Cesta poděkování, úcty a pokory 2024

Cesta poděkování, úcty a pokory 2024

Ahoj všichni čtenáři ARMYWEBU! Je listopad, blíží se Den válečných veteránů 11. 11., takže je jasné, že je tu také Cesta poděkování, úcty a pokory. A to osmá v řadě. Rok co rok vyráží partička nadšenců z Military muzea generála Sergěje Jana Ingra z Vlkoše u Kyjova navštívit všechny dostupné hroby našich padlých novodobých válečných veteránů AČR a uctít jejich památku. Takových míst posledního odpočinku je 28, cesta trvá 7 dnů a vede křížem krážem celou naší krásnou vlastí. Každá z cest je zakončená předáním Vzpomínkové lavičky válečných veteránů na nějaké památné místo. Letos slavíme 130. výročí narození generála Sergěje Jana Ingra, ministra národní obrany exilové vlády. Toto výročí oslavuje Military muzeum generála S. J. Ingra po celý rok různými aktivitami, letošní poutní cesta nemůže vrcholit jinak, než předáním Lavičky válečných veteránů na Ministerstvu obrany České republiky.

Pondělí 4. 11. 2024

Letošní Cesta poděkování, úcty a pokory začíná dnes, v pondělí 4. 11. 2024 v 7:30 ráno. Tento den je vyčleněný pro hochy ze Slovácka a Brněnska – Luďka Zemana z Hodonína, Radima Vaculíka z Uherského Hradiště Mařatic, Luďka Severu z Měnína a Pavla Mauera z Brna.

Podporučík in memoriam Luděk Zeman

Foto: Podporučík in memoriam Luděk Zeman – Městský hřbitov v Hodoníně | Petr Něnička

Známý rapper Shaggy sloužil u mariňáků a je veterán války v Perském zálivu

Co se stalo? Luděk Zeman odjel v květnu 1995 jako starší řidič 2. mechanizovaného družstva 3. mechanizované čety 1. mechanizované roty 2. praporu mírových sil OSN do mise UNCRO. Ještě téhož roku zemřel u chorvatské obce Ličky Oska na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu na pozorovacím stanovišti Tango 23 „Repetitor“, které oddělovalo srbské pozice od chorvatských. Bylo mu 37 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán medailí „Za hrdinství“. Je to dvacet devět let, byli spolu s Petrem Valešem jedni z prvních našich obětí, když v pátek, 4. srpna 1995, v poledne se na stanoviště Tango 23 probila zhruba třicetičlenná skupina chorvatských vojáků, doprovázená několika tanky. Srbové odpovídali intenzivní střelbou z minometů, rozpoutala se bitva. Naši, jako členové mise OSN, měli k dispozici pouze lehkou pěchotní výzbroj a mohli je použít pouze pro vlastní obranu. Stáhli se do bunkru a na pozorovatelně drželi hlídky. V sobotu 5. srpna brzy ráno nastupoval do služby Petr Valeš, střídal Luďka Zemana. Osudným se jim stal minometný granát, který v tu chvíli přiletěl. Rozsah jejich zranění byl prakticky neslučitelný se životem. Obrněný transportér s lékařem, který jim vyrazil na pomoc, ale zadrželi Srbové, po dlouhých diskusích pustili dál pěšky jen lékaře. Ani sanitka, kterou vyslalo velitelství později, nedorazila na místo. Kamarádství všech zúčastněných oné nešťastné srpnové události zocelené společně prožitým utrpením v boji drží pevně dál. Pravidelně se setkávají u hrobu Petra Valeše v Rožmitále na Šumavě a Luďka Zemana v Hodoníně, kde navštěvují i Luďkovu maminku. I taková byla válka v bývalé Jugoslávii, je to „teprve“ 28 let a v zemi, kterou máme spojenou s mořem, odpočinkem a pohodovými zážitky. Nechce se ani věřit.

