Závislost, nemoc a pomatenost jsou nesmírně výnosné, stejně jako monopol, kartely a kolabující kvalita.
CHARLES HUGH SMITH 18. PROSINCE 2024
Ekonomika zklamala americký lid, ale je tabu říci proč, protože by to podkopalo celou mocenskou strukturu, která tak bohatě prospívá několika málo lidem na úkor mnohých. Těch několik má mimořádně přesvědčivou motivaci zastírat „proč“ a prosazovat tabu říkat to nahlas.
Ekonomika zklamala americký lid, protože jde o dvoustupňovou mocenskou strukturu, která je v podstatě neofeudální, což znamená, že jde o aktualizovanou verzi tradičních feudálních společenských řádů. Abychom to pochopili, musíme začít tím, že pochopíme tradiční feudalismus.
Ve feudálních společnostech se šlechtě na hradě na kopci žije docela dobře. Pro bezmocné rolníky, kteří pracují na polích pod nimi a financují šlechtu, je život méně dobrý, a proto je rolnictvo otevřené změně této asymetrické mocenské struktury na spravedlivější rovnováhu.
Aby si šlechta udržela svou moc, musí podporovat společenský zvyk, v němž je bezmocnost rolnictva přirozeným řádem věcí, a proto je odpor proti této struktuře nejen hříchem, ale i marností.
Jedním z klíčových rysů feudálních společenských řádů je neprostupnost hranice mezi šlechtou a rolnictvem, tedy to, čemu říkáme sociální mobilita. Šlechta a nevolnictví byly ustanoveny při narození a nikdy se neměly změnit. Nevolníci byli vázáni k zemi, kde se narodili, a nemohli ji opustit; jejich nevolnictví bylo doživotní.
Jednalo se o regresi oproti Římské říši, která umožňovala vlastnictví půdy svobodnými občany a relativně volný pohyb občanů po celé rozsáhlé říši.
Mezi tyto dědičné třídy byli vklíněni obchodníci a řemeslníci, jejichž služby byly nezbytné pro udržení moci šlechty. Jak dokumentoval Fernand Braudel ve své rozsáhlé třísvazkové sérii Civilizace a kapitalismus, 15.-18. století (1. díl: Struktura každodenního života, 2. díl: Kola obchodu, 3. díl: Perspektiva světa), příběh kapitalismu spočívá v tom, že neustálý rozvoj obchodu a výroby nakonec vygeneroval třídu s dostatečnou mocí, aby mohla rozložit feudální mocenskou strukturu a nahradit ji různými variantami kapitalismu.
Dalším klíčovým rysem feudalismu je spojení státu a vlastnictví kapitálu: existuje pouze jedna šlechta. Šlechta vlastnila výrobní kapitál – především půdu, ale také mýtné cesty a další majetek – a byla také vládou: každé léno vládlo svému rolnictvu a kontrolovalo veškeré soudnictví, které bylo k dispozici.
Katolická církev představovala samostatnou mocenskou strukturu, která složitým způsobem spolupůsobila se světskou feudální strukturou, neboť vlastnila rozsáhlé pozemky a byla dostatečně mocná, aby mohla šlechtě vnucovat některá protiopatření – například zaváděla četné náboženské svátky pro rolníky. Církev měla náboženskou autoritu a bohatství prostřednictvím svých klášterů a papežské hierarchie a pozoruhodně složité dějiny Svaté říše římské ilustrují prolínání těchto církevně-ekonomicko-politických struktur.
Církev také poskytovala záštitu feudalismu tím, že rolníkům slibovala spravedlivou odměnu v posmrtném životě za jejich víru a přijetí statusu quo v tomto životě.
Klíčem k pochopení současné neofeudální struktury naší ekonomiky je uvědomit si tabu, které brání tuto strukturu veřejně popisovat. Současná šlechta – stejně jako v klasickém feudalismu jedna třída, která má v rukou jak ekonomickou, tak státní moc – vykonává obrovskou moc prostřednictvím kontroly médií a technologií, tj. nástrojů propagandy / vlivu.
