Charles Hugh Smith / 20. 5. 2026
Spojme dvě zdánlivě odlišné linie: systémovou nespravedlnost a civilizační psychózu. Jak často poznamenávám, sociální druhy, které se organizují do hierarchií (tj. primáti, včetně lidí), mají vrozenou citlivost na spravedlnost, protože tato vlastnost je nezbytná pro udržení sociální stability, a proto byla vybrána jako výhodná.
Tato citlivost se vztahuje jak na jednotlivé případy nespravedlnosti, tak na systémovou nespravedlnost. Pokud nedojde k nápravě, když je s jednotlivcem zacházeno nespravedlivě nebo je zneužíván, sociální řád je oslaben. Proto rané civilizace zavedly právní kodexy a systémy nápravy, když se rozšiřovaly do národů / říší, které potřebovaly byrokracii k organizaci, správě a prosazování pravidel a povinností každé třídy.
Pokud se mechanismy nápravy staly prázdnými fraškami, pak je nespravedlnost systémová: nejde jen o to, že s některými jednotlivci bylo zacházeno nespravedlivě – všichni jsou vykořisťováni a zachází se s nimi jinak, než jak systém prohlašuje, že je platný soubor hodnot a pravidel.
Pokud existuje vnější zdroj bohatství, který lze vykořisťovat, má vedení luxus stát se vykořisťovatelským a represivním, protože má zdroj bohatství, který je vnější vůči vlastnímu obyvatelstvu. Zvažme přechod od společnosti systémové spravedlnosti ke společnosti systémové nespravedlnosti.
Zvažme začínající národ, který byl společností s vysokou úrovní sociální důvěry a soudržnosti vytvořenou povinnostmi vedených, sociální mobilitou a systémem, v němž sociální tlaky znamenaly, že členové každé sociální třídy museli respektovat stejný soubor sociálních pravidel.
Tato struktura je základním pilířem funkční společnosti a ekonomiky, neboť pokud je obyvatelstvo zbídačeno nespravedlivým systémem, reaguje buď útěkem ze systému (tj. odstoupením nebo odchodem), odporem proti nespravedlnosti / vykořisťování, nebo vzpourou proti stávajícímu stavu.
Pokud se národ promění v expanzivní impérium, vedení může odhodit spravedlnost a nápravu, protože může získávat bohatství prostřednictvím dobývání nebo vykořisťování nových zdrojů. Byrokracie je kooptována či podplacena kořistí z dobývání a korupcí, a jak se impérium rozšiřuje, má dostatek bohatství na to, aby si občanskou třídu podplatilo chlebem a cirkusy nebo obdobnými štědrostmi.
Jinými slovy, systémová nespravedlnost – to, čemu dnes říkáme zmanipulované kasino – je akceptována, dokud mají klíčové sociální třídy pocit, že se jim daří. Římský stát / impérium je příkladem této dynamiky, ale existuje mnoho dalších.
Dokud proudí dostatek vnějšího bohatství, aby lidé měli pocit, že se jim stále daří, je sociální úpadek tolerován jako „cena pokroku“. Jinými slovy, kdo potřebuje spravedlnost, když mám místo v zmanipulovaném kasinu?
Tato struktura je však ze své podstaty nestabilní, a to jak ekonomicky, tak sociálně. Vnější zdroje bohatství a zdrojů se nakonec vyčerpají a štědrost se snižuje asymetricky: hrstka nejbohatších na vrcholu pokračuje v hromadění majetku, úředníci jsou pod tlakem a nižší třídy jsou nyní zdaněny, aby pokryly pokles těžby vnějšího bohatství.
Systémová nespravedlnost, která byla tolerována, již není tolerovatelná, jakmile se většině nedaří se prosadit. To představuje pro vládnoucí třídu, která sklízí lví podíl na zisku, problém: jak přesvědčit masy, že 1) se jim stále daří, i když viditelně ztrácejí půdu pod nohama, a 2) jak zamaskovat systémovou nespravedlnost, tj. zmanipulované kasino, které vykořisťuje většinu ve prospěch menšiny.
„Řešením“ vládnoucí třídy je civilizační psychóza: zakládající mýtus státu – tak inspirativní a vznešený – je silně propagován, i když tento mýtus (nadbytek, demokracie atd.) již neodpovídá skutečnému světu.
Tato prohlubující se propast vyvolává civilizační psychózu, protože masy jsou naháněny do stavu popření, který dočasně zmírňuje jejich úzkost z poznání, že se již neposouvají vpřed a že žebříky sociálního vzestupu se všechny rozpadly.
Tento stav inspirativní iluze umožňuje popření, aby nabralo povrchně uvěřitelnou inspirativní podobu: Řím je věčný, takže nemusíme dělat nic jiného, než čekat na automatický návrat k velikosti, díky umělé inteligenci zbohatneme všichni, technologický pokrok je nevyhnutelný a automaticky vyřeší všechny naše problémy a tak dále.
V tyto iluze vroucně věříme, protože alternativa je příliš bolestivá na to, abychom ji unesli. Systém je prohnilý až do morku kostí, je to všechno přetvářka maskující se jako autenticita, a nejenže se už nikam neposouváme, ale nezbývají nám žádné cesty, jak se posunout dál, kromě hazardu, prodeje naší krve nebo iluzorních snah stát se jedním z hrstky nově vzniklých technologických milionářů.
Existuje emocionální vývoj, který kopíruje přechod od stabilní společnosti v dynamické rovnováze k civilizační psychóze: Popírání se mění v hněv, což je nestabilní stav s nejistým výsledkem, který nakonec přechází do fáze smlouvání (prosím, ať se burza zase zvedne, abych mohl vystoupit bez ztrát), což vede k depresi (všechno je ztraceno), a jakmile se s tím člověk vyrovná, může přejít k přijetí (no co, je čas začít znovu).
Jak popření, tak civilizační psychóza jsou ze své podstaty nestabilní, protože se samy likvidují. Popření tedy přeroste v hněv, ať se nám to „líbí“ nebo ne.
Nyní, když jsme vyčerpali zásoby stabilní společnosti, je náhradní formou „bohatství“ katastrofálně iluzorní bublina úvěrových aktiv, která vytváří iluzi „bohatství“. Vzhledem k tomu, že horních 10 % manažerské / podnikatelské / profesionální třídy, která je nezbytná pro vedení impéria, vlastní 90 % bublinových aktiv, nafukování úvěrové bubliny je bezbolestným způsobem, jak v této třídě vyvolat iluzi, že se stále dostávají dopředu.
Samozřejmě do té doby, než bublina praskne, a všechny bubliny prasknou, i když tvrdíme, že to nejsou bubliny.
Bubliny maskující se jako „bohatství“ jsou projevem civilizační psychózy, a proto jsou tyto bubliny aktiv stejně nestabilní a samolikvidující: implodují nikoli v důsledku nějakého vnějšího vlivu, ale jako nevyhnutelný důsledek své vnitřní struktury / povahy.
Jakmile se přechod systému k zmanipulovanému kasinu stane nepopiratelným, popírání se rozpadne a nahradí ho hněv. Reakcemi na systémovou nespravedlnost jsou útěk, odpor a vzpoura: odchod, nečinnost, nechat věci hnít, odstoupení, vypískávání patolízalů uctívajících nové bohy umělé inteligence a nakonec projevy vzpoury v podobě politických, ekonomických a sociálních nápravných opatření, které jsou potlačovány jako zbytečné blouznivou vládnoucí třídou, která přijala civilizační psychózu.
Cena za to, že uvěřili vlastnímu PR, bude vyšší, než kdokoli považoval za myslitelné.
Překlad Deepl
