Soudruh Foltýn vyzval k ochraně demokratických hodnot proti proruským zombiím. Jednou z našich hodnot je třeba digitalizace, která vede k zefektivnění státu. Rozdíl mezi realitou a propagandistickými slovy se stal neudržitelný. Krásou nechtěného se ukázalo, že pravověrným Bruselanům došly argumenty, schopnosti i kádry. Jejich jediným argument je drzost, nadávky a výhrůžky.
Digitalizace v pirátském podání
Pirátům to správně politicky myslí, a proto se s vervou sobě vlastní pustili do digitalizace stavebního řízení. Co bych zrovna soudruhu pirátovi nevyčítal, je skutečnost, že se něco nepovedlo. Každý, kdo někdy zkusil něco vytvořit, ví, že u řízení projektů platí železné pravidlo – „co se může pokazit, to se taky pokazí“. To, že se něco nezdaří, zvlášť když jde o novou věc, není nic divného. V češtině na to máme i přísloví – „i mistr tesař se někdy utne“. Co však demonstruje neschopnost řídit, je chybějící záložní plán. Tedy úvaha, co si počneme, když se něco nepovede nebo se to celé podělá? Znamená to však připustit si vlastní omylnost, opravovat výchozí předpoklady podle skutečného výsledku a vyhodnocovat zprávy o chybných stavech. K tomu zjevně nedošlo. Tahle skutečnost vypovídá o způsobu řízení, který se nejlépe charakterizuje hláškou – „Kdo způsobil, že náčelník vydával tak šílené rozkazy?“.
Řízení typu, to se pokazit nesmí, nikdy nefunguje. Vznikne tak syndrom neomylného vůdce, což v řízení vždy vede k poruchám řízeného systému, či ztrátě kontroly nad ním. Nepřipuštění prvku omylnosti má své osudové důsledky. Jde totiž o jednoduchý fakt, že nikdo není znalcem všehomíra, nemůže tušit všechny souvislosti a dopady změn. Chyba spočívá v samé podstatě liberálního myšlení. Vše, co liberál dělá, je správné, protože má vědecký přístup a ostatní, kteří tvrdí něco jiného, jsou jen proruští trollové mající za cíl zkazit jeho geniální dílo. Vše, co odporuje proklamacím je dezinformace a netřeba to brát vážně. Takto řízený systém má tendenci zakrývat svá selhávání a lidé je aktivně maskují, neboť to škodí jejich kariérnímu postupu. Proto k ministrovu uchu neprobublaly zprávy o problémech. A když nějakým omylem ano, tak to bral jako v zásadě dezinformaci nebo takové ty technikálie, které se vyřeší, či obvyklé kvičení lenochů, co nemají rádi nezbytné změny a vše by nejraději dělali pořád stejně. Nepřipustil si vlastní omylnost a možnost, že původní předpoklady se praxí občas nepotvrdí. Způsob takového řízení spočívá ve řvaní na lidi, aby makali víc, rychleji, ať už to je funkční. Což povede zcela neomylně k dalším problémům. Selhání projektu také ukazuje, že ve svém okolí nemá lidi způsobilé k řízení, ale tým si sestavil z kývačů, kteří nemají ani náznak odvahy mu sdělit, že se plete. Není to jen specifikum českého prostředí, stačí se podívat například na poslední průsery u firmy Boeing, které vznikly tak, že zprávy o problémech zezdola nahoru dorazily už v upravené podobě. Přičemž vrcholové vedení dávalo daleko větší důraz na rozmanitost a diverzitu než na funkčnost. Tomu také odpovídala jejich způsobilost k řízení. Nebo lze uvést migraci, zelený úděl a další úspěchy budování liberální demokracie.
Dokážete si představit, co by se dělo, kdyby takový paskvil vyvinula Babišova vláda? Média by přinášela srdceryvné zprávy o tom, jak na ulici strádají nebohá dítka, protože stojí stavební řízení a jejich rodiče jim tak nemohou zajistit přístřeší. Psalo by se o mezinárodní ostudě, spolek Milion chvilek pro demokracii by pořádal jedno shromáždění za druhým a zarmoucení experti by nechápavě kroutili hlavou, jak je něco takového možné. Ale teď? Sem tam nějaká ta zpráva, že se něco tak trochu nepovedlo, ale nic, co by vlastně stálo za řeč. Jistě to nijak nesouvisí s tím, že současná vláda radostně zvyšuje poplatky pro veřejnoprávní média, že ne? A už vůbec to nesouvisí, že se těmto médií snaží vyhovět likvidací konkurence pod záminkou boje z dezinformacemi, kdepak.
