Rád bych zareagoval na jednu reakci na můj článek Zavazující nadřazenost, publikovaný v Konzervativních novinách minulý týden
„Jo jo, ta úžasná nadřazená křesťanská civilizace, co má na svědomí stovky milionů zabitých ve všech válkách, co kdy vedla. Ti úžasní Briti, Francouzi a Belgičané co ve svých koloniích nechali pochcípat další miliony lidí. Prostě über alles. O. K., takový je svět i lidi, nedělám si iluze a nějak to i ‚chápu‘, ale netlapejme o nějaké mravní či duchovní nadřazenosti nad jinými. To je opravdu směšné.“
(Chyby jsem opravil a autorovi je nevyčítám; posty na FB nemusí být bez překlepů a gramaticky správné. Pouze se mi nepodařilo zjistit, co znamená „netlapejme“, ale myslím, že pro pochopení článku to není nezbytné.)
Ona reakce vystihuje to, co mi na současných pomluvách západní civilizace vadí. Nejprve se zastavím u tónu. Ten je zahořklý a sarkastický. Autorovi a mnoha dalším připadá „směšné“ napsat o naší civilizaci cokoli pozitivního. Nicméně onen zahořklý sarkasmus se pojí i s historickými… řekněme, nepřesnostmi.
Zajímavé je, že tento postoj doprovází značné přehánění. Na zemi žily miliardy lidí až od devatenáctého století. Války byly, pravda, kruté, ale stamiliony v nich padnout nemohly, protože jich tolik jednoduše nežilo.
Nicméně i když si počet obyvatel vykrátíme, nemá to vliv na relativní krutost válek. Domnívám se, že nejkrvavější bylo obrovské vraždění, kdy islám dobýval střední Asii a Indii. Takový Mahmúd z Ghazny byl v tomto ohledu patrně největší borec (uf, už nebudu sarkastický), ale o něm se v našich školách nikdy neučilo. Ve dvacátém století pak drží prvenství Mao Ce-tung, jehož režim má na svědomí přes padesát milionů lidí. Tedy vede Čína. Co se týče Evropy, pak nejvíce lidí zahynulo patrně vinou Josefa Vissarionoviče Stalina. Odhaduje se asi dvacet milionů obětí.
Pokud jde o ony kolonizátory, pak bych chtěl autora upozornit na to, že v naprosté většině zemí, které získaly nezávislost, bylo do tří let od získání nezávislosti mnohem více politických vězňů než v dobách kolonizátorů, a byli vězněni v daleko horších podmínkách.
Historické nepřesnosti a přehánění – to je jedna věc. Mnohem podstatnější je ale věc jiná: Kdo má zásluhu na tom, že se situace změnila? Učí se děti o Williamu Wilberforceovi, který po celá desetiletí usilovat o zrušení otroctví? Zajímá někoho, kde a proč vznikl Červený kříž? Strýček Google napoví: „Historie Červeného kříže začala v roce 1863 ve Švýcarsku díky úsilí Henriho Dunanta, který byl otřesen utrpením raněných v bitvě u Solferina.“ Učily se někdy naše děti o Přemyslu Pitterovi, který v roce 1945, hned po skončení války, založil sirotčinec, v němž vedle sebe žily děti české, německé i židovské?
Pokud budete v dějinách hledat lidi hodné následování, hodné nápodoby, najdete jich hodně. Ano, uznávám, že tyranů a bezskrupulózních lidí najdete ještě víc. Ale hledat je nemusíte. Můžeme se soustředit na to pozitivní. Je na co navazovat. A dle mého názoru je co bránit.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
