V důsledku římských vojenských úspěchů byla legie dlouho považována za nejlepší starověký vojenský útvar, za což vděčila své efektivitě a flexibilitě, které spočívaly v dokonalejší výzbroji, výcviku a vyšší ukázněnosti jejích vojáků. Jak Římská republika rozšiřovala svůj vliv, její legie se proslavily v celém starověkém světě a zejména na východě inspirovaly různá království k vytvoření vlastních „legií“ po vzoru římské armády. Tyto pokusy však často produkovaly síly, které měly horší kvalitu ve srovnání s římskými originály. V tomto článku uvádím několik pozoruhodných příkladů.
Foto: V důsledku římských vojenských úspěchů byla legie dlouho považována za nejlepší starověký vojenský útvar | Shutterstock
Seleukovský král Antiochos IV. Epifanés, který strávil nějaký čas v Římě jako rukojmí, byl ohromen římskou armádou a pokusil se ji napodobit. Během přehlídky v Daphne roku (166 př. n. l.) předvedl těžkou pěchotu vybavenou v římském stylu. Tyto jednotky jsou v populární kultuře často označovány jako „legionáři stříbrného štítu“, ačkoli tento termín postrádá historické důkazy. Antiochos Epifanés započal velmi pečlivou helenizaci celé Seleukovské říše.
Mithridatés VI. Pontský, který byl spojencem římského rebela Quinta Sertoria, obdržel římské vojenské poradce výměnou za lodě, peníze a uznání pontské vlády nad určitými územími. Mithridatovy „legie“, vycvičené římskými důstojníky, bojovaly roku 74 př. n. l. ve třetí mithridatické válce. Jeho nejdůležitějším spojencem tehdy byl jeho zeť, arménský král Tigranes. Nakonec jej porazil římský vojevůdce Gnaeus Pompeius – vítěz z Hispánie. Mithridatés byl definitivně sražen na kolena a vyhnán z Pontu. V roce 63 př. n. l., poté, co se proti němu postavil i jeho syn Farnakés, spáchal sebevraždu.
Galacijský král Déiotaros postavil v polovině 1. století př. n. l. nejméně tři legie vojáků v římském stylu. V roce 47 př. n. l. bojovali za Julia Caesara proti králi Pharnacesovi z Pontu a někteří byli později začleněni do římské armády a vytvořili základ pro Legio XXII Deiotariana. Déiotaros (120–41 př. n. l.) byl považován za jednoho z nejšikovnějších keltských králů, který ze své pevnosti v Blucium vládl třem kmenům keltské Galacie, v hornaté centrální Anatolii (dnešního Turecka). Jméno Déiotarus se obecně překládá jako galatský/keltský „Božský býk“. Římané jej formálně uznali za galatského krále. Za občanské války stál na straně Pompeiově. Později byl obžalován z úkladů proti Caesarovi. Roku 45 př. n. l. jej hájil Cicero. Po zavraždění třetího galacijského krále Amynta v roce 25 př. n. l. byla Galacie začleněna Augustem do římské říše jako jedna z jejích provincií.
Během Caesarova afrického tažení za občanské války, se roku 45 př. n. l., setkal s numidskými „legiemi“ vytvořenými králem Jubou, který podporoval Caesarovy nepřátele. Tyto jednotky, navzdory loajalitě, byly nakonec ve svém úsilí proti Caesarovi neúspěšné. Numidie byla starověkým berberským královstvím v severní Africe, které se později stalo římskou provincií. Toto království se nacházelo na severovýchodě dnešního Alžírska. Sousedilo jednak s římskou provincií Mauretanie na západě a jednak s římskou provincií Afrika na východě. Po republikánském období se již žádní další králové významněji nepokusili napodobit legendární římské legie.
Zdroj: britannica