Praporčík in memoriam Radim Vaculík

hrob_vaculikFoto: Praporčík in memoriam Radim Vaculík – Místní hřbitov v Uherském Hradišti Měníně | Petr Něnička

Co se stalo? Radim Vaculík je jedním z těch, kteří zahynuli vlivem nastraženého výbušného zařízení, stalo se to před šestnácti lety, čili v roce 2008. Byla to jeho první mise, kterou začal v únoru téhož roku jako řidič 1. mobilního pozorovacího týmu bojových jednotek 1. kontingentu Armády České republiky PRT ISAF v afghánském Logaru. Měli před sebou posledních 23 kilometrů. Pět členů provinčního rekonstrukčního týmu se po inspekci třetího největšího měděného dolu na světě u afghánské obce Aynak zrovna vracelo na základnu Shank v provincii Logar. Byl 30. duben 2008, krátce před čtvrtou hodinou odpolední, když se pod koly jejich Humvee ozvala exploze. Nástražný výbušný systém zranil celou osádku včetně řidiče Radima Vaculíka, jenž zemřel na následky zranění pár hodin po incidentu, Robert Chudý byl zraněn těžce. Zdravotník, který jel v obrněnci za skupinou, po nehodě přiznal, že když poskytoval první pomoc, své kamarády ze základny poznával jen podle jmenovek na spálených uniformách. Smrt Radima Vaculíka byla v krátké době již druhým úmrtím českého vojáka v Afghánistánu. Pár týdnů před tím, 17. března, totiž sebevražedný atentátník zabil v Gerešku příslušníka Útvaru speciálních operací Vojenské policie Milana Štěrbu, zvaného „Bosna“. „V misi stojí vojáci každou chvíli tváří v tvář smrti, o to více si uvědomují svůj život,“ pronesl během bohoslužby na pohřbu Radima Vaculíka vojenský kaplan Jaroslav Knichal. „A Radim to nejcennější, co měl, obětoval pro mír a pokoj tohoto světa.“ Byl pochován na hřbitově v Uherském Hradišti – Mařaticích. Posmrtně byl povýšen do hodnosti praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Členové výpravy mu položili na hrob věneček, svíčku ve tvaru vlčího máku a vlaječku. Jak na něho vzpomíná jeho kolega, Radim byl skromný a strašně příjemný člověk a bezkonfliktní voják. Radimu Vaculíkovi tehdy bylo 29 let.

Podporučík in memoriam Luděk Severa

hrob_severaFoto: Podporučík in memoriam Luděk Severa – místní hřbitov v Měníně | Petr Něnička

Okno do historie: Gallova expedice do Arábie aneb jak mocný Řím poprvé poznal své limity

Co se stalo? Luděk Severa působil v Kosovu jako nabíječ družstva granátometů 1. mechanizované roty 1. česko-slovenského praporu KFOR. V roce 2002 tragicky zahynul ve věku 25 let při dopravní nehodě obrněného transportéru OT-64 u obce Šajkovac. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně.

Podporučík in memoriam Pavel Mauer

hrob_mauerFoto: Podporučík in memoriam Pavel Mauer – Ústřední hřbitov města Brna | Petr Něnička

Co se stalo? Pavel Mauer byl v březnu 2003 vyslán do mise Enduring Freedom v Kuvajtu, kde působil jako velitel stanice 1. skupiny speciálního určení 3. odřadu speciálního určení. Ještě toho roku utrpěl při dopravní nehodě u osady Al Ad Kharba v Iráku těžká zranění, kterým po převozu do České republiky v Ústřední vojenské nemocnici v Praze podlehl ve věku 25 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem MO ČR I. stupně.