Příkopy pro zombíky
Teď to celé aplikujte na řízení státu. Jestliže tahle parta není schopná dát dohromady ani informační systém, jak si asi poradí s tak komplexním systémem jakým je stát? Soudruh Foltýn svým projevem říká, že syndrom neomylnosti se stal klíčovým prvkem řízení státu. V dobrém rozmaru se rozpovídal a prozradil, že kdo zastává proruský pohled na svět, je prostě svině. O tom, co je a co není proruské, rozhodují soudruzi v Bruselu. Tohle roztomilé fízlovské uvažování, že kdo nesouhlasí, je svině, jsme měli možnost vidět aplikováno v praxi v době covidových her. V těch bájných časech se příslušníci odvážně vrhali na škůdce bez roušky a nebojíce se vlastního nakažení prováděli natloukání faktů o nutnosti nosit ochranu do hlav. Soudruh komunikátor také vyzval k izolaci podstatné části národa, ono 15% není zrovinka málo, a k ochraně zdravé společnosti před těmito záškodníky. O tom, jak přesně tyhle proruské zombíky plánuje izolovat, zatím pomlčel.
Základem komunikace, jak už říkával Tomáš Akvinský, je snaha o pochopení stanoviska druhé strany a pak přijít s argumenty. Izolace druhé skupiny, která má jiný pohled na svět, tomu rozhodně nepomůže. Když jsme u té izolace závadných názorů, tak existuje určitá skupina lidí, kteří věří tomu, že planeta Země není koule, ale placka. Nikdo je za to nezavírá, nikdo necítí potřebu proti takovým názorům bojovat a přes takovou bezbřehou volnost nelze říct, že by jejich názor ovlivnil populaci ve větším měřítku. Zde jsou argumenty pro kulatost, zde pro placatost a každý ať si udělá názor sám. Není nutný žádný oficiální zákaz a myšlenka ve svobodné diskusi prostě neuspěje.
Ale kdepak autore, jde přece o fakta a ty jsou jenom jedny. Opravdu? Stačí zmínit Koperníkovy objevné práce. Jeho model s ústředním bodem vesmíru ve Slunci odporoval tehdejším autoritám, pozorování, měření i výpočtům. Tedy ve zkratce, vyrobil si svá vlastní fakta. Jeho pohled na vesmír byl potlačován, řečeno moderním jazykem byl to boj s proslunečními dezinformacemi a neměl právo na svá fakta. A výsledek? Jeho teze se ukázaly správné.
Proč tedy někdo ze soudruhova okolí mu neobjasní zjevnou protimluvnost jeho vývodů? Z toho je zřetelné, že soudruh Foltýn se celý život pohyboval v prostředí, kde rozkaz nahrazuje myšlení a odporovat nadřízenému je kariérní sebevražda. Ve vojsku je to s ohledem na jeho úkoly pochopitelné. Diskuse o rozkazech v bojové situaci není možná, ale civilní řízení se liší. Proto voják a k tomu fízl není dobrá kvalifikace ke komunikaci, neboť tyto složky potřebu diskuse prostě nemají.
Svoboda slova v liberálním pojetí
Zvlášť ukázkové je to, co si soudruzi představují pod pojmem svoboda slova a jak se snažili ukázat, že u nás taková volnost je. Pod pojmem svoboda si tito lidé představují možnost pronést veřejně nactiutrhačný výrok. Jako vrcholný důkaz, že toto právo u nás je, považují to, že hned poté nebyl původce výroku zatčen, a tak cenzura u nás prostě neexistuje. K tomu je vhodné podotknout, že video s projevem soudruha Foltýna je mazáno a odstraňováno, což vůbec nijak neukazuje na cenzuru nebo něco takového. Takové pojetí důkazu jen naznačuje jejich bídnou schopnost myslet nebo argumentovat. Stačí poukázat na učitelku Bednářovou, která si dovolila říct svůj názor na válku na Ukrajině. Copak ji zatkli hned na hodině? Nebo poukázat na děkana fakulty Ševčíka, nebo na případ nálepkových teroristů, Vrábela a další a další politické pronásledování si jistě doplníte sami.
