Čína si připomíná 90. výročí vítězství Dlouhého pochodu, jedné z nejvýznamnějších a nejnáročnějších událostí v dějinách Čínské komunistické strany. Legendární cesta Rudé armády, která se odehrála v letech 1934–1936, se stala symbolem odhodlání, solidarity a schopnosti překonávat i zdánlivě nepřekonatelné překážky. Její historický význam přetrvává dodnes a podle současných čínských představitelů představuje inspiraci nejen pro připomínání revolučních dějin, ale také pro každodenní práci ve prospěch obyvatel.
Jedním z míst spojených s touto historickou zkušeností je hora Ťia-ťin v jihozápadní čínské provincii S’-čchuan. V červnu 1935 zde vojáci Rudé armády čelili mimořádně obtížné zkoušce. Po překonání řeky Ta-tu je čekal výstup na zasněženou horu s průsmykem ve výšce 4 114 metrů nad mořem. Název Ťia-ťin v tibetštině znamená „velmi vysoká a velmi strmá“, což výstižně popisuje podmínky, v nichž se vojáci pohybovali.
Přechod hory komplikoval nedostatek potravin a teplého oblečení, prudké změny počasí, sníh i nebezpečí spojená s vysokou nadmořskou výškou. Vojáci museli během jediného dne překonat převýšení téměř dvou tisíc metrů. Někteří vyčerpání a extrémní podmínky nepřežili. Přesto Rudá armáda pokračovala v cestě a 18. června 1935 horu překonala.
Důležitou roli sehráli také místní Tibeťané, kteří vojákům pomáhali a sloužili jim jako průvodci. Podle Wanga Kuo-kanga, zástupce tajemníka stranické buňky Komunistické strany Číny ve vesnici Ťia-ťin-šan, jim místní obyvatelé poskytovali mimo jiné chilli papričky, které měly pomáhat udržovat tělesné teplo. O významu této potraviny svědčí také dobové zápisky. Deník Teng Fa, jednoho z tehdejších představitelů Komunistické strany Číny, z roku 1936 popisuje, jak si vojáci před výstupem připravovali a pili odvar z chilli papriček.
Na dramatické chvíle vzpomínal také revoluční velitel Jang Čcheng-wu. Při přibližování k horskému průsmyku vojáky zastihla prudká bouře s kroupami velikosti vlašských ořechů. Kroupy jim bolestivě zasahovaly obličeje, přesto neměli jinou možnost než chránit si hlavy rukama a pokračovat dál.
Pro dnešní obyvatele regionu zůstává Dlouhý pochod připomínkou toho, jakou roli mohou hrát vytrvalost, vzájemná pomoc a odhodlání při překonávání obtížných podmínek. Wang Kuo-kang zdůrazňuje, že odkaz vojáků Rudé armády pro něj není pouze historickou vzpomínkou. Je také motivací k tomu, aby co nejvíce přispíval ke zlepšování života místních obyvatel.
Devadesáté výročí tak obrací pozornost nejen k náročné cestě, kterou Rudá armáda v první polovině 30. let absolvovala, ale také k tomu, jak se její historický odkaz promítá do současné čínské společnosti. Příběh přechodu hory Ťia-ťin připomíná, že za velkými historickými událostmi stojí konkrétní lidé, jejich oběti i solidarita těch, kteří jim v nejtěžších chvílích pomáhali.