Současná šlechta oslavuje inscenovanou hru, v níž podnikatelé na volném trhu bojují proti utlačovatelské vládě. Účelem je zamaskovat skutečnost, že naše šlechta je jedna třída: ovládání státu a kapitálu je ve stejných rukou. Komu zavolal Hank Paulson – bývalý generální ředitel Goldman Sachs, poté ministr financí – v roce 2008, kdy došlo k finančnímu krachu? Warrenu Buffettovi. A tak dále.
Tyto nástroje jsou nasazovány k zastírání neofeudální reality euforickými (a často iluzorními) tvrzeními o technologiemi řízeném pokroku — všechno je den ode dne lepší, ve všech směrech, všichni jsme bohatší ve všech směrech, copak nevidíte všechny ty zázraky, které nás denně oslňují?
To prostě není pravda. Jak jsem zdokumentoval v knize Velká zářivá lež: Teď se máme lépe – ne, jsme chudší, mnohem chudší, kupní síla mezd klesá už desítky let, což nutí námezdně pracující půjčovat si peníze nebo spekulovat na bubliny aktiv, aby zaplnili mezeru vzniklou erozí hodnoty práce.
Rovnováha mezi prací a kapitálem se za posledních 50 let změnila ve prospěch kapitálu. Vlastníci kapitálu z toho měli obrovský prospěch, neboť sklízeli obrovské zisky z nezasloužených příjmů a kapitálových zisků, zatímco kupní síla hodinové mzdy „vlastníků“ práce se propadla, což se maskovalo snadno manipulovatelnou šarádou „inflace“.
Jak jsem vysvětlil v článku Všechny tři pilíře, které drží ekonomiku, praskají (česky), všechny tři mechanismy používané k vyplnění této mezery – vládní dotace, levné úvěry a bubliny na trhu s aktivy – jsou díky své vnitřní dynamice samolikvidačními systémy. Jednoduše řečeno, dluh nakonec spotřebuje všechnu kukuřici na semeno a všechny bubliny aktiv prasknou.
Co se týče pokroku, ve skutečnosti Američané zažili opak pokroku, což nazývám antipokrokem v celém spektru každodenního života. Průměrná délka našeho života prudce klesá, a to nejen kvůli Covidu. Počet případů rakoviny u mladých Američanů raketově roste, 53 % dospělé populace trpí cukrovkou nebo prediabetem, což má strašlivé následky, a řešení, které předkládá šlechta, není zdrojem tohoto katastrofálního kolapsu veřejného zdraví – uměle vyráběné nezdravé jídlo a nezdravý životní styl formovaný závislostním kapitalismem – čím víc vás budeme návykovat, tím víc si toho koupíte -, ale tím, že tlačíme vládu, aby platila desítky miliard dolarů za léky na hubnutí s četnými (zpravidla nedostatečně hlášenými) vedlejšími účinky.
V převráceném světě návykového kapitalismu je každý návykový přístroj a výrobek oslavován pro svou návykovost. Malý přístroj stimulující závislost, který všichni nosíme u sebe a posedle kontrolujeme 300krát denně, je úžasným „nástrojem“ pro komunikaci – ano, komunikaci o pomatenosti a závislosti.
To, že naše životy pohlcuje stínová práce, kterou nám vnucují korporace a stát, je v šílenství techno-hypu ignorováno. Skutečnost, že umělá inteligence snižuje kvalitu i toho mála služeb pro zákazníky, které jsou k dispozici – je jen dalším projevem řízené demolice kvality a trvanlivosti, na níž si korporátní Amerika zakládá, aby zvýšila zisky -, nevadí, že umělá inteligence mění váš život tím, že, no, ehm, umožňuje rychlé rozšíření škodlivých e-mailů, SMS, červů, spamu atd.