Svoboda projevu je v každé společnosti, dokonce i v těch nejtemnějších diktaturách, protože důležitá je totiž svoboda po projevu. Ta u nás zcela jistě není. Seznam témat, o kterých není radno veřejně hovořit, stále bobtná a zvětšuje se. Pro ty, co si naivně myslí, že mají svobodu slova, máme u nás ohebné paragrafy o terorismu nebo nenávistných projevech. Když Foltýn o značné části národa řekne, že jsou to svině, tak je to v pořádku a paragrafy trestního zákoníku §355 o veřejném hanobení politického přesvědčení, či §356 o podněcování nenávisti se neuplatní. Jistě si čtenář sám doplní, kdy budou tyto paragrafy tvrdě uplatněny. Navíc pro fakt politického pronásledování není tak důležité, zda je člověk zatčen na místě a v rámci obdoby rozkazu Noc a mlha zmizí. Ono je pro člověka dost zlé i neustálé tahání po soudech, vyhazov z práce, trvalá hrozba, že to špatně dopadne a půjde sedět. Z pohledu stresu není tak podstatné, zda nakonec soud onoho nešťastníka osvobodí nebo ne. Člověk takto tahaný po soudech, byť osvobozený, je natolik vyčerpaný, že jeho chuť angažovat se v politice prudce klesá.
O komunikace určitě nejde
Pokud je do funkce pro komunikaci, tj. vysvětlování vládní politiky, dosazen zcela zjevně nezpůsobilý kádr, je zřetelné, že představitelé státu zvolení ve volbách nemají situaci ani náznakem pod kontrolou. Copak jsou tak hloupí, že nevidí, jak každé vystoupení soudruhovo oslabuje jejich pozici a připravuje je o jejich vysněná korýtka? Plukovník je zcela zjevně obklopen lidmi, kteří na jakoukoliv kritiku, či snahu o jiný pohled na věc reagují tak, že jde o pištění proruských trollů, na které není nutno brát zřetel. V takovém ovzduší vždy vyobcují každého, kdo by mohl mít jen náznakem jiný názor. Pak se vzájemně utvrzují v tom, že mají ve všem pravdu. Takto komunikace nikdy fungovat nebude a ani nemůže. Naopak nedůvěra v takový totalitní způsob jednání rozbije poslední zbytky víry ve stát a jeho možnosti zajistit svobodu jednotlivcům. Výsledek takové debaty je stejný jako hádka se žárlivým partnerem. Rozumně se domluvit není možné. Tedy žádná komunikace se konat nebude, což je obsah sdělení. Soudruzi jsou v podobné situaci jako v pozdně normalizačním období, kdy se stále tvrdilo, že přechod ke komunismu je za dveřmi. Realita však tohle blábolení brzy pohřbila.
Liberálové však také ukazují, že zjevně nemají důvěru ve svá vlastní tvrzení, protože se neumí a ani nechtějí pustit do věcné diskuse. Vždy reagují emotivními argumenty, že tohle pomáhá Rusku a támhleto je proruské. Jejich jediným tvrzením v poslední době je neustálé obviňování z nahrávání Rusku. Cokoliv, co nezapadá do jejich myšlenkového světa, je proruské. Kdopak si dneska vzpomene, že Rusko popíralo, že odpálilo plynovod Severní proud. Kdo tvrdil, že obvinění Rusů je zjevná pitomost, tak byl kremrole nejhrubšího zrna, se kterým není možná diskuse ani maličko. Teď se naprosto v klidu a s bohorovnou sebejistotou píše, že to byl nějaký ukrajinský potápěč, který si při ranních nákupech pořídil trhavinu. Taky jsem docela zvědav, jak nám soudruh Foltýn vysvětlí, že polská vláda prosadila zákon umožňující střílet na migranty na hranicích. Jak to, když naše hodnoty říkají, že migrace je důležitá pro obohacení společnosti a prchajícím před válkou musíme pomáhat? Nijak se to nepodobá ostraze hranic za socialismu, že ne? Nebo objasnění bude podobně vtipné, jako když svého času Maďaři stavěli protidemokratické zdi, kdežto Rakušané stavěli jen technické překážky? Nebo se to nazve konspirací, protože tyto teorie se používají jako nástroj k podvracení evropských hodnot? Protože věřit, že naše země se jen hemží ruskými agenty, kteří tu řídí kde co a je to kolosální spiknutí, to je projev zdravého rozumu. Vyměnit slovo ruský za americký a je z toho hloupá konspirace, které nikdo soudný přece nemůže věřit. Nevznikají různé konspirační teorie spíš díky tomu, jak slaboduché verze událostí neschopné obstát v argumentační diskusi nabízí oficiální media?
Liberálové a jejich hlásná trouba Foltýn zcela rezignovali na logiku svých prohlášení a ani se nesnaží usilovat o nějakou koncepční souvislost. Pravověrní liberálové zjevně trpí krizí nedostatku kvalifikovaných kádrů a z argumentů jim zbývají už jen nadávky a výhrůžky. Skutečnost se nachází zcela mimo svět jejich propagandistických frází, proto se způsob jejich myšlení vylučuje se způsobilostí k řízení. Císař je nahý a už to nejde zakrýt.
