Bude to docela fajn, až nám tu bude kdekdo filozofovat, ale bude nám přitom zima, střechou poteče a nebude chleba, protože nebudou ani pekaři.
Z mezinárodního porovnání vyšlo české školství špatně a kvalita vzdělávání v Česku výrazně klesla. Stoupající procento žáků nedosahuje ani průměrné úrovně ve čtení a čtenářské gramatice. Alarmující je také stav učňovského školství a podpory řemesel. Samostatnou kapitolou pak zůstávají podhodnocené platy učitelů i nízká prestiž pedagogického povolání.
Já tedy nevím, kdo se tomu vlastně diví. Řemeslníci nejsou dobře placení, a to se na svou mzdu musí pořádně zapotit. Takže nebudou zedníci, instalatéři, kominíci… a dalo by se pokračovat, až by mi hořela klávesnice. Zato máme požehnaně kuchtíků – tohle řemeslo je neustále vyhledávané jako jedno z mála.
Katastrofa je to i pro náš strojírenský průmysl, protože najít dobré strojaře je dnes jako hledat jehlu v kupce sena. Zato se to tu bude hemžit mládeží, která prošla studiem humanitních věd. Co tu všichni budou dělat a jak najdou uplatnění, to je asi našemu ministerstvu školství docela jedno.
Ze státní maturity je fraška, gymnázia jsou nacpaná k prasknutí a učňovské školy se zavírají pro nezájem dětí i jejich rodičů. Tohle všechno má pritom v rukách stát. Dobrý a pracovitý řemeslník má být pořádně ohodnocen – jak finančně, tak společenskou prestiží. Pak by se totiž mnohem snáze dělaly nábory na řemesla, která bývala považována za ta se „zlatým dnem“.
Bude to docela „fajn“, až nám tu bude kdekdo filozofovat, ale bude nám u toho zima, střechou bude zatékat a nebudeme mít co jíst, protože nebudou ani pekaři. Jak je možné, že naše školství kleslo hluboce pod úroveň, kterou mělo za takzvaného socialismu? Co dělali ministři školství posledních třiatřicet let, to fakt netuším. Jedno ale vím jistě: ve vzdělávání nám ujel vlak a doba vzdělaného českého národa mizí za obzorem.
Vychováváme hlupáky. Když si občas pustím pouliční ankety o znalostech mladých lidí, nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Z dějepisu neznají nic, a tak se nemůžeme divit jejich volebním preferencím. O minulém století vědí kulové, o roku 1968 nic a rok 1989 už jim taky nic neříká. Jak je možné, že netuší nic o první a druhé světové válce a neznají ani naše prezidenty?
Jak je možné, že si neváží práce dělníků, sami mají obě ruce levé a nejraději pasivně sedí ve školách, kde studují genderové nesmysly nebo rozebírají osudy Ferdy Mravence? Vědí vůbec, že bez poctivé práce by dodnes žili v jeskyni? Šikovné ruce jsou stále potřeba. Možná to jednou za nás všechny odedřou roboti, ale tam ještě zdaleka nejsme. Zatím je potřeba makat, a ne se jen živit jako influenceři. Ti si totiž instalatérské nářadí do ruky nevezmou a ucpaný odpad vám nevyčistí.
Chytračit u mikrofonu nebo před kamerou telefonu totiž ještě nikdy žádný domov nevytopilo ani nepostavilo. Dokud si jako společnost nezačneme vážit poctivé lidské práce a nevrátíme školství řád a smysl, budeme dál jen přihlížet tomu, jak nám zemi spravují generace teoretiků bez praktických dovedností. A z toho nám brzy bude všem hodně krušno.
