněný seminář, ale nechtěl svým názorem ovlivňovat mínění občanů před komunálními a senátními volbami. Myslím si, že si toto téma zaslouží věcnou a podrobnou diskuzi, nikoli zneužití v předvolebním boji, což by mohlo vést k diskreditaci dobře míněné snahy resuscitovat myšlenku zajištění ochrany civilního obyvatelstva před následky zbraní hromadného ničení.

RedakceRedakce


52 přečtení

(1 votes, average: 5,00 out of 5)