Ten den hned ráno, než se výprava rozjíždí po místech hrobů válečných veteránů, zastavuje se na hřbitově v Kyjově, na místě, které se nechtěně stalo úvodním zastavením celé výpravy – místo posledního odpočinku jednoho člena výpravy, fotografa a navigátora, který jezdil tuto cestu od začátku. „Nezapomeneme, Pavle.“

Důležitou zastávkou tohoto dne je také Pastorační centrum v Lulči, kde poutníkům cestu žehná ředitel Pastoračního centra Duchovní služby AČR v Lulči kaplan pplk. Josef Konečný a jáhen mjr. Mgr. Pavel Matoušek. Díky jejich požehnání se víra ve šťastný konec stává jistotou. 

V pondělí 4. 11. 2024 ujeto 291 km.

Úterý 5. 11. 2024

Úterý 5. 11. 2024 – Severní Morava a východní Čechy: Adrian Werner z Albrechtic, Robert Vyroubal z Bouzova, Vlastislav Hendrich z Kostelce nad Orlicí, Libor Ligač z Týniště nad Orlicí, Jan šenkýř a Jaroslav Lieskovan z Hradce Králové.

Hned ráno následuje přejezd z Jižní Moravy na sever téměř k polským hranicím, do Albrechtic. Na místním hřbitově s krásným dřevěným kostelíkem je místo posledního odpočinku poručíka in memoriam Adriana Wernera, kde na výpravu čekala Adrianova maminka. Paní Wernerová se s poutníky Cesty poděkování, úcty a pokory setkává pravidelně, podpora a příjemné sdílení jsou vzájemné. V tyto okamžiky si uvědomíte, jak je tato cesta důležitá, nejenom to osobní setkání ale hlavně ta samotná propagace tradice Dne válečných veteránů a silné burcování veřejnosti k podpoře našich vojáků a jejich rodin, aby věděli, že v tom nejsou sami.

Poručík in memoriam Adrian Werner

werner_maminkaFoto: S maminkou Adriana Wernera – hřbitov v Albrechticích | Petr Něnička

Co se stalo? Adrian Werner byl v březnu 2011 vyslán jako velitel 5. výcvikového týmu 2. jednotky OMLT ÚU AČR ISAF do Afghánistánu. Za čtyři měsíce byl těžce raněn v provincii Wardak při útoku na předsunutou základnu koaličních sil. Vojenským speciálem byl přepraven do Ústřední vojenské nemocnice v Praze a po dohodě s rodinou v srpnu 2011 do vojenské nemocnice v Olomouci, kde svým zraněním podlehl. Pochován byl s vojenskými poctami, posmrtně byl povýšen do hodnosti poručíka a vyznamenán Křížem obrany státu. „Česká republika přišla v osobě dvaatřicetiletého Adriana Wernera o vynikajícího vojáka. Rotmistr Werner nosil na rukávu uniformy českou vlajku a své vlasti přinesl oběť nejvyšší. Česká republika je součástí nejsilnější vojenské aliance na světě a v Afghánistánu plní své spojenecké závazky. Bohužel služba vlasti někdy přináší i ztráty a oběti. Na rozdíl od českých sportovců naše vojáky nevidíme tak často v mediích. Své životy však nasazují za naše bezpečí a za bezpečí budoucích generací. Rodině rotmistra Adriana Wernera a jeho přátelům vyslovuji svoji nejhlubší soustrast,“ uvedl tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra při posledním rozloučení.

Poručík in memoriam Robert Vyroubal

hrob_vyroubalFoto: Poručík in memoriam Robert Vyroubal – hřbitov v Bouzově | Petr Něnička

Co se stalo? Robert Vyroubal v březnu 2011 vyjel do svojí páté mise jako příslušník 2. jednotky OMLT ÚU AČR ISAF do Afghánistánu. V květnu 2011 byl ve svých 31 letech smrtelně zraněn u vesnice Salar, když pod vozidlem, v němž jel jako střelec operátor, explodovalo improvizované výbušné zařízení. Posmrtně byl povýšen do hodnosti poručíka a vyznamenán Křížem obrany státu.