Implicitní poselství je, že pokrok se měří dvěma věcmi – rostoucími zisky společností a prudce rostoucím oceněním akcií. AI je skvělá, protože společnosti mají hodnotu stovek miliard dolarů. Sladké, tukem nasáklé pochutiny jsou skvělé, protože „nemůžete mít jen jednu“ a jsou nesmírně ziskové.
Co se týče sociální mobility, ta je také přehnaně propagována, aby se zamaskovala skutečnost. Při správné kombinaci talentu, odhodlání, rodinného majetku a štěstí je možné se z bezmocného rolníka vyšvihnout na dobře situovaného obchodníka nebo profesionála podporujícího status quo svou prací a daněmi a hrstka superoslavovaných dobrodruhů dosáhne na šlechtu, ale to jsou příběhy o Popelce, které podporují iluzi propustné hranice mezi třídami.
Mezitím, zpátky v reálném světě, je život stále nejistější, stresující, náročnější a vysmívající se, i když jsme bušeni humbukem oslavujícím ziskový Pokrok, který ve skutečnosti pokrokem není. Nevyhnutelným důsledkem tohoto rozporu mezi neustálým humbukem kolem Technologiemi řízeného pokroku a naší životní zkušeností a prohlubující se propastí mezi hodnotou práce a hodnotou kapitálu je, že se začíná rozplétat tkanivo společnosti, což je zřejmé, ale zároveň tabu přesně to popsat, jako sebeposilující zpětnou vazbu, kdy každé vlákno, které se rozplétá, s sebou bere dvě sousední vlákna.
Každý, kdo poruší tabu proti popisu neofeudální povahy naší ekonomiky, antiprogresu, závislostního kapitalismu a výnosného úpadku kvality a trvanlivosti, je v náboženství technologického pokroku okamžitě pranýřován jako světský hříšník. Jak se opovažujete zpochybňovat nekonečnou štědrost technologie, jak se opovažujete prohlásit, že náš „bůh“, technologie, je nástrojem kontroly a závislosti, chimérou prosperity promítanou na miliardy obrazovek.
Rozhořčení propagátorů je přímo úměrné jejich strachu, že prohlédneme tuto přetvářku a probudíme se k nevyhnutelnému rozkladu a kolapsu neofeudalismu. Závislost, nemoc a pomatenost jsou nesmírně výnosné, stejně jako monopol, kartely a hroutící se kvalita.
Proboha, nevzdávejte se nezdravého jídla a fastfoodů ve prospěch domácích pokrmů ze skutečných potravin – požadujte, aby vláda všem poskytla stovky miliard dolarů na léky na hubnutí s děsivými vedlejšími účinky:
Máme tu vaši sociální mobilitu. Drtivá většina elit nejvyšší úrovně ve veřejném i soukromém sektoru (nezapomeňte, že šlechta je jen jedna) navštěvovala dvě univerzity, nikoliv kvůli vzdělání, ale kvůli možnostem, které nabízelo navazování kontaktů:
Nic nevypovídá o pokroku tak jako tento graf dominance sociálních médií…..
…a tento graf osamělosti. Bože, že by to spolu souviselo?
Šlechta zastírá svou podstatu množstvím podtříd: vévodové, knížata, hrabata a tak dále za starých časů, jako by záleželo na něčem jiném než na ostrém rozdělení na šlechtu a její dobře placenou třídu pomahačů a na bezmocné venkovany, kteří sledují přehlídku se znepokojivou směsicí obdivu a znepokojení.
Řekněte mi, co je tabu, a já vám řeknu pravdy, které ohrožují status quo. Stejně jako v Kafkově románu Zámek je mocenská struktura šlechty zastřená a na zámku panuje čilý ruch – ale jen velmi málo produktivních výsledků této nepřetržité činnosti kdy pronikne k zbídačeným obyvatelům vesnice.
Překlad Deepl
