„Dnes se třesete strachy, aby vám Putin neukradl svobodu. Ale copak si neuvědomujete, že vy už žádnou svobodu dávno nemáte? Každý váš krok, každé vaše rozhodnutí, musí nejdřív projít schvalovacím kolečkem v Bruselu. Jste jen loutky, vazalové v systému, který vás vede na provázcích, a vy ani netušíte, jak těsné jsou ty uzly. První prezident, kterého jste si „zvolili“, byl instalován komunisty. A proč? Protože to byl alkoholik, a oni moc dobře věděli, co dělají. A vy, Češi, jste na něj ještě hrdí. Má svoje letiště, a já už ani nevím, kolik dalších památníků na jeho jméno. Ale zeptám se: Je tam někde vystavený obrázek Havla, jak se potácí s Madlenkou Albrightovou, ožralý s mokrými kalhotami? Protože i takhle reprezentoval vaši zemi.“ Tak to mimo jiné řekl Josef Mašín, poslední z bratří, kteří se postavili komunistickému režimu.
Mašíny nemám ráda, to je jasné. Pro mě jsou to vrazi. Ale v tomhle měl ten starej Mašín pravdu. Svobodu nemáme, a popravdě, otázkou je, jestli jsme ji vůbec kdy měli. Ale co to vlastně je, ta svoboda? Kdo ji má, kdo ji zná, kdo ji vůbec kdy zažil? Fyzickou svobodu nemůže mít nikdo, kdo je závislý na systému. Kdo je připoutaný ke státu, k městu, kde žije. Jak můžete být svobodní, když ráno musíte vstávat do práce a každý váš den se odvíjí od milosti nebo nemilosti vašeho zaměstnavatele? Jak můžete mluvit o svobodě, když si musíte kupovat svoje jídlo, jinak umřete hlady?
Svobodu můžete nalézt jen uvnitř sebe. Vaše mysl je to jediné místo, kde vám ji nikdo nemůže sebrat – pokud jim to nedovolíte. Ale problém je, že většina lidí si tu svobodu mysli nechala vzít. Dovolili těm nahoře, aby je formovali podle svých potřeb, aby je využívali, manipulovali a přetvářeli na nástroje k dosažení vlastních cílů.
Kdysi se říkalo: „Hanba muži, kterému žena vládne.“ Dnes bych spíš řekla: Hanba tomu, kdo se nechá připravit o svou svobodnou mysl. Kdo dovolí, aby mu diktovali, co si má myslet, co má cítit, jak má jednat. Takový člověk si ani nezaslouží svobodu, protože neví, co to slovo znamená. Svobodná mysl není něco, co dostanete zadarmo. Je to něco, co si musíte roky budovat, chránit a milovat. Když dosáhnete té duševní svobody, budete klidní. A jen tehdy můžete říct, že jste opravdu svobodní – alespoň ve své vlastní hlavě.