Podporučík in memoriam Vlastislav Hendrich

hrob_hendrychFoto: Podporučík in memoriam Vlastislav Hendrich – hřbitov v Kostelci nad Orlicí | Petr Něnička

Co se stalo? Vlastislav Hendrich, který ve svých nedožitých 20 letech tragicky zahynul v září 2002 při dopravní nehodě obrněného transportéru OT-64 nedaleko obce Šajkovac, o život při tomto incidentu přišel taky štábní rotmistr Luděk Severa, jehož hrob výprava navštívila v pondělí v Brně – Měníně. Vlastislav Hendrich byl v únoru 2002 vyslán jako střelec družstva granátometů 1. mechanizované roty 1. česko-slovenského praporu do mise KFOR. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně. 

Štábní praporčík in memoriam Libor Ligač

hrob_ligacFoto: Štábní praporčík in memoriam Libor Ligač – hřbitov v Týništi nad Orlicí | Petr Něnička

Co se stalo? Libor Ligač nastoupil v dubnu 2014 do svojí druhé mise jako starší operátor 2. strážní roty BAF. V červenci 2014 zemřel na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagram. Útok se stal ve čtvrt na šest ráno našeho času (7:45 místního času) při patrole v okolí základny Bagram ve východoafghánské provincii Parván. Čeští vojáci zrovna v místě prověřovali místo možného odpalu nepřátelských raket na základnu a během svého úkolu hovořili s místními obyvateli. Následně se do davu vmísil útočník, který měl na sobě pravděpodobně uniformu afghánské policie. Útok na místě nepřežili četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač, desátník Jan Šenkýř a rotmistr David Beneš, dva afghánští policisté a několik civilistů. Další obětí se stal rotmistr Jaroslav Lieskovan, který zemřel na následky těžkého zranění 14. července v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Libor Ligač byl pochován s vojenskými poctami v Týništi nad Orlicí. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Libor Ligač je jedním z pěti padlých při útoku sebevražedného atentátníka 8. 7. 2014. Právě těchto pět obětí symbolizuje pět vlčích máků na Vzpomínkové lavičce válečných veteránů. Nápad vytvořit Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů vznikl právě v té době jako reakce na neutuchající nutkání vytvořit něco konkrétního jako stálou připomínku novodobých válečných veteránů.

Štábní praporčík in memoriam Jaroslav Lieskovan, štábní praporčík in memoriam Jan Šenkýř

liesk_senkyrFoto: Štábní praporčík in memoriam Jaroslav Lieskovan a štábní praporčík in memoriam Jan Šenkýř – Lesní hřbitov v Hradci Králové | Petr Něnička

Co se stalo? Štábní praporčík in memoriam Jan Šenkýř a štábní praporčík in memoriam Jaroslav Lieskovan, další dva z pětice našich vojáků, kteří zemřeli na následky utrpěné při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagram v červenci 2014, oběma bylo 39 let, oba se narodili ve stejném roce, ve stejném roce odešli na věčnost. Byla to první mise Jana Šenkýře, kam odjel v dubnu 2014 jako starší řidič-specialista 2. strážní roty BAF. Posmrtně pak byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Ta poslední osudná mise Jaroslava Lieskovana byla jeho osmou. Na následky útoku zemřel v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. 

V úterý 5. 11. 2024 ujeto 509 km.

Středa 6. 11. 2024

Středa 6. 11. 2024 – Východní, severní a západní Čechy: Ivo Klusák z Jičína, Ivan Zapadlo z Úštěku, Martin Marcin z Chomutova, David Beneš z Chomutova, Petr Šimonka z Rakovníka, Patrik Štěpánek z Mokroušů, Nikolaj Martynov ze Štěnovic.

Štábní praporčík in memoriam Ivo Klusák

hrob_klusakFoto: Štábní praporčík in memoriam Ivo Klusák – hřbitov v Jičíně | Petr Něnička

Co se stalo? Ivo Klusák, další ze čtveřice padlých během útoku atentátníka v Bagramu v červenci 2014. Od března 2014 byl nasazen do své šesté mise jako starší řidič-specialista 2. strážní roty BAF. Pochován byl s vojenskými poctami v Jičíně. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Bylo mu 34 let.

Podporučík in memoriam Ivan Zapadlo

hrob_zapadloFoto: Podporučík in memoriam Ivan Zapadlo – hřbitov v Úštěku | Petr Něnička

Co se stalo? Ivan Zapadlo, v dubnu 2001 nastoupil do svojí druhé mise SFOR jako ženista 2. ženijní skupiny EOD 5. mechanizovaného praporu. Tragicky zahynul ve 23 letech při explozi likvidované výbušniny. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně.

Štábní praporčík in memoriam Martin Marcin

hrob_marcinFoto: Štábní praporčík in memoriam Martin Marcin – hřbitov v Chomutově | Petr Něnička

Co se stalo? V dubnu 2018 odjel Martin Marcin na svou pátou a poslední zahraniční operaci do Afghánistánu, kde velel 2. strážnímu družstvu 10. strážní roty BAF. Zemřel na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagrám, stejně jako Kamil Beneš a Patrik Štěpánek před čtyřmi lety. Poslední rozloučení s Martinem Marcinem se uskutečnilo s vojenskými poctami 14. srpna 2018 v kostele sv. Ignáce v Chomutově. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství.

Štábní praporčík in memoriam David Beneš

hrob_benesFoto: Štábní praporčík in memoriam David Beneš – hřbitov v Chomutově | Petr Něnička

Co se stalo? Toho dne prováděla četa rutinní patrolu, při které došlo k sebevražednému atentátu, na jehož následky David Beneš zemřel. Bylo mu 28 let. V této misi působil od března 2014 jako starší řidič-specialista 2. strážní roty BAF. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Místo jeho posledního odpočinku nemůžete na chomutovském hřbitově přehlédnout, je to pietní místo s velkým pomníkem s gravírovaným vojákem v životní velikosti a nápisem „Hrdinství, vlastenectví, odvaha a čest“.

Podporučík in memoriam Petr Šimonka

hrob_simonkaFoto: Podporučík in memoriam Petr Šimonka – urnový háj hřbitova v Rakovníku | Petr Něnička

Co se stalo? Petr Šimonka byl pomocníkem-řidičem štábu čs. samostatného speciálního protichemického praporu a byl odveden do Saúdské Arábie, kde tragicky zahynul při bojovém poplachu v polním táboře Hafar el Batin tak, že si způsobil nešťastnou shodou náhod průstřel břicha vlastním samopalem. Tato mise, jako první „porevoluční“, byla velmi náročná a složitá. Pochován byl 31. 1. 1991 s vojenskými poctami v Rakovníku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka, vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně a čestným pamětním odznakem „Za službu míru“. Bylo mu 21 let, když se stal prvním, který se domů z mise nevrátil.

Štábní praporčík in memoriam Patrik Štěpánek

hrob_stepanekFoto: Štábní praporčík in memoriam Patrik Štěpánek – u domu v Mokrouších | Petr Něnička

Co se stalo? Patrik Štěpánek zahynul 5. 8. před třemi lety během pěší patroly v blízkosti základny Bagrám při útoku sebevražedného atentátníka společně s rotným Martinem Marcinem a desátníkem Kamilem Benešem v průběhu plnění zahraniční mise Úkolového uskupení Resolute Support v boji proti terorismu.

Podpraporčík in memoriam Nikolaj Martynov

hrob_martynovFoto: Podpraporčík in memoriam Nikolaj Martynov – hřbitov ve Štěnovicích | Petr Něnička

Nikolaj Martynov byl v dubnu 2007 vyslán do své čtvrté mise jako starší specialista průzkumného odřadu 5. kontingentu AČR (PRT Fayzabád) do Afghánistánu, kde ve 28 letech zemřel na následky zranění utrpěného při sesuvu půdy. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podpraporčíka a vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně.

Ve středu 6. 11. 2024 ujeto 414 km